Stejným dojmem začal i výlet. Zatímco většina sídliště postupně rozkvetla úpravami, pár paneláků v samém závěru Kopčanské ulice pořád ukazuje, že tady pořád ještě zčásti existuje vyloučené ghetto, kde pravděpodobně frčí drogy.
Za ním pak následuje několik komerčních objektů, pár zahrádek a staveniště. Či spíše skládka stavební sutě. Podél ní mě úzká pěšina dovedla k ostrůvku stromů.
A ihned u jeho okraje mne přivítala šedivá silueta typického bunkru prvorepublikového opevnění, jehož historie se počala psát právě u Bratislavy. Již v letech 1933 až 1935 zde vzniklo několik menších pevnůstek. Po zahájení činnosti Ředitelství opevňovacích pracích pak byla obranná linie mnohonásobně posílena.
Kromě atypických lehkých objektů nejvíce pozornosti vzbudí těžké pěchotní sruby. A právě bunkr tohoto typu B-S 8 Hřbitov, položený vedle stromů, je zpřístupněn veřejnosti.
„Předtím byl zcela zdevastovaný a zanesený smetím. Přespávali tady feťáci, co se stahovali na Kopčanskou,“ podotkl průvodce.
Práce nadšenců se perfektně vydařila. Kromě autentického zařízení vnitřních prostor, včetně výzbroje, se jim podařilo navodit dobový ráz z časů předmnichovské mobilizace. Včetně kuchyně vybavené proviantem.
Mě zaujala například tabulka s přesně vyjmenovaným denním přídělem potravin pro příslušníka osádky srubu. Součást přídělu tvořilo půl deci, tedy jeden panák rumu. Pro zajímavost, u Rudé armády byla dávka dvojnásobná, tedy 100 gramů vodky.
Okolo bunkru se rozprostírá vojensky laděná expozice pod širým nebem. Opodál se pak táhne protitankový příkop zpevněný železobetonovou stěnou.
Mnichovská dohoda se přímo dotkla Petržalky. Ta byla v pondělí 10. října 1938 připojena k „říši“. Ještě téhož měsíce si přijel zdejší opevnění prohlédnout sám Hitler. A tehdy jeho doprovodný obrněný transportér zapadl do brázdy protitankového příkopu u pevnosti.
Pohled k Děvínské Kobyle
Bunkr B-S 8 je největší a nejsilněji vyzbrojený objekt prvorepublikového opevnění v Bratislavě.
Od pancéřového zvonu instalovaného na bunkru se otevře zajímavý pohled: přilehlou plochou krajinu rozděluje neviditelné koryto Dunaje. Nad ním se ze slovenské strany tyčí mohutná Děvínská Kobyla následovaná hřebenem Malých Karpat.
Rakouský břeh zase lemují členité Hainburské vrchy. Díky nim se tady v samém cípu panonských rovin vytvořilo strategicky důležité hrdlo, kudy procházela četná vojska – nájezdníci, obránci i osvoboditelé. Nejprve zde táhli Keltové, následně poblíž vybudovali řetěz obranných pevností antičtí Římané. Po nich následovali Hunové, Avaři, Slované, Maďaři, Turci. Předmostí Bratislavy, v moderní době komplikované ještě rozhraním tří států, mělo vždy strategický význam.
Duch generála
Místo vybrané pro výstavbu pěchotního srubu B-S 8 už tehdy čpělo bojišti. Ihned za ním se táhnou řady jednolitých bílých křížů vojenského hřbitova z éry první světové války. Proto bunkr nese název Hřbitov. Tam jsou pochováni pacienti lazaretu.
Za vojenským hřbitovem se zvedá bunkr B-S 8.
Část křížů obsahuje identifikační údaje zesnulého. Ale mnohé doplňuje pouze strohé označení „neznámý“. Kromě národů Rakouska-Uherska a jeho spojenců jsou zde zastoupeni také Rusové a Italové. Mohlo jít o zajatce, neboť i oni se léčili ve vojenských lazaretech, nebo zběhy. Monotónní řady s kříži zářícími mezi zelení vyvolávají zvláštní teskný pocit.
A i když četní zesnulí, jako třeba Bosňáci Abdulah Alibegović, Mehmed Elezović či Mojsej Zabašta z Ruska, evidentně měli ke křesťanům daleko, tady se na úzkostlivě korektní dodržování víry naštěstí nehraje. Mrtvým by jejich symboly stejně život nevrátily a alespoň se zde, v srdci Evropy a daleko od klidných rodinných krbů jejich domovin, dočkali důstojné připomínky.
Původně součást vojenského hřbitova tvořila honosná kaple s hrobkou generála Franze Cvrčka von Mielec. Vysoce postavený důstojník ve své poslední vůli zdůraznil, že po smrti touží být pohřben mezi svými vojáky. Generálovo přání bylo splněno. Později, při výstavbě opevnění, musela být kaple zbořena.
Symbolický hrob generála Franze Cvrčka von Mielec
Z vojenské expozice pod širým nebem
Už předtím se tvrdilo, že o půlnoci se po hřbitově prochází přízrak generála, který se u každého hrobu zastaví a předpisově zasalutuje. A tak se tomu prý děje dodnes. Byť generálovy ostatky byly exhumovány, jeho duše zde zůstala přítomna. Členové občanského sdružení „Zachraňme petržalské bunkry“ tu alespoň symbolicky obnovili generálův hrob a ke skromnému kříži přidali pár fragmentů bývalé kaple vykopaných při terénních úpravách okolí bunkru.
Tragédie u hraničních drátů
Druhá světová válka se tady rovněž naplno vyřádila. Během ní fungoval v Petržalce koncentrační tábor, kde byli internováni židovští muži. Nelidské podmínky tábora dokumentují fotografie instalované na betonové stěně protitankového příkopu.
Jakmile se karta válečného dění obrátila v neprospěch nacistů a Rudá armáda se probíjela Evropou, byli táboroví vězni nuceni pracovat na provizorním opevnění Petržalky.
Z této doby pochází další vojenský objekt, který se schovává uvnitř pole, jen pár desítek metrů severně od bunkru. Je to protitanková stěna se střílnou. Na území Bratislavy se jich dochovalo několik, například i přímo uvnitř petržalského sídliště. Narychlo byly postaveny v letech 1944 až 1945.
Nově instalovaná ukázka železné opony v těsné blízkosti bunkru
Ani po válce tu ovšem nenastal klid. A poblíž se odehrál další tragický příběh. Už venkovní expozice vedle plotu vojenského hřbitova upozorňuje, že tady vyrostla železná opona, která si přímo před rakouskou hranicí vybrala krvavou daň.
Těsně vedle silničky do Kittsee se tyčí jednoduchý pomníček. Ten připomíná smrt Hartmuta Tautze. Teprve osmnáctiletý hudebník z východoněmeckého Magdeburgu se 8. srpna 1986 pokusil prostříhat si cestu skrze dráty. Zhruba dvacet metrů od hraniční čáry byl potrhán služebními psy a pravděpodobně kvůli pozdnímu zásahu lékařů svým zraněním podlehl.
Může se hoditPřed návštěvou doporučuji si telefonicky či mailem ověřit, zda bude bunkr skutečně otevřen. Kontakty najdete na webu https://bunker.bs8.sk/Určitě si udělejte větší časovou rezervu, neboť průvodce se možná bude uvnitř bunkru věnovat návštěvníkům, případně si před zahájením prohlídky chvíli posečkáte, než se sejde větší skupina. „Konkurenční“ občanské sdružení Muzeum petržalského opevnění pak zpřístupnilo pro veřejnost bunkr B-S 4 Lány. Obecné i praktické informace o něm se dozvíte ze stránek http://mpo.sk/ Jak se tam dostat |
