„Svátek filmu a svobody by z principu neměl být placen firmou, která podle zdrojů jako Amnesty International v minulosti porušovala kodex EU o obchodu se zbraněmi,“ stojí v dopise, jehož signatáři tvrdí, že příští rok se zúčastní „mnohem raději skromnější, ale o to hrdější největší oslavy filmu v České republice.“
To je hezké, že umělcům leží na srdci lidská práva víc než jejich pohodlí. Nicméně měli by současně prezidentu Jiřímu Bartoškovi nabídnout, že se na případný sponzorský výpadek rozpočtu složí ze svého. A mohli by mu to jako kamarádovi z branže sdělit soukromě u skleničky, než rozpoutají veřejnou aféru s několika otazníky.
Prvním je financování festivalu obecně. Kdyby celé náklady vzal na svá bedra stát, potažmo ministerstvo kultury, právem by se rozhořčovali jednak daňoví poplatníci, kteří si z karlovarského svátku neukrojí ani jednohubku, jednak dost možná i sami umělci, kteří přece současnou vládu i ministra kultury tvrdě kritizují.
Pokud většinovou zátěž převezmou soukromníci, dočkají se zase kritiky, že staví byznys nad ideje. Přitom v historii festivalu už přispívaly na jeho lesk včetně pozvánek pro tuzemské hvězdy daleko spornější firmy než Česká zbrojovka, která navíc vytrhla pořadatelům trn z paty po ztrátě dlouholetého partnera. Teď se může cítit ukřivděna.
Navíc petiční ohýnek může založit celý požár. Příště se někdo ohradí proti podpoře tabákové společnosti a pivní značky, protože je to nezdravé, pak proti dodavateli limuzín, protože chráníme přírodu před emisemi, a nakonec ve Varech zbude hrstka nezávislých tvůrců, kteří přijedou na kole se stanem. Bude to ještě festival nejvyšší světové kategorie?
Ať už to dopadne jakkoli, dvě věci by měly mít přednost. Zaprvé smlouvy a zadruhé zásady slušného vychování, podle nichž se hostiteli děkuje a pokud nám jeho káva zrovna nevoněla, necháme si to pro sebe.