RECENZE: Backstreet Boys oprášili především slávu z devadesátých let

Zaplněná O2 arena přivítala v Praze Backstreet Boys. Potleskem vestoje i podprsenkami. Americká popová skupina se do Česka vrátila po deseti letech, a i když dala prostor mnoha novinkám z letošního alba DNA, páteří koncertu byly hity dvě dekády staré.

Chvílemi se zdálo, jako by se psal rok 1999, kdy byli Backstreet Boys na vrcholu popularity s albem Millennium. Hala praskala ve švech a fanoušci z tribun aplaudovali vestoje ještě předtím, než vůbec skupina nastoupila na scénu. K davovému šílenství stačilo úvodní intro a videoprojekce.

DNA World Tour

65 %

Autor: Backstreet Boys

Místo konání: O2 arena, Praha

22. června 2019

Přitom doby, kdy pětičlenná parta obývala čelní pozice hitparád, jsou dávno minulostí. Zatím poslední řadová deska DNA vyšla v lednu po šestileté pauze a velké hity se z ní nezrodily. Není tedy divu, že v publiku převažovali třicátníci a čtyřicátníci – pamětníci úspěchů z devadesátých let a začátku nového tisíciletí.

Také proto šlo o koncert, kde hrála nostalgie podstatnou roli. I když hlavní protagonisté zestárli, svou pečlivě secvičenou taneční choreografií dávali na minulost vzpomenout. Rovněž melodramatickými výrazy a gesty nešetřili a ženskou část obecenstva jistě oslovily i jejich stylové kostýmy, které v průběhu večera střídali.

Backstreet Boys dokázali přijít s konceptem show, která obstála i v konkurenci aktuálních hvězd. Jejich scéna byla o poznání nápaditější, než jakou přivezli například před dvěma týdny Maroon 5, její pestrosti napomáhaly především zářivé barvy světel, neonové mikrofony i propracované vizualizace. Výborně zafungovaly třeba záběry vodopádů, které na velkoplošné obrazovce dokreslovaly epičnost balady Incomplete, zábavné byly i futuristické obrázky uvádějící hit Everybody.

Nejen díky těmto faktorům vydrželi mnozí z diváků na tribunách na nohou až do konce a večerem doslova protančili. Nejodvážnější fanynky pod pódium házely na své idoly podprsenky.

Alfou a omegou vystoupení se však staly chytlavé, někdy až hymnické melodie, které pětice od začátku chrlila. Víc než písně z nové desky pochopitelně fungoval starší repertoár, zejména songy jako Shape Of My Heart nebo As Long As You Love Me. 

Setlist čítal přes tři desítky skladeb, některé však zazněly ve zkrácené podobě. Po pěvecké stránce byla formace nejsilnější, když táhla za jeden provaz a pět vokálů znělo naráz. V takových chvílích působila až harmonicky sehraně.

Odpustit si naopak zpěváci mohli sóla. Každý z nich si během koncertu vybral svou chvilku slávy, a to včetně klišovitých promluv o nádherném městě a krásných divácích. Byly to okamžiky, které jinak poměrně dynamický spád večera brzdily. Navíc se ukázalo, že jako jednotlivci nejsou zdaleka tak pěvecky přesvědčiví a jejich hlasy nepatří k nikterak výrazným ani zajímavě zabarveným.

Zejména v druhé polovině vystoupení se projevila další slabina – nedostatečná rozmanitost repertoáru. V době své největší slávy tvořili Backstreet Boys písně pořád podle stejné šablony, takže řada z nich vedle sebe splývala. Novější skladby se sice občas žánrově stočí překvapivým směrem, například k folku nebo funku, postrádají však zapamatovatelnější motivy. Koncertu by proto prospělo, kdyby byl kratší, hluchých míst se totiž nevyvaroval.

Publikum se však očividně bavilo dobře. Navzdory tomu, že zvuk nebyl optimální, i s vědomím toho, že na pódiu chyběli hudebníci, tudíž šlo pravděpodobně o koncert na halfplayback. Nevadilo, že písně jedné z nejznámějších chlapeckých skupin nejsou nadčasové, ale dnes už retro. Backstreet Boys odvedli profesionální výkon a očekávání fanoušků, kteří si přišli zavzpomínat na své dětství či dospívání, splnili.