Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tv
Mapa trati 243 Moravské Budějovice - Jemnice
Trať z Moravských Budějovic do Jemnice vznikla koncem 19. století jako první etapa velkolepého plánu spojit tehdejší Rakouskou severozápadní dráhu s Drahou císaře Františka Josefa.
Původní trasa měla vést z Moravských Budějovic přes Jemnici, Slavonice, Novou Bystřici až do Třeboně. Nakonec se ale z celkem 92 kilometrové trati podařilo postavit pouze úsek do Jemnice. První vlak po 21 kilometrů dlouhé lokálce projel 8. listopadu 1896.
Tím, že byla trať od počátku slepá, se jí nepodařilo přilákat tolik zákazníků jako v případě jejího prodloužení. Doprava tam proto nikdy nenabyla velkých rozměrů. Finanční situace soukromého podniku se neustále zhoršovala, a proto v roce 1925 převzaly celou trať i provoz na ní Československé státní dráhy.
Z historických jízdních řádů lze vyčíst, že objem osobní dopravy byl téměř neměnný. Před první světovou válkou jezdily mezi koncovými stanicemi čtyři páry osobních vlaků, těsně před druhou světovou válkou sedm párů a třeba v roce 1988 pouze o jeden více. V roce 1996 se Jemnická dráha stala kulturní památkou.
České dráhy ale neměly o prodělečnou dráhu zájem, na konci roku 2010 ukončily pravidelný provoz. Ten se sice už obnovit nepodařilo, v sezóně ale na trať vyjíždějí sezonní výletní vlaky. Stát ve spolupráci s krajem objednal u dopravce Railway Capital tři páry víkendových spojů od Velikonoc až do začátku listopadu, v létě se přidává ještě jeden.
Z Moravských Budějovic do Jemnice můžete dojet i za tři minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvCesta po kulturní památce
Turistické cíle podél tratě 243 |
Moravské Budějovice, kde začínáme naši jízdu, je rozhodně nutné navštívit. Uvidíte nejenom zámek, který vznikl přestavbou někdejší renesanční radnice a několika měšťanských domů, ale také třeba geologický unikát, tzv. pararulovou vrásu nebo zbytky hradeb s Klášterní branou. Z města si můžete odskočit také do nedalekých Jaroměřic nad Rokytnou na prohlídku známého barokního zámku.
Náš výletní vlak společnosti Railway Capital hned za nádražím mine jedinečnou funkcionalistickou Salačovu vilu. Zakrátko se odpojujeme od tratě do Znojma, přímo u odbočky stále stojí mechanická návěstidla, jedna z posledních na síti SŽDC.
Podjíždíme nejdelší silniční viadukt na Vysočině a vyrážíme do rovinaté krajiny jihozápadní Moravy. Trať je postavena ve velmi příznivém terénu, takže se obejde bez výrazných stavebních objektů.
Za silnicí I/38 je na dohled od trati starý židovský hřbitov, po několika kilometrech klesá nejstrmější úsekem dráhy (20 promile) do zastávky Jackov. Odtud je to pouhé dva kilometry k rybníku Hrachovec, kde se dá v parných letních dnech vykoupat. Za Jackovem budeme kilometr a půl stoupat, abychom dojeli do Dědic, kde dříve bývala dokonce kusá kolej s nákladištěm.
Z další zastávky, z Rácovic, se můžete vydat po modré turistické značce ke dvanáct kilometrů vzdálené Vranovské přehradě a ke hradu Bítov. V následující stanici, v Třebelovicích teď panuje velký ruch, protože tam probíhá nakládka dřeva napadeného kůrovcem na železniční vozy. Denně odsud odjíždějí minimálně dva nákladní vlaky.
Z Třebelovic můžete přes humna dojít do nedalekých Mladoňovic, kde najdete expozici Petra Mladoně, rektora pražské univerzity a přítele Jana Husa.
Trať 243 Moravské Budějovice - Jemnice |
Po pár minutách se už ukazuje náš cíl, Jemnice. Stejně jako v Moravských Budějovicích se i tady zachovaly zbytky městských hradeb, k návštěvě láká místní muzeum s expozicí o historii zpracování čaje nebo zámek Jemnice. Ve městě najdete také židovskou čtvrť nebo židovský hřbitov. V srpnu můžete zavítat také na tradiční Jemnickou bitvu.
Zapomněli jsme dodat, že kraj jihozápadní Moravy je ráj cyklistů. Do vlaků Jemnické dráhy se samozřejmě dostanete i s kolem, takže potom můžete prozkoumat daleko širší okolí, než jsme vám v článku představili.
