A že se tudíž všechna plánovaná únorová i březnová představení v pražském Kongresovém centru ruší. Muzikálová Popelka je na mizině, ruší všechny reprízy. Renč doufá v obnovu, psali jsme.
Což znamená sice překvapení, ale nikoli morovou ránu, protože po stránce umělecké nebude národ bez jevištní Popelky rozhodně strádat – a podnikatelsky vzato se takové věci běžně stávají.
Někdo měl prostě velké oči, i když od producentů by se čekalo, že umějí počítat. Pokud, jak sami tvrdí, byla podzimní představení „vesměs do posledního místa vyprodaná“, může se člověk tázat populární hláškou z Pelíšků, kde asi soudruzi udělali chybu?
Kdo představení viděl, spočítal si, že za vstupné od 590 do 890 korun musí vedle práv, pronájmu, zástupu účinkujících i neviditelných techniků uživit ještě němé tváře na jevišti, jmenovitě tři koně – dva zapřažené do kočáru plus Popelčina bělouše Juráška, psa Tajtrlíka a celé hejno holubů.
Pro děti to byla nesporně atrakce, ovšem holuby i psy jim rodiče ukážou v parku zdarma a ještě si ponechají iluze, neboť původní film bez nově přilepených popěvků má i po letech stokrát více poezie, o humoru ani nemluvě.
Jistěže muzikál Tři oříšky pro Popelku nezkrachoval kvůli nákladům na zrní, seno a úklid trusu, navíc je třeba ocenit, že pořadatelé nemlžili a hercům i štábu napsali na rovinu, jak se věci mají. Za sdělením „nemůžeme nikoho z vás nadále vystavovat pozdnímu vyplacení honorářů za vámi bezchybně odvedenou práci“ následuje závazek, že dluhy vyřeší, a nakonec věta „všem se vám hluboce omlouváme“.
Koneckonců inscenace, jejíž jepičí život trval pouze od půli loňského října do Silvestra, by se dala bezbolestně beze slov škrtnout z repertoáru, kdyby její konec nespojoval dvě obecnější zkušenosti.
Totiž jak se může nevyplatit v současnosti tak rozšířené příživnictví na legendách – společnost, která pochovala Tři oříšky pro Popelku, už provozovala muzikály Mamma Mia!, Rocky či Ať žijí duchové! – a jak ošidné jsou velkolepé reklamní kampaně.
Nejde přitom zdaleka jen o muzikály. Stačí si připomenout tři tuzemské seriály, halasně ohlašované coby událost sezony a poté pro nezájem pokoutně stahované z vysílání: Jetelín na Primě, Drahé sousedy na Nově, Sousedy na TV Barrandov.
RECENZE: Renčova muzikálová Popelka je jako živá. Ale jen když mlčí |
Co se týče klamného spoléhání na aktualizace národních legend, své by zase mohli vyprávět Britové. Jednak film Král Artuš, kterému se nevrátily ani náklady ve výši 175 milionů, jednak jeho krajan Robin Hood, jehož nejnovější verze rovněž s rozpočtem nad sto milionů dolarů dopadá stejně: mizerné kritiky, prázdné kinosály, panika v zákulisí, odepisování ztrát.
Společnost Nogup agency, která stojí za muzikálem Tři oříšky pro Popelku, alespoň nestrká hlavu do písku. „Musíme přijmout svou producentskou prohru a hlavně zlikvidovat vaše pohledávky,“ uvádí ve svém prohlášení adresovaném spolutvůrcům představení.
Pravda, stojí v něm také, že „ke krásnému projektu bychom se jednou rádi vrátili“, ale to by jim asi nikdo neradil. Tři oříšky pro Popelku jsou zkrátka jediné, tak tomu mělo být od začátku a tak to zůstane.
Alespoň do doby, než zase někdo vycítí potenciální „kasaštyk“ a začne budovat vlastní vzdušné zámky na dávno zabrané parcele.
