Nejvíc sebevražd se odehrává v březnu a dubnu. Z dnů vede pondělí, vyplývá z dat Českého statistického úřadu.
Ten citát Tomáše Garrigue Masaryka zní možná složitě, ale jeho obsah platí dodnes: „Lidé vědí velmi mnoho, ale jejich vědění nemá na jejich život daleko toho vlivu, jaký by mít mělo, a v tom je veliká chyba. Učíme se příliš mnoho pro školu a neučíme se dosti pro život.“ Masaryk takto shrnul jednu z klíčových myšlenek obsažených ve svém díle s názvem „Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty“ z roku 1881.
Sebevražednost začala tehdy stoupat a vědci, jako právě Masaryk, se problematice začali intenzivněji věnovat. Z dochovaných policejních záznamů víme, ze se onoho roku na území dnešní České republiky zabilo vlastní rukou kolem 1500 lidí. Policie počty sebevražd zaznamenávala od roku 1876. Údaje za posledních 140 let, tedy do roku 2016, srovnával Český statistický úřad a zjistil, že právě rok 2016 byl tím nejmírnějším. Sebevraždu během něj spáchalo v Česku 1316 lidí, což je nejméně za celou tu dobu, kdy se zmíněné údaje zaznamenávají.
Pohled do čísel ukazuje, že Vánoce z hlediska těchto smutných událostí nejsou tím nejhorším obdobím, jak si mnozí myslí. „Je to přesně naopak, prosinec je měsícem s nejmenším počtem sebevražd. Maximální počet zemřelých sebevraždou vykazují jarní měsíce březen a duben,“ překvapují statistici, kteří studovali data shromažďovaná 140 let. Určitý vliv na psychiku nešťastníků mají i jednotlivé dny, nejvíce lidí se prý zabije v pondělí, nejméně pak o víkendu, zejména v sobotu.
Vůbec nejhorší den co do počtu sebevražd je 1. leden. To potvrzuje i Petr Winkler z Národního ústavu duševního zdraví, který se aspektem sebevražednosti v Česku zabývá. „Ovšem o datu to není. Popud k takovému činu je hlavně o situaci, ve které se člověk nachází, a rozhodnutí, jak na ni chce odpovědět,“ říká.
Nuselský most jako vzor
Pokud nebudeme rozlišovat mezi pohlavími, muži u nás jako nejčastější způsob odchodu ze světa volí oběšení. Na druhém místě volili střelnou zbraň, ženy pak otravu. „Zbytek ukončil život skokem z výšky nebo skokem či lehnutím před pohybující se předmět,“ vysvětluje Winkler.
Místem, kde se mnoho lidí rozhodovalo mezi životem a smrtí, byl po řadu let pražský Nuselský most. „Ten je v Česku v tomto ohledu opravdu nejznámější, nicméně po instalaci ochranných opatření už tady sebevraždy nevídáme. Je to příklad úspěšné prevence, který by měl být následován i jinde,“ míní Winkler. „Analyzujeme, zda existují nějaká frekventovaná místa, kde lidé volí sebevraždu skokem pod vlak. Pokud je výzkum odhalí, můžeme se pokusit najít účinná ochranná opatření,“ míní.
V posledních letech volí dobrovolný odchod ze života větší počet mužů než žen. „Od roku 2004 každoročně přesahuje počet mužů čtyřnásobek počtu žen,“ vypočítávají statistici.
Jak (si) pomoci
Podle Petra Winklera bývají sebevraždy nejčastěji takzvaně bilanční, kdy se člověk k takovému kroku odhodlá na základě důkladného zvažování vlastní situace. Ovšem v podstatě stejně časté jsou sebevraždy takzvaně impulzivní, tedy páchané často v reakci na psychický šok.
Velice nebezpečné jsou sebevraždy nápodobou, k nimž dochází, když jsou v médiích necitlivě propírány sebevraždy slavných osobností. „Důležité je být pozorný. Pokud mám obavy, nebo mi jen při naslouchání druhému projde taková myšlenka hlavou, tak se otevřeně a citlivě toho druhého zeptat, zda dotyčný myslel na sebevraždu. Pojmenovat to,“ radí Winkler.
140 let sčítání sebevraždV roce 1876 se na území dnešní ČR zabilo vlastní rukou kolem 1500 lidí. Od té doby počty sebevrahů rostly, maxima dosáhly v roce 1934, kdy u nás za světové krize spáchalo sebevraždu 4007 osob. V období obou světových válek je zaznamenán obrovský pokles, ale to jsou data nevěrohodná či neúplná. „Sebevražd bývá více v období dějinných zvratů a méně v období válek. Během válek také nefunguje optimálně evidence dat,“ říká Petr Winkler z Národního ústavu duševního zdraví. Po 2. světové válce se počet ustálí na 2000, ale dále narůstá až do roku 1970, kdy dobrovolně odchází ze života 2824 lidí. Tehdy až dodnes počty postupně klesají, výrazné výkyvy s nástupem kapitalismu zaznamenány nebyly. Nejnižší počet zemřelých sebevraždou je evidován v roce 2016, a to 1316. |
Zoufalým lidem se může v emočně vypjaté situaci zdát, že sebevražda je jediné řešení – sice špatné, ale jediné. „Tito lidé vlastně pomoci chtějí, ačkoli si o ni nemusí umět říct. Rádi by zvolili život, jen sami neví jak. Odborná pomoc, ale i pozorný kamarád nebo člen rodiny mohou pomoci toto zúžené vidění změnit, a to pouhým nasloucháním, psychickou podporou či třeba nabízením jiného pohledu,“ míní.
V ohrožení jsou mladí lidé
K nejpočetnějším skupinám sebevrahů v Česku patří mladí lidé, osamělí starší muži a pacienti propuštění z lůžkové psychiatrické péče. Pomoci si může na poslední chvíli i sebevrah sám. „Důležité je se zamyslet ještě jednou. Uvědomit si, že jde o nezvratitelný čin, odkud není cesty zpět. Následně se pak zamyslet, co jiného jsem při řešení své situace ještě nezkusil a mohl bych. Například zkusit vyhledat odbornou péči. Klidně bez velkých očekávání, jen proto, abych se ujistil, že nedělám, co vlastně nechci,“ radí Winkler.
Česko na tom, co se četnosti sebevražd týče, není příliš dobře, patří k horšímu průměru států Evropské unie. Nejvíce sebevražd bývá v pobaltských zemích, především v Litvě, nejméně pak v jižní Evropě. „Systematicky bohužel stále neuplatňujeme prevenci sebevražd,“ uzavírá Winkler.
