A kromě toho, ať dnes zvítězí, nebo ne, se čtyřiadvacet hodin po přenosu ČT z 25. ročníku Českých lvů objeví na téže ČT v televizní premiéře klíčový favorit cen, pozdní otužilecká romance Bába z ledu. Což je na naše poměry velmi slušný film, inteligentní hořká komedie, která jde do finále s rekordním počtem patnácti nominací.
Zároveň však jako jeden z mnoha koprodukčních projektů veřejnoprávní obrazovky dokládá, že Kavčí hory na cenách České filmové a televizní akademie téměř nemohou prohrát.
Ale platí to také naopak: nebýt filmových koprodukcí Kavčích hor, neměl by totiž o profesní trofeje umělecké kvality pomalu kdo soutěžit.
V prvním, nominačním kole vybíralo 136 akademiků z 25 hraných či animovaných filmů a 26 dokumentů, tedy celkem z 51 celovečerních premiér uvedených do kin v roce 2017. O novou sošku Českého lva se filmy utkají v patnácti kategoriích.
Z hlavní pětice po Bábě z ledu, na jejíž vítězství včetně herců Zuzany Kronerové a Pavla Nového putuje většina sázek u společnosti Chance, následuje s třinácti nominacemi retropříběh Jana a Zdeňka Svěrákových Po strništi bos, také vyrobený s podílem ČT.
Totéž platí pro Křižáčka, vítěze karlovarského festivalu s devíti nominacemi, i pro Kvarteto s osmi šancemi. Co se týče dokumentů navržených na Lvy, veřejnoprávní obrazovka stojí opět za čtyřmi z pěti titulů: Červená, Nechte zpívat Mišíka, Svět podle Daliborka i Hranice práce, což je vyloženě televizní dílo z cyklu Český žurnál.
Výjimku tvoří dva z kandidátů českých národních trofejí, které vyrobilo Slovensko pro změnu s pomocí HBO: hranou Špínu i dokument Mečiar natočila Tereza Nvotová. A zcela mimo tradiční televizní partnery stojí životopisná Milada, do níž investoval internetový Netflix.
Hlavní hrdinové třídílné série Spravedlnost
V televizních kategoriích pak patří ČT všech šest nominací: mezi snímky či minisériemi se utkají její projekty Kozy léčí, Spravedlnost a Zádušní oběť, mezi seriály Bohéma, Svět pod hlavou a Trpaslík. Ostatní televize nemají šanci, protože „kusovky“ nevyrábějí, v seriálové tvorbě sázejí na běžnou spotřebu, a vstupují-li do filmu, jde zpravidla o nenáročnou komedii nebo pohádku využitelnou pro Vánoce.
Jestli filmovým Lvům stále víc houstne televizní hříva, je to odraz místních podmínek: málokdo riskuje produkci bez podpory některé stanice. Bohužel pak mnohé filmy i „televizně“ vypadají – a přitom ocenění děl určených výhradně pro obrazovku stále chybí.
Dvě kategorie jsou ke Lvům přilepeny čistě účelově, na druhé straně akademii tvoří hlavně filmaři, od nichž nelze žádat, aby sledovali, zda má Ordinace lepší střih a Ulice zvuk. Ovšem pole Lvů se tak blíží přehlídce televizních děl, která do kin leckdy ani nepatří.
