Magazín Vogue se stal za dobu své existence opravdovým pojmem. Atraktivní vzhled, desítky stránek s úžasnými fotografiemi těch nejlepších fotografů, slavné modelky oblečené do pompézních i rafinovaných modelů ještě slavnějších návrhářů. Skutečná módní bible, kterou každý měsíc hltají tisíce žen na všech kontinentech.
Předpoklady úspěchu
Čím je Vogue tak výjimečný, že si dokázal získat tolik příznivců? V prvé řadě to byl první kvalitní magazín pro vyšší vrstvu. Atraktivní malby, zajímavé, neotřelé texty a pak i fotografie působily zkrátka přitažlivě. Už od první chvíle prostě bylo jasné, že tohle nebude jen další „obyčejný“ magazín. Vogue de facto stojí za myšlenkou, že „štěstí a úspěšný život“ lze najít na dně drahého parfému nebo v šustění hedvábných šatů.
Je to i jeho originalita, která si vydobyla pozornost mnoha čtenářů. Vogue byl novátorský v mnoha aspektech. Už v roce 1932 ozdobila jeho přední stranu barevná fotografie a je to právě on, kdo stojí i za přechodem od modelek s plnými tvary k těm, jejichž křivky byly spíše chlapecké než ženské, v šedesátých letech.
Čtení tohoto magazínu se dostalo téměř na úroveň náboženství. A dvacáté století může být s nadsázkou označeno jako „Vogue-éra“. Ženy ho četly a čtou ve velkém, protože i ony chtějí nahlédnout do světa vlivných a bohatých lidí a zjistit, jaká „kouzla“ používají. Dalším důvodem oblíbenosti magazínu je i to, že je mezinárodní, takže prezentuje módní novinky z celého světa.
Bohatá historie
Ač je to k nevíře, letos oslaví Vogue své 125. narozeniny. V roce 1892 ho založil americký podnikatel Arthur Baldwin Turnure. V té době vycházel každý týden a stál pouhých 10 centů. Původně byl zamýšlen jako týdeník pro vyšší společnost a měl se zabývat novými trendy, nejen v oblékání, ale i ve volnočasových aktivitách, klubech a sportech.
Velká změna přichází s rokem 1905, kdy Vogue koupila společnost Condé Montrose Nast. Pomalu ale jistě se stává magazínem určeným pouze ženám a začíná vycházet jednou za čtrnáct dní. Roku 1916 vzniká jeho britská verze a o čtyři roky později i francouzská. Původně se měly jmenovat Brogue a Frogue, tyto názvy se ale (naštěstí) neujaly.
Až do začátku 30. let zdobily obálku časopisu ilustrace, v roce 1932 se světu představuje první obálka s barevnou fotografií. Tím započala tradice dávat na přední stranu slavné modelky. Jména jako Twiggy, Jean Shrimpton, Cindy Crawford, Claudia Schiffer či Gigi Hadid vděčí za svůj věhlas mimo jiné i magazínu Vogue.
Vláda silné ženy
V sedmdesátých letech se z magazínu Vogue stává měsíčník a pod vedením Grace Mirabelly také skutečná hvězda mezi časopisy. Grace mezi témata přidává rozhovory se slavnými, ale také třeba články o zdravém životním stylu. V osmdesátých letech se však doba a trendy mění a Mirabella dostává padáka.
Její nástupkyní v čele amerického Vogue se pak stala Anna Wintour, žena proslulá svou přísností, dívčím sestřihem a slunečními brýlemi. Jejím úkolem bylo Vogue zpřístupnit masám a také ho omladit. Na svém módním trůně sedí tato žena už téměř třicet let. Za doby jejího působení se stal Vogue tím, čím je dnes. Přitom samotná Anna Wintour přiznává, že nezvládne ušít šaty, vyfotit dobrou fotografii a vlastně ani napsat článek. Její umění je v tom, že umí namotivovat jiné lidi, aby odváděli svou práci co nejlépe.
Nelze jí však upřít to, že se stala neobyčejně vlivnou postavou. Nejenže byl kvůli ní jednou přesunut celý Milan Fashion Week, protože jí nevyhovovalo datum konání, ale ve vysokých kruzích se dokonce traduje, že ovlivnila výběr svatebních šatů Kate Middletonové.
Jestli se někdy ptáte, kdo rozhoduje o tom, že příští rok budou frčet flitry nebo šaty ze saténových materiálů, většinou je odpověď jednoduchá - má v tom prsty Vogue a jeho zaměstnanci. Dělá to už přes sto let a za tu dobu se stal nejprodávanějším časopisem o módě. Nejsou to ale jen módní trendy, o kterých Vogue rozhoduje, ale také třeba líčení, fitness či kultura. V roce 2006 byl označen jako “nejvlivnější módní magazín” se svými 12,5 miliony čtenářů po celém světě. Celkem existuje 22 edic, včetně Vogue China, Vogue Italia či Vogue Arabia. České čtenářky na svou edici však stále čekají marně.
Čtenáři
Dnes je Vogue neodmyslitelně spjat se čtenářskou základnou ženského pohlaví. Nebylo tomu ale vždycky tak. Při svém vzniku na konci 19. století to byl magazín jak pro dámy, tak pány a zahrnoval informace ze všech různých odvětví, která mohla příslušníky vyšší společnosti zajímat. V současnosti je tomu úplně jinak, 81 % čtenářů jsou ženy, z nichž 70 % spadá do věkového rozpětí 16 až 34 let. Většina čtenářek jsou zaopatřené, úspěšné dámy. Ne úplně překvapivě ho čtou i ženy s nižšími příjmy. Přináší jim totiž vhled do světa drahých značek a inspiruje je k tomu, aby něčeho velkého také zkusily dosáhnout.
Kontroverze
Vogue však kromě nadšených ohlasů budí i rozepře. V současné době je to hlavně otázka, zdali je tento magazín potřebný tak, jako býval kdysi. Druhé desetiletí 21. století je totiž hlavně dobou internetu a může se zdát, že papíru odzvonilo. Jak říká profesor Frances Corner, ředitel London College of Fashion, móda je mnohem více demokratická. Už neexistuje žádná “bible” či dogma, podle kterého by se ženy měly oblékat. Předtím tuto úlohu z velké částí plnil právě Vogue. Bylo to v době, kdy přístup na módní přehlídku mělo jen pár vlivných lidí a novinářů, kteří potenciálním zákazníkům svůj zážitek zprostředkovali.
Dnes je ale situace jiná. Přehlídky může kdokoliv sledovat on-line na internetu a prostředníka už tak není potřeba. Bronwyn Cosgrave, pracující pro britskou edici Vogue, ale podotýká, že vymření klasických magazínů se rozhodně nechystá, jen jejich výrobci musejí tvrději pracovat, aby se udrželi v rostoucí konkurenci. I když má Vogue samozřejmě i své internetové stránky, stále spoléhá na to, že lidé s láskou k papíru ještě existují. Přece jen mít fyzicky v rukou výtisk takového magazínu má v sobě pořád punc luxusu.
