RECENZE: Polda a Olda se vrací. Oblíbený komiks ani trochu nezestárl

„Quik-quak-Ksaverof!“ – kdo by neznal kouzelnickou formuli, kterou s oblibou pronáší komiksový skřítek Leopold, zvaný Polda. Příběhy, které prožívá v lidském světě po boku sedmi– osmiletého kluka Oldřicha zvaného Olda, vycházely ve Čtyřlístku v letech 1974–1994. Teď se objevují zásluhou nakladatelství Albatros kompletně knižně.

Ukázka z komiksu Polda a Olda | foto: Albatros

V plánu jsou celkem tři díly. Zatím Albatros vydal dva, v každém po sedmadvaceti příbězích. Autory Poldy a Oldy jsou Petr Chvojka, Stanislav Havelka a Jaroslav Malák. První dva napsali scénář, ten třetí jej rozpohyboval nezaměnitelným výtvarným rukopisem.

Jistou, svižnou linkou a neagresivní barvou, které skvěle slouží dynamickému, zábavnému rázu příběhů. Žánrově jde sice o komiks pro děti, což může znít někomu pořád trochu podezřele, ale ta vyprávění mají několik vrstev jako stará dobrá pohádka: magickou, hravou, dobrodružnou, akční, tajemnou, někdy groteskní a někdy i trochu hororovou.

Třeba když Olda uvázne na větvi nad roklí anebo když Polda spadne do krápníkové jeskyně. Ideologie tu naštěstí nemá místo, jak by se s ohledem na normalizaci, kdy komiks vznikal, dalo možná čekat.

Polda a Olda mají spíš než k mravokárným Rychlým šípům blízko k Anče a Pepíkovi Lucie Lomové nebo ke Kanafáskovi Galiny Miklínové a Pavla Šruta. K tomu druhu zábavy, která dětem říká, že nemají jenom povinnosti, ale mají i svá práva. Že jsou i jiné světy než ten rodičovský nebo školní.

Příběhy Poldy a Oldy stojí vždycky na jasném základě, na střetu reálného s nadpřirozeným. Běžné situace, jako nákup, cesta do školy nebo praní prádla, situované nejčastěji do nezáživných kulis panelákového města, ožívají Poldovou schopností měnit se v cokoli, co se právě hodí: ve zvířata, ve věci – a třeba i v samotného Oldu.

Doma, venku, ve městě a někdy i na venkově u babičky. Odtud pramení svěží komika a vydatná akce. „Quik-quak-eskyméďa!“, a ze skřítka je lední medvěd. Zaklínadlo s „kaprlínem“ z něj udělá kapra, „železňák“ rytíře v brnění, „dunajdyňa“ dýni, „žihadlák“ vosu a „velrybák“ žraloka, který zalehne městské koupaliště.

Polda a Olda

90 %

Petr Chvojka, Jaroslav Malák

Albatros, Praha 2016

Každá variace je svébytná a zakládá plnohodnotnou příběhovou linku. Opakování se tu nenosí. Snad s výjimkou červené čapky, kterou si Polda nechává i po proměně jako pojistku, aby se mohl vždycky vrátit do své původní podoby.

Příběhy Poldy a Oldy patří v českém komiksu posledního půlstoletí jednoznačně mezi nejlepší kusy. Vedle zmíněného Čtyřlístku a Anči a Pepíka. Všechny tři vycházejí z denně zažívané skutečnosti, kterou rozvíjejí o fantazijní, pohádkové prvky.

Jejich síla je v přesvědčivé typizaci hlavních postav, v jejich hlubokém přátelském vztahu a v pestré paletě příběhů, které prožívají. Polda a Olda bavili děti v sedmdesátých, osmdesátých i devadesátých letech – a mají potenciál pobavit i ty současné. Ten komiks stojí podobně jako skřítek Leopold mimo čas. Jako každé hodnotné dílo.

Čtyřlístek si oblíbily i známé osobnosti. Nevzpomněly si jen na Pinďu:

28. února 2013