Jaroslav Němeček.
Mezi dnešními třicátníky až čtyřicátníky jen těžko v Česku najdete někoho, kdo by si ze svého dětství nepamatoval na časopis Čtyřlístek. Jeho první číslo vyšlo v květnu 1969 a mělo název Vynálezy prof. Myšpulína. Dnes jde o sběratelskou vzácnost, za kterou byste na internetových aukcích zaplatili tisíce korun. Kouzlo Čtyřlístku, kterému propadají i mnohé současné děti, zná nejlépe jeho zakladatel a kreslíř, který s ním spojil už téměř 50 let svého života – Jaroslav Němeček.
Ten vymyslel postavy zvířátek Myšpulína, Fifinky, Bobíka a Pindi spolu se svou manželkou Lucií původně pro svého syna. „Nejdřív jsme vymysleli figurky, o půlhodiny později pak během chvíle jejich jména,“ vzpomíná Němeček.
„Taháte sem západní styl!“
Na setkání s autory Čtyřlístku, Lucií a Jaroslavem Němečkovými, jsem si jako správný sběratel tohoto nesmrtelného časopisu přinesl vlastní originální, v pořadí osmé, vydání z roku 1970. Jaroslav Němeček ho otevřel a na chvíli se zasnil: „To je velice zajímavé a pěkné, mám na to krásné vzpomínky. Jsou to doby, kdy byla technologie tisku úplně jiná než dnes,“ řekl.
Jak se rodil ČtyřlístekZvířátka rodiče Němečkovi vymýšleli zejména pro svého syna. "Nejdřív jsme vymysleli figurky, o půlhodiny později pak během chvíle jejich jména. Manželka je autorkou Fifinky a Myšpulína – ten dostal jméno podle stromu mišpule. Já vymyslel Bobíka a Pinďu. Bobík je prasátko, a to se podle mě jinak jmenovat nemůže. Byl bych nerad, aby v tom někdo hledal jinotaje," říká autor s úsměvem. "Jiná zvířátka jsme ani nevymýšleli, chvilku jsem jen váhal, zda to nekreslit realisticky, jako byly Rychlé šípy. To jsme ale zamítli a Čtyřlístek byl vždy kreslen pro děti přibližně do deseti let," dodává. A kolik že postavičkám vlastně je let? "Jsou mladí, musí ale mít řidičák, ale Pinďa zase někdy chodí do školy. Takže s věkem je to neurčité," dodává. |
Přenesl se na úplný začátek do roku 1969, kdy v jeho hlavě i jeho rukou vznikala první čísla komiksové legendy. „Nejdřív se všechno nakreslilo černě a tyto originály se poslaly do tiskárny. Tam je vytiskli bledě modře a poslali mi je zpátky. Teprve tehdy jsem postavičky vybarvil a zase poslal do tiskárny, kde nakonec vše vytiskli. První číslo ve 30 tisících kusech,“ vzpomíná Němeček.
Při listování starým komiksem překvapí, že některá stránka je barevná, jiná není. „Když jsme s Lucinkou vymýšleli první sešit, zdálo se mi, že celé barevné by to unavovalo oči. Příjemněji působilo, když část stran byla nebarevná. Byl to tedy můj nápad a vyšlo to i levněji,“ dodává autor s tím, že postavičky vznikly za jediné odpoledne.
Čtyřlístek: z obálky čísla 1
Mám smůlu, že mé vydání číslo 8, které jsem si s sebou vzal, vyšlo už v nákladu 60 tisíc výtisků. „Prvních šest čísel vyšlo jen ve 30 tisících kusech, takže jejich cena na trhu je vyšší než těch vydaných později,“ vysvětluje Němeček. A opravdu, třeba úplně první číslo se na internetu dá sehnat za 10, ale i 20 tisíc korun. Podle toho, v jakém je stavu. A třeba desáté číslo už stojí „pouze“ tři tisíce korun.
Od roku 1969 až do počátku 90. let stál jeden výtisk 7 Kčs. „Jedno číslo jsem tehdy dělal asi měsíc a to se nezměnilo, měsíc ho připravuji i dnes,“ říká autor s tím, že jinak se po roce 1990 změnilo téměř vše. Čtyřlístek dokonce tehdy málem zanikl.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Rozhovor s Jaroslavem Němečkem najdete v pátečním vydání týdeníku 5plus2 |
„Jakmile se na našem trhu objevila po pádu totality konkurence, s hrůzou jsme zjistili, že nám ubývají čtenáři. Klesalo to a klesalo, až jsme se zastavili na 60 tisících čtenářích. Když jsem ale tehdy potkal autory dětského časopisu Mateřídouška (vychází nepřetržitě od roku 1945, pozn. red.), těch našich 60 tisíc nám záviděli,“ dodává.
Dnes se musí plánovat až rok dopředu. „Máme roční smlouvu s tiskárnou, s dalšími autory příběhů, já totiž zajištuji jen výtvarnou stránku. Vše je nasmlouvané, za půlden zpoždění tiskárně platíme 30 tisíc korun. Jsou smlouvy s odběrateli, ti musí vědět, kolik dostanou čísel a zase rozmýšlí, do jakých měst budou rozvážet. Když časopis zpočátku vycházel nepravidelně, já jsem vše odevzdal a jel jsem na chalupu, kde jsem vymýšlel další číslo,“ vrací se autor do konce 60. let.
Komiks měl tehdy úspěch, ale našlo se i pár kritiků, kteří ho haněli. „Začali přes noviny do Čtyřlístku rýt, že je to americký komiks, západní styl, který sem my taháme. Asi se chtěli zviditelnit straně i vládě,“ vzpomíná Lucie Němečková se smíchem.
Jaroslav Němeček a Ljuba Štíplová
Další pohromou pro vydavatelství bylo, když před šesti lety zemřela scenáristka Ljuba Štíplová. Právě ona byla duší většiny příběhů, které čtveřice zvířecích hrdinů během desítek let prožívala. A díky ní se postavičky nemusely „politicky angažovat“. „Objevovaly se různé tlaky třeba na to, aby šel Čtyřlístek v prvomájovém průvodu,“ vzpomíná Němeček.
Paní Štíplová to tehdy vyřešila šalamounsky a jisté komisi, která změny navrhovala, řekla: „Víte, jak by to vypadalo, kdyby v průvodu šlo prase?“ Tím bylo rozhodnuto, Čtyřlístek zůstal apolitický, spíš pohádkový a hlavně pro děti.
Takřka rodinná firma
Dnes už je Čtyřlístek ryze soukromý projekt, firma má devět zaměstnanců, z toho čtyři patří do rodiny Němečkových – sami autoři, syn s manželkou a v budoucnu možná přibude i vnučka Veronika, kreslířka nových dobrodružství.
„Určitě už přemýšlím, co bude se Čtyřlístkem za nějakých deset dvacet let, vždyť mi je už přes 70 let. Výtvarnou stránku by v budoucnu mohla zajistit vnučka Veronika, která teď chodí na gymnázium, po večerech i na výtvarnou školu a já jí dávám také lekce,“ zdůrazňuje Jaroslav Němeček.
Čtyřlístek v řečtině
V posledních letech se osudy čtveřice zvířátek přenesly i na filmové plátno, a to v podobě kresleného filmu Čtyřlístek ve službách krále z roku 2013. Časopis se také prodával v zahraničí, příběhy se překládaly pro děti v Polsku, Finsku, Rusku, Bělorusku nebo i v Ázerbájdžánu.
Zájem ale nebyl tak veliký, jak se čekalo a Němečkovi se pokusili oslovit slovenské děti. „Slováci Čtyřlístek vůbec nepřijali, zjistil jsem, že z jednoho národa do druhého je Čtyřlístek téměř nepřenositelný,“ uzavírá Jaroslav Němeček.
Komiksový svatý grálKdyž v roce 1938 vyšel v USA první díl komiksu o Supermanovi, nebyl o něj velký zájem. Dnes je toto číslo sběrateli považováno za "Svatý grál komiksů", neboť právě zde vznikl prototyp superhrdiny, kterých jsou dnes stovky. Každopádně se toto číslo vydražilo v roce 2010 na internetové aukci za 1,5 milionu dolarů, což bylo tehdy něco kolem 28 milionů korun. A například komiks, ve kterém se v roce 1939 poprvé objevil taktéž v USA Batman, byl před šesti lety vydražen v přepočtu za asi 20 milionů korun. V českých podmínkách musíme být skromnější. Jeden z našich nejstarších komiksů, Rychlé šípy, začal vycházet stejně jako Superman v roce 1938. Některé z jeho prvních čísel dnes na internetu seženete za cenu kolem jednoho tisíce korun. Trochu jinak je to se Čtyřlístkem. Starší čísla ze 70. a 80. let se prodávají od pár desetikorun až po několik tisíc korun, například speciální vydání 20x Čtyřlístek z roku 1986 lze prodat i za tři tisíce korun. Úplně první číslo Vynálezy prof. Myšpulína z roku 1969 lze v dobrém stavu koupit či prodat za 20 tisíc korun. |
