Christian Dior se narodil do rodiny místního podnikatele v normandském přímořském městě Granville, ale už od pěti let žil v Paříži. Rodiče z něj chtěli mít diplomata, jenže studium mezinárodních vztahů ho nebavilo a brzy se vydal jiným směrem: stal se galeristou a později začal pracovat jako designér v pařížských módních domech.
1947: úplně nový vzhled
Ve 42 letech zakládá Christian Dior s pomocí textilního magnáta Marcela Boussaca vlastní značku. A rovnou začíná psát historii: v únoru ve svém ateliéru na Avenue Montaigne představuje první kolekci pro jaro a léto, která má k dobové módě poměrně daleko. Vypasovaná silueta zůstává, ale hranatá ramena a ostré linie inspirované vojenskými uniformami nahrazují oblé tvary a nabírané sukně, které připomínají spíš květiny.
„Tohle je úplně nový vzhled,“ poznamenala prý po přehlídce Carmel Snow, tehdejší šéfredaktorka amerického magazínu Harper’s Bazaar. Sousloví „New Look“ se ujalo, a vznikl tak název pro nový styl, který měl u bohatých klientek obrovský úspěch. Diorovi začaly chodit objednávky od hollywoodských hereček i evropských aristokratek. Módní dům Dior zažíval nečekaný komerční úspěch a přišel i s prvním parfémem, legendárním Miss Dior.
Šaty z Diorovy první kolekce
Christian Dior s modelkami
S herečkou Jane Russellovou
1957: konec jedné éry
Značka slavila desetileté výročí (za tu dobu se prodalo kolem sto tisíc kusů oblečení a její zakladatel měl za sebou řadu úspěšných kolekcí, několik spoluprací s Hollywoodem (oblékal například Marlene Dietrichovou v Hitchcockově filmu Hrůza na jevišti) a čtyři napsané knihy. V březnu se objevil na obálce časopisu TIME a o půl roku později zemřel v Itálii na zástavu srdce.
Po jeho smrti získal místo kreativního ředitele jeho bývalý asistent Yves Saint Laurent. Bylo mu 21 let a byl to rebel: hned v první kolekci nahradil dramatickou diorovskou siluetu střídmějšími, splývavějšími modely. Slavil s ní úspěch a to ho povzbudilo k tomu, aby přicházel s dalšími a dalšími na svou dobu odvážnými návrhy.
Marlene Dietrichová při natáčení
Saint Laurent a modelka Kouka
Yves Saint Laurent v Londýně
1960: rebel Yves vs. klasik Marc
Yves Saint Laurent představil zimní kolekci inspirovanou pařížskou bohémou. Modelky měly pobledlé tváře a předváděly černé roláky, těžké kožené kabáty či objemné kožichy s pletenými rukávy. To, co dnes zní jako docela normální elegantní móda, bylo pro tehdejší kritiky i zákaznice nestravitelné a mladý Yves u Diora skončil (brzy ovšem založil vlastní veleúspěšný módní dům).
Vystřídal ho Pařížan Marc Bohan, konzervativnější, ale schopný návrhář, o kterém se tehdy říkalo, že módní dům zachránil. Šaty si u něj objednávaly tehdejší celebrity a módní ikony , třeba americká herečka Elizabeth Taylorová si pořídila hned dvanáct modelů z jedné kolekce. Značka se rozrůstala a o deset let později přišel Bohan s první pánskou kolekcí.
Yves Saint Laurent po přehlídce
Marc Bohan a jeho modelky
Elizabeth Taylorová v Dioru
1989: první cizinec v čele
Dior má zase nového kreativního ředitele, tentokrát Itala. Gianfranco Ferré vycítil ducha doby, kdy extravagantní a přezdobené modely střídala střízlivější, minimalistická vizáž. Nějaký čas trvalo, než se se značkou „sladil“ a musel se vypořádat i s kritikou kvůli svému původu. „Nemyslím si, že otevřít dveře cizinci, a ještě navíc Italovi, je uctivé ke kreativnímu duchu Francie,“ nechal se slyšet například obchodní a životní partner Yvese Saint Laurenta Pierre Bergé.
Kolekce jaro - léto 1993
Ferré s Lindou Evangelistou
Kolekce jaro - léto 1996
1997: bezdomovci a gotičky
Itala nahradil Brit. Výstřední designér John Galliano přinesl do estetiky módního domu drama a extravaganci. Během následujících let přišel s mnoha kontroverzními nápady, jako byly kolekce inspirované pařížskými bezdomovci (nechyběly šaty z novinového papíru) nebo fetišismem a gotickou subkulturou. Jeho nápady svět šokovaly, ale také bavily. A Dior byl v centru pozornosti.
Šaty z novinového papíru
John Galliano po přehlídce
Kolekce jaro - léto 2007
2011: antisemita musí z kola ven
O čtrnáct let později si Galliano svou pověst roztomilého buřiče pokazil doslova přes noc. Na veřejnost se totiž dostalo video, ve kterém opilý nadává židovské ženě. Zazněly mimo jiné věty jako: „Lidé jako vy už by byli dnes mrtví,“ nebo: „Miluju Hitlera“. Okamžitě po zveřejnění se omluvil a dobrovolně se přihlásil na odvykačku pro alkoholiky, značka Dior ovšem skandál ještě nějaký čas žehlila. A bylo potřeba najít nového designéra.
Během dalších třinácti měsíců zastupoval kreativního ředitele Gallianův bývalý spolupracovník Bill Gaytten, jenže jeho kolekce neměly úspěch u kritiků, ani u publika. Pak přišel na přetřes další cizinec, Belgičan Raf Simons, který se dosud staral o vlastní značku i o dámskou řadu německého módního domu Jil Sander. Manažeři skupiny LVMH, pod niž Dior spadá, usoudili, že je ten pravý.
Návrhář Bill Gaytten
Kolekce podzim - zima 2011
Kolekce jaro - léto 2012
2012: nová míza z Belgie
Simons prý strávil několik měsíců v archivech značky, hltal Diorovy autobiografie a deníkové zápisky a seznamoval se s takzvanou vysokou krejčovinou (haute couture), která pracuje pouze s těmi nejluxusnějšími materiály a s pečlivou ruční prací. Pak nastal čas začít pracovat na první kolekci pro období podzim a zima.
Právě tehdy Simonse kontaktoval režisér Frédéric Tcheng, který o dramatických přípravách na jeho první přehlídku natočil dokument Dior a já. Zážitek z něj vám nejspíš nepokazíme, když prozradíme, že měla úspěch a belgickému návrháři zajistila místo, o kterém sní tisíce jeho kolegů z celého světa. Kritici chválí jeho moderní a zároveň romantické pojetí módy a to, jak neúnavně hledá nové cesty. On sám v rozhovorech říká, že jen navazuje tam, kde Christian Dior skončil.
Raf Simons ve filmu Dior a já
Kolekce podzim - zima 2012
Modelky před přehlídkou
Tak vypadala módní přehlídka značky Dior v lednu 2013 v Paříži:
22. ledna 2013 |
