Spojitost emocí s čichem je podle vědců způsobena blízkostí těchto dvou center v mozku, čich je totiž jedním z nejstarších lidských smyslů. Čichové receptory se obnovují, což je pro nás velká výhoda. Všichni ale necítíme to samé. Obecně mívají ženy lépe vyvinutý čich a bývají i lépe schopné jej pojmenovat. Kromě průměru se v populaci najdou i lidé, co necítí skoro nic, a pak ti, co zachytí nosem skoro všechno, vědci je označují za superčichače.
Superčichači
To sice zní zajímavě, ale na jejich životy to může mít dost negativní efekt - musí se vyhýbat některým obchodům a zapomenout na dovolenou v exotických destinacích. Blogerka Bree Daviesová například pozná, když bylo v lednici volně položené jídlo, protože jeho aroma se usadí v mléce a ona ho cítí při pití. Jsou lidé, se kterými se prostě nemůže stýkat, protože je doslova nemůže ani cítit, i když jsou jí sympatičtí.
Stresový pot smrdí víc
To, jak si navzájem voníme, podle vědců hodně ovlivňuje naše sympatie a antipatie k lidem. Náš osobní pach ovlivňuje genetická dispozice, výzkumy potvrdily podobný pach u pokrevních příbuzných, hygienické návyky a také složení naší stravy. Traduje se, že Asiatům Evropané, Američané i Afričané velmi smrdí, důvodem bude to, že se Asiati díky genetické mutaci málo potí.
Naše nosy ale dokonce dokážou detekovat rozdíl mezi pocením ze stresu a z horka. Pot v sauně a pot z nepovedené pracovní schůzky totiž vylučují jiné potní žlázy. V ostatních pak tento pach snižuje důvěryhodnost jeho nositele, obzvlášť pokud jde o ženu. Takové ženy jsou podle serveru DailyMail okolím vnímány jako méně důvěryhodné, nesebevědomé a nekompetentní.
Nemoc smrdí
Podle nedávno provedené laboratorní studie dokážou lidé dokonce rozeznat pach vylučovaný člověkem, který právě zápasí s chorobou. Vzorky propocených triček lidí, do kterých byla vpravena látka imitující tělesnou reakci na chorobu, se zdály testovaným subjektům smradlavější.
To by v praxi mohlo znamenat, že se takovým lidem díky nepříjemnosti jejich odéru podvědomě vyhýbáme a udržujeme si od nich odstup, což nás ochrání před nákazou. Ostatně něco podobného předpokládali již Hippokratés nebo Avicenna ve starověku. Tehdy se ale také věřilo tomu, že právě zápach je také příčinou nemoci, protože o bakteriích a virech nemohl mít nikdo ani tušení.
Lidé jsou ale se svým čichem amatéři v porovnání s našimi čtyřnohými přáteli. Ti dokážou dokonce detekovat některé typy nádorového bujení, což je velmi levná a efektivní diagnostika.
Cítím tvůj strach
Traduje se, že zvířata dokážou vycítit strach z lidí. Dokážeme ho ale vycítit ze sebe navzájem? Podle holandských vědců tomu tak opravdu je. Dali ženám jako citlivějším čichačkám nevědomky otestovat zápach potu z mužských triček. Muži, kteří sledovali horor Osvícení, měli pot vyvolávající v ženách strach. Naopak pot mužů, kteří sledovali film Jackass (ve kterém si muži navzájem nesmyslně ubližují, často na té nejcitlivější části těla), vyvolával i u žen znechucené výrazy obličeje.
Na výzkum pak navázali američtí vědci s laboratorními pokusy s pachem na myších. Zjistili, že pokud u myší spojí určitou vůni se strachem - třeba třešňový květ s elektrošokem, přenese se tento strach na jejich potomky. Jakmile druhá, ale i třetí generace myší ucítí třešeň, pocítí strach, i když nikdy nedostala elektrošok. Pokud totéž platí i pro lidi, mohlo by to zcela změnit náš pohled na některé psychické problémy a také na péči o rodinu psychicky nemocných lidí.
Voňavá miminka
Kroutili jste někdy hlavou nad tím, jak některé ženy přímo zbožňují vůni miminek? Podle vědců z Montrealské univerzity aktivuje pach jejich kůže v mozku matek neurologický okruh zodpovědný za pocit uspokojení.
"Tyto okruhy bývají aktivovány, třeba když máte hlad a najíte se, nebo když drogově závislý dostane svou dávku. Je to vlastně uspokojení touhy," napsal doktor Johannes Frasnelli ve studii zveřejněné v žurnálu Hranice psychologie.
Kromě toho se vědci domnívají, že vůně miminek v matkách vyvolává touhu je ochraňovat, pečovat o ně a zároveň jim pomáhá s tím, aby se chovaly racionálně. Potvrdilo se také to, co se mezi matkami traduje už po generace - pokakaná plínka vlastního dítěte nám smrdí méně než od cizího. Zřejmě jde o způsob, jakým se příroda snaží usnadnit matce náročnou péči o novorozence. Miminka zase naopak cítí svou matku, obzvlášť při kojení, v tu chvíli je pro ně její vůně neodolatelná.
