"Už mu ji proboha dejte, nebo si počká ještě na čtvrtou generaci!" To je patrně nejslavnější filmová věta Zity Kabátové ze závěru snímku Vladimíra Slavínského Muži nestárnou (1942). Představuje zde ženu ve třech životních etapách, jejím protihráčem je Jan Pivec. Coby s třicetiletou atraktivní vdanou ženou s ní má jako student krátký poměr. Po letech se neúspěšně uchází o její dceru a ve finále jej Kabátová, namaskovaná za bělovlasou babičku, přistihne ve skleníku v objetí se svou vnučkou.
V době, kdy natáčela svůj nejslavnější film, už měla Zita Kabátová za sebou bohatou hereckou kariéru. Pražská rodačka z umělecké rodiny, jejímž strýcem byl kabaretiér a první český filmový herec Josef Šváb - Malostranský, začínala už jako dítě v ochotnických divadlech. Od poloviny 30. let prošla několika profesionálními scénami, její doménou se ale brzy stala práce před filmovou kamerou.
Filmovou kariéru Zity Kabátové zahájil v roce 1936 sentimentální, avšak velmi úspěšný film Světlo jeho očí. Vizáž a způsob vystupování ji předurčovaly především k rolím v romantických filmech, režiséři ale často a rádi využívali i jejího komediálního talentu. V její filmografii nechybějí ani historické a kostýmní filmy jako např. Počestné paní pardubické.
Zahrála si po boku většiny nejslavnějších milovníků českého meziválečného filmu: Oldřicha Nového, Ladislava Boháče, Otomara Korbeláře, Zdeňka Štěpánka či Raoula Schránila. Třikrát ztělesnila hlavní ženskou roli ve filmech s Vlastou Burianem: Provdám svou ženu, Zlaté dno a samozřejmě v jedné z jeho nejslavnějších komedií, Přednostovi stanice.
Protože se ani Zita Kabátová stejně jako velká část filmových hvězd její generace nevyhnula v období okupace natočení několika německých filmů, ve kterých účinkovala pod pseudonymem Maria von Buchlow, po skončení války jí byla zakázána veřejná umělecká činnost. V pozdějších letech nesměla filmovat z politických důvodů, jejím manželem byl veslařský olympionik a politický vězeň Jiří Zavřel.
V 50.–70. letech hrála ve venkovských zájezdových představeních a estrádách, vydělávala si výtvarnou činností a k filmu se nejblíže dostala jako vedoucí několika pražských kin. Ostatně, na v té době protežovaný typ filmových rolí, nejrůznější "ženy z lidu", traktoristky, dojičky a úřednice, by asi ani její dámská elegance nebyla příliš vhodná...
Na milost vzala Zitu Kabátovou po filmové stránce paradoxně až 70. léta, ve většině snímků směla ale natočit jen malé, epizodní role. I některé z nich však patří k ozdobám její filmografie, jako třeba čerstvá novomanželka paní Opatrná z komedie Ladislava Smoljaka a Zdeňka Podskalského Kulový blesk (1978).
Několika výrazných rolí se Zita Kabátová dočkala až po změně politického režimu v 90. letech, kdy si zahrála v tak slavných filmech jako Zapomenuté světlo, Babí léto nebo Želary. Její zatím poslední filmovou rolí, kterou vytvořila už upoutána na lůžko (od roku 2005 je po zlomenině krčku v péči pražské motolské nemocnice), je pacientka ve snímku Hodinu nevíš... z roku 2009.
Aerobiograf pro pamětníky aneb Všechno nejlepší, paní Kabátová!28.-29. dubna, Praha, kino Aero K poctě 99. narozenin Zity Kabátové uspořádalo pražské kino Aero nostalgický víkend, který návštěvníky přenese zpět do 30. a 40. let. Vstupenka na dva české klasické filmy bude stát opět pouhých 5 Kč, v sále se bude prodávat eskymo a dámám bude nabídnuta květina. Už u vstupu naladí diváky výstava starých filmových plakátů a swingová hudba. |