Jan Koblasa patří k nejvýraznějších představitelů českého exilového výtvarného umění. Expozice mapuje jeho realistické počátky, informelní 60. léta malířská i sochařská a ve větší míře jeho "německé" období. "Sochy byly vždycky to podstatné a hlavní. A když nedělám sochy, když mě příliš bolí záda, tak píšu nebo dělám grafiku," řekl Koblasa. Literární nadání je poznat například z popisků-citací Koblasových básní, které doprovázejí objekty na výstavě.
Podle kurátora Radana Wagnera bude pro návštěvníky atraktivní například velké sousoší s názvem Zeď nářků. "Jsou to sochy, které se snaží mapovat pocity člověka od jeho zrodu po jeho posvěcení. Zajímavé jsou i práce z 60. let, protože to bylo to období, kdy se tady Koblasa zapsal velice zřetelně nejen jako umělec, ale i jako organizátor různých akcí," řekl kurátor.
V Koblasově tvorbě jsou časté romantické, existenciální, mytické, intimní nebo náboženské motivy. Používá snad všechny materiály, které si sochař přeje zkusit – od dřeva přes kameninu, kámen, železo až po umělou hmotu. "Koblasa se jako jeden z mála nebojí používat nové materiály v sochařství. Stejně tak pracuje například s digitální fotografií. Ve spolupráci se svou německou studentkou vytvořil objekty, které byste nečekali od umělce, který vyrůstal na klasickém tvarosloví," dodal kurátor.
Na výstavě je k vidění například nejstarší Koblasova socha Nuda z roku 1952, stejně jako jedno z posledních děl – busta R. M. Rilkeho z roku 2011. Návštěvníky v Jízdárně vítají dřevěné karikatury Běsů – Lenina, Stalina, Hitlera a Mao Ce-tunga. Nechybí Obětiště panen (1962), na kterém spolupracoval se svým přítelem, výtvarníkem Mikulášem Medkem.
Jan Koblasa vystavuje na Pražském hradě.
Po své výstavě na Pražském hradě provedl Jan Koblasa prezidenta Václava Klause.
Táborský rodák Koblasa vystudoval v 50. letech minulého století pražskou Akademii výtvarných umění, kde pak v 90. letech krátce učil. Ze studií byl téměř vyloučen za svou závěrečnou práci – akt ženy, který je na výstavě také k vidění. Srpen 1968 ho zastihl v Itálii, odkud už se do tehdejšího Československa nevrátil.
Od konce 60. let působil v německém Kielu; v Německu má dodnes svůj ateliér. "Jsem doma tady i tam. Své kořeny nemůžete zapomenout," řekl novinářům umělec. V Praze se Koblasa naposledy prezentoval v roce 1991 v Belvederu Pražského hradu. Současná expozice, která potrvá do 8. července, je sestavena ze sbírek soukromých sběratelů, státních institucí a majetku umělce.
