Když před třemi lety vydal Zdeněk Svěrák v nakladatelství Fragment svoji sbírku povídek pro dospělé čtenáře, stala se z toho senzace. Knihy se tehdy prodalo asi sto tisíc výtisků a Svěrák se svým laskavým humorem na předvánočním knižním trhu v jednu chvíli porazil i Michala Viewegha a jeho Román pro muže. Teď vydává Fragment Svěrákovy Nové povídky.
Podle očekávání jsou laskavé. Ale taky, to už mimo očekávání, erotické a trochu bolavé, o stáří a věcech, které v životě člověku zmizely mezi prsty a už se nikdy nevrátí.
Obyčejné radosti i boly
Svěrák umí měnit hlas. Nejprve vypráví jako postižený kluk Petr v povídce Betlémské světlo, pak jako starý abiturient na třídním srazu vzpomíná na své profesory a spolužáky, v povídce Nákup se převtělí do babky, co prožila život někoho jiného, a mezi regály nad zlevněnou šlehačkou je už pozdě cokoli vracet, zbývá jen snít o samotce ve vězení. A chvílemi, jako třeba v povídce O slušném taxikáři, je Svěrák sám za sebe. A hýří vtipem, moudrým humorem, u kterého je čtenáři dobře po těle i na duši. Nesvíjí se smíchy, jen mu cukají koutky. Třeba jako v případě taxikáře Otruby, který mluví velmi spisovně, ze zákazníka Polívky dělá Polévku a sám se nechal přejmenovat, protože původně se jmenoval nespisovně, tedy Votruba.
Z povídky Ve vlaku"M-á-m... mám... v-e-l... vel... k-é-h-o... velkého... p-t-á-k-a..." slabikoval malý chlapec. "Mami! Mám velkého ptáka!!!" "Dobře, Štěpáne, ale teď neruš," sáhla maminka do kabely pro mobil, který hlásil, že došla odpověď. Zděšeně jsem zapátral očima, kde Štěpán takový nápis vidí, a protože mám stařeckou dalekozrakost, našel jsem ho na protější umakartové stěně vagonu. Černou lihovkou tam bylo namouduši hůlkovým písmem napsáno: MÁM VELKÉHO PTÁKA. JEN PRO TEBE. VOLEJ 603... celé telefonní číslo tady neuvedu, abyste ho nezkoušeli volat, ale bylo tam. Zdroj: Fragment |
Je to hořká, milá a moudrá kniha. Svěrák nezapře dobrého pozorovatele, který má nažito. Nevymýšlí si žádné krkolomné historie, jen kouká kolem sebe a z obyčejných lidských radostí i bolů dělá poučné čtení. To aby nositelé těch radostí a bolů věděli, že v tom nejsou sami, že i ostatní prožívají stejné okamžiky a jejich síla i naděje je ve sdílení.
Nebo naopak – že některé boly jsou větší než ty jiné: když si čtenář přečte první povídku Betlémské světlo o rodině postiženého Petra, alespoň na vteřinu si uvědomí, že jeho vlastní trápení je najednou umenšené a mohlo by být hůř.
"Ptám se sám sebe, jak píšu povídku. Jako bych našel pecku a dělal kolem ní třešeň. Nebo švestku. Podle toho, co seberu. Jádro každého příběhu jsem našel na cestě. Byl to třeba zážitek, s nímž se mi někdo svěřil, nebo jen věta zaslechnutá od vedlejšího stolu v restauraci. Moje práce spočívá v tom, že si představuju, co bylo předtím a co potom, a hledám v mateřštině slova, která dovedou vrátit dávno snědenému ovoci dužinu a šťávu. Kéž by vám to chutnalo," říká Svěrák na záložce knížky.
A chutná. Někdy nabízí své peckovice v podobě dobře doslazeného kompotu plného skořice, někdy z nich pálí slivovici, po které se člověku rozsvítí v hlavě, a někdy ty plody nabízí kyselé, jak vyrostly. Nikdy v nich však nejsou červi. Jestli tahle knížka někam patří, pak určitě pod vánoční stromek.
Zdeněk Svěrák: Nové povídky
Fragment, 112 stran, 249 korun
Hodnocení MF DNES: 90 %
