Mezi karlovarskými rekordmany můžeme najít umělce, jejichž jména běžnému divákovi zase tolik neříkají (jako třeba režisér John Irvin, který byl na MFF KV čtyřikrát), stejně jako legendy, jež naopak znají všichni (Miloš Forman).
Festivaloví veterániPřipomeňte si je na fotkách z Varů     |
Drtivá většina z nich se přitom vrací z jediného důvodu: učarovala jim atmosféra festivalu, který přirozeně propojuje svět filmových celebrit a fanoušků-batůžkářů.
"Prosím zachovejte festivalu jeho nevinnost, radost a publikum," vzkazoval organizátorům nadšený francouzský herec Jean-Marc Barr při své druhé návštěvě Varů v roce 2002. Woody Harrelson (2 návštěvy) se zase zapřísahal, že si v Česku koupí letní sídlo, druhý domov si tam chtěla pořídit i kráska Saffron Burrowsová (3 návštěvy).
Franka Nera inspiroval originální duch přehlídky k zamyšlení nad tím, co by si ještě v životě rád splnil (zahrát si boxera a dirigenta), Carlos Saura zase prozradil své nejtajnější přání - natočit si sci-fi. A miláček loňského ročníku Jude Law se po večírku s Jiřím Macháčkem zapřísahal, že ho tu za rok budeme mít zase. Nemáme, stejně zatím nikde nestojí hacienda Harrelsona či Burrowsové. A Nero si na toho dirigenta taky ještě musí počkat. To ale neznamená, že by se ve Varech mělo přestat snít.
Zpívající Kim Ki-duk (2002, 2003, 2006)
Režisér s neodmyslitelnou kšiltovkou na hlavě se do Karlových Varů letos podívá už počtvrté. V roce 2002 ho okouzlily natolik, že se vrátil už po roce a rovnou s sebou přivezl zástup krajanů. O tři roky později se dokonce plachý génius odvázal tak, že přímo na jevišti vystřihl ukázku z korejské písně. Ti, kdo ho znají, už se těší, co předvede letos.
Věštící Robert De Niro (1990, 1996, 2008)
Na Roberta De Nira vzpomínají rádi diváci. Novináři už méně: tedy alespoň ti, kteří zažili jeho poslední návštěvu před třemi lety. Tehdy ho totiž ani trochu nebavilo komunikovat s médii a na otázky odpovídal ponejvíce jednoslovně. Reputaci si napravil řečí, kterou doprovodil přebírání ceny za přínos kinematografii. "Děkuji od srdce za vřelé přijetí," přečetl lámanou češtinou a v rodném jazyce hostitelů vzdal hold i filmařům české nové vlny 60. let. Kromě toho si na tiskové konferenci zavěštil, jak dopadnou americké prezidentské volby: "Posledních osm let bylo pro naši zemi špatných, a kdyby v jejím čele stanul Barack Obama, hodně by nám to pomohlo. Věřím, že zvítězí," řekl. Nemýlil se. Tedy minimálně s tím vítězstvím.
Bosý Woody Harrelson (1999, 2000)
Na pohodáře Harrelsona, kterého do Varů nalákal Miloš Forman (natočil s ním Lid versus Larry Flynt), se v západočeských lázních dlouho vzpomínalo. S každým se pouštěl do řeči, po luxusním Grandhotelu Pupp brouzdal výhradně bosky a nebylo výjimkou, že si zcela nehvězdně četl knížku před hotelem na schodech. K radosti mladého publika navíc na tiskových konferencích bránil marihuanu. A hlavně všechny a všechno chválil. "Lidi, které ve Varech potkávám, jsou báječní," opakoval a dokonce si pohrával s myšlenkou, že si v České republice pořídí sídlo. No - nepořídil. A taky už pak nikdy nepřijel.
Nahá Saffron Burrowsová (2002, 2006, 2008)
Mužská část publika tuhle rusovlásku milovala: kromě toho, že byla milá a nehvězdná, přivezla totiž téměř pokaždé film, ve kterém se objevuje nahá. Poprvé do Varů zavítala s Figgisovou Ztrátou sexuální nevinnosti (odvážné milostné scény, v nichž její alabastrově bílé tělo kontrastuje s tělem černošského herce, se okamžitě staly oblíbeným námětem poprojekčních diskuzí). Druhý film, Gangster č. 1, už si vyznavači jejích křivek tolik neužili, ale o to větší rozruch vyvolalo, když přijela s filmem Kytara: v něm byla častěji svlečená než oblečená. To se psal rok 2008 a pětatřicetiletá Burrowsová básnila, jak dobře se v tom věku cítí. "Zmoudřela jsem. Čtu Junga a zjistila jsem, že je ze mě žena. Konečně," svěřila se.
Snící Franco Nero (1982, 2000)
Karlovy Vary zažil před sametovou revolucí i po ní a jak odlišná to byla zkušenost, tak odlišné byly i filmy, které Franco prezentoval. Před devětadvaceti lety vystupoval ještě jako hrdina Bondarčukovy revoluční epopeje Mexiko v plamenech – Rudé zvony, v roce 2000 přijel jako producent a rodič, aby propagoval režijní prvotinu syna Carla Gabriela Nera Nezvaný host. A podělil se tehdy o své herecké sny. "Mám hodně blízko k hudbě, takže bych si strašně rád zahrál dirigenta, a taky bych chtěl ještě stihnout roli boxera." Výsledek? Zatím zůstává u snu.
Zkouřený Jean-Marc Barr (2001, 2002)
Francouzského krasavce oceňovaly pro změnu hlavně fanynky z lázeňské kolonády a on zase oceňoval místní atmosféru. "Cannes i další přehlídky ji ztratily, zato tady to pořád voní filmem," liboval si už při své první návštěvě. A při té druhé? Coby porotce se podělil o návod, jak se při výběru vítězného filmu vyhnout konfliktům a rozhodovat "v klidu a míru". Stačí prý pár "prásků" marihuany. Kolega Harrelson by jistě souhlasil.
Průměrný Carlos Saura (50. léta, 2000)
Španělská filmová legenda Carlos Saura si karlovarskou přehlídku vyzkoušel už v padesátých letech, tu z jedenadvacátého století si ovšem pochvaloval mnohem víc. A přestože mu v roce 2000 udělili trofej za mimořádný přínos světové kinematografii, sám se za mimořádného odmítal považovat. "Vždyť jsem jen průměrný filmař," říkal s tím, že ho sice vždycky potěší, když jeho filmy znají v i cizině, ale nijak zvlášť to neprožívá. V rozhovoru, který tehdy poskytl, se tenhle expert na flamenco svěřil, že ho odjakživa láká žánr sci-fi. "Třeba to jednou zkusím, kdo ví," nadhodil. Třeba.
