Letní shakespearovské slavnosti letos přivezly ze Slovenska česko- -slovenskou inscenaci Oko za oko – niečo za niečo režiséra Michala Vajdičky. Je to důkaz toho, že umělecká výměna na ose Praha – Brno – Ostrava – Bratislava už není žádné novum. Přehlídce, která probíhá až do počátku září, ale bez pochyby sluší podobně jako dvojjazyčné produkce.
Divadlo v tomto balení už dávno není jen ozvěnou někdejší republikové sounáležitosti ani demonstrací umělecké pospolitosti. Přináší divácky vděčné a osvěživé promíchání herců, jejichž vzájemné televizní, filmové i divadelní návštěvy v obou zemích už bereme jako něco přirozeného.
Nadčasová komedie
Režisér Vajdička tentokrát sáhl po hře, která motá hlavy už maturantům u zkoušek. V Česku totiž vůbec poslední Shakespearův komediální kus rotuje pod několika názvy – Veta za vetu, Půjčka za oplátku, Něco za něco či Oko za oko. Hořká komedie z roku 1604 dodnes patří v Británii k nejhranějším, na domácí půdě o ni vrcholil zájem, když měla čtyřsté narozeniny.
V roce 2004 ji uváděla hned čtyři divadla. Od té doby se po ní slehla na zdejších jevištích zem. A je to škoda, protože černá komedie představuje nadčasová témata, která jsou současníkům více než povědomá: dvojí morálka, korupce nebývalých rozměrů na nejvyšších místech, zneužití moci a vyděračství.
O čem a o co se v tomto bláznivě konstruovaném příběhu hraje? Zvolený název Oko za oko to naznačuje už reminiscencí slavného starozákonního verše o férové odplatě a trestu. Kníže Vincetio opouští dočasně, ale rychle svoji zemi a úřad svěří nejspolehlivějšímu a nejčestnějšímu muži – Angelovi, který se rozhodne utužit pořádek tvrdým uplatňováním opomíjených zákonů.
V této Vídni (tady se vše odehrává) je kupříkladu vyměřený trest smrti za předmanželský pohlavní styk! Dvojí morálku obnaží příběh Izabely, která jako sestra jednoho veřejně odsouzeného nešťastníka může odvrátit jeho smrt "jednoduchým" způsobem. Ctnostný Angelo ji žádá o stejnou věc, za niž hodlá obšourníka popravit...
Roztáčí se tak bizarní kolotoč zápletek, ale i otázek o mravnosti politiky a politice mravnosti. Vše nakonec zachrání kníže přestrojený za kněze, který se přišel podívat, jak si jeho svěřenec a poddaní vedou. Komedie s politickým nádechem je až kabaretně drsným obrázkem, kterému vévodí dvojsmyslnost slovní i vizuální.
Dvojsmyslné narážky
Už při nástupu herců na jeviště publikum znejistí. Horizont pódia vykrývá panel s červenými reflektory vrhajícími dráždivé světlo na obrovské a ctnostně mléčně bílé litery WIEN, které slouží jako dominantní scénografický prvek jednoduché výpravy Pala Andraška.
Herci jsou oblečeni s elegancí sladké secese, ale třeba panensky bílé róby přítomných dam jsou jenom maskou. Krásné šaty a klobouky bez poskvrny jen přikrývají frivolní prádélko a všichni v dráždivých choreografiích demonstrují, že tento úbor je jim vlastnější než počestný měšťanský šat.
Kostýmy Jany Hurtigové podobně jako scéna ukazují rozlomenost této chásky mezi bordely a spořádaný život. I z překladu Ľubomíra Feldeka a Martina Hilského dvojsmysly tavené až do slovních lascivit přímo tryskají. Tady jste ve světě genitálního strážníka, který má za práci zvýšené spermie, ale také vyrážky na cti.
A na slovenskú politickú notečku se tady děje třeba násilí proti veřejnosti. Tento umný slovník znovu a znovu baví publikum a jen dotváří dvojakost či korupci všeho: významů, činů a ostatně i chtíče.
A aby vše neslo rysy správné uvolněné letní, písničkové zábavy, občas se dvouapůlhodinovým večerem prolnou songy na hudbu Mariána Čekovského. Vajdičkův opus není divadelně příliš vynalézavý, co se situační komiky a organizování dění na jevišti týká. O to větší prostor dal hereckým výkonům zúčastněných.
Při brněnské premiéře kusu to na pódiu a posléze také v publiku vřelo. Co na tom, že velká většina fórů útočí na první signální. Ani v této nevázané legraci nezanikají hořkosměšné ostny titulu, po němž se geniální William Shakespeare vrhl už jen na tragédie a romance.
Trnavský ví, jak pobavit
Asi největší porci divácké pozornosti na sebe strhl Martin Trnavský v hlavní dvojroli. V civilu je kníže Vincentio předpisově hřmotný, moudrý a spravedlivý. Větší příležitost dostal jako kněz, který pod rouškou sutany a blábolivé makarónštiny, mísící polštinu, ruštinu, slovenštinu a bůhvíjaké další jazyky, přišel na obhlídku svého panství.
Trnavský někdy až marnotratně chrlí dvojsmysly a jazykolamy, místy zase figuru naoko zcizí. Je vidět, že už má ozkoušené, které blbinky zabírají nejvíce. Méně kašparské kontury, ale možná jasnější herecké uchopení nabídl Richard Stanke jako prohnilý Angelo, který si uměřeně pohrává s důležitostí muže, jenž získal moc a snaží se z toho vytěžit i přízeň dívek.
Izabela Ivany Jirešové má sice předepsánu upjatost a bohumilou čest klášterní novicky, ale občas je v této úloze příliš studená a mohla by přiložit více ke komediálnímu tahu pánského obsazení. Příkladem jí může být – co se herecké vitality týče – Paní Vyrajbaná alias Dana Košická. Vítejte v trochu větším bordelu... snese se na vás na počátku hry z jeviště. Záhy však pochopíte, že nejde jen o veřejný dům na předměstí naoko sněhobílé Vídně.
William Shakespeare: Oko za oko – niečo za niečo
Letní shakespearovské slavnosti, Brno, Špilberk
Hodnocení MF DNES: 70 %
