RECENZE filmu Ostrov: Klonovaní milenci běží o život

Už od Mizerů 2 či Skály režisér Michael Bay svými akčními scénami bezpečně ohromuje, což se týká i jeho filmu Ostrov. Ale čistá celistvost žánru a tvaru se mu od těch dob vzdaluje, což pro akční sci-fi Ostrov platí také.

Ostrov - Snímek z filmu Ostrov (2005) | foto: Warner Bros

Více než dvouhodinová podívaná má navenek všechny prvky, které poutavý film potřebuje, včetně hvězdných jmen. Ewan McGregor, jehož kouzlo dává pozapomenout, že jeho hrdina je „pouze“ klon, si nejvíce vyhraje díky dvojroli v okamžiku, kdy se setká a utká o přežití se svým lidským předobrazem.

Scarlett Johanssonová po jeho boku stojí bohužel ve stínu, protože scénář od ní nežádá víc než půvabný zevnějšek, naopak Steve Buscemi coby pomocník zmatené dvojice psanců hýří šibeničním vtipem, když je zasvěcuje do světa, jejž dosud neznali.

Ostrov

50 %

USA, 2005, 136 minut.

Režie: Michael Bay.

Hrají: Ewan McGregor, Scarlett Johansson, Djimon Hounsou, Michael Clarke Duncan, Steve Buscemi, Sean Bean.

Kinobox: 76 %

IMDb: 6.8

Třeba názornou definicí Boha: „To je ten chlapík, co tě ignoruje, když si něco moc přeješ.“

Půvabný obřad zasvěcování, vysvětlování a ohmatávaní říše lidí však tvoří jen krátkou, prostřední část Ostrova. Pomyslný první „díl“ má jiný styl, jehož výrazný tón udává až mrazivě nemocniční čistota shůry řízené budoucnosti, ne nepodobné principu Velkého bratra.

Ven se nesmí, neboť planeta je prý zamořena, v uzavřené komunitě se na povel vstává, jí, pracuje, cvičí, spí, sní a čeká na každodenní loterii u obrazovky, která dalšího šťastného vyšle do údajného ráje – na ostrov.

A tak jako v Přeletu nad kukaččím hnízdem se tu z poslušného stáda vydělí rebel, McGregorův hrdina, jenž má příliš mnoho otázek, čímž se stává nepohodlným.

Chce-li zachránit sebe i kolegyni, k níž cítí nejasnou náklonnost, zbude jim jen útěk na povrch. A vida, dá se tam dýchat.

Z výtvarně působivého vězeňského pohodlí vyhroceného drobty absurdního humoru se tak děj přenese do krajiny, jíž dvojice prochází s dětinsky objevitelskou dychtivostí Adama a Evy – však i příslovečného biblického hada potkají.

Ale jakmile se dozvědí pravdu o svém zrodu a účelu, diktovaném – jak jinak – cynickým obchodem, opar tajemství opadne a Ostrov se vrhá do třetího dílu, v němž on a ona prakticky jen běží o život. Běží efektně, vytrvale a dlouze, předlouze.

Ač na pohled nejdynamičtější, třeba díky jedinečné automobilové honičce s nosítky nebo scénám na mrakodrapu, je závěrečná část paradoxně nejnudnější. Neboť se v ní naplňuje průhledné zadání namíchat „pro každého něco“.

Už si užili milovníci ocelových modelů budoucnosti i moralistických polemik o zneužití vědeckých objevů, dále diváci lačnící po troše člověčího vtipu nebo po romanci, protože klonové pochopitelně objeví také lásku.

Nu a teď se musí naplnit vzorec uprchlíků lapajících po dechu, kolem nichž sviští kulky najatých zabijáků i roztodivná dopravní vznášedla příštích velkoměst, dodávající Ostrovu nádech Hvězdných válek na Zemi.

Až si film vybere i z posledních dvou klišé, totiž jestli hrdinové vykřičí pravdu do médií, nebo zlovolný plán zhatí sami, zůstane člověk v sále s pocitem, že už nemá jedinou otázku – kromě té tradiční, jak se proboha úplní amatéři naučili tak rychle orientovat ve světě či rvát se zlosyny.

A vzápětí zjistí, že mu vlastně osud uměle odvozených bytostí na srdci zas tak moc neleží.