Neobvyklou sbírku lidové tvořivosti završuje nejnovější dílko - orloj. Ten se nesnaží být kopií toho historického ze Staroměstského náměstí. "Táta má svůj svérázný styl a k nějakému kopírování by se nesnížil," tvrdí syn Jakub, který otci s prací pomáhal.
Celou práci si, zřejmě ovlivněn předvánoční atmosférou plnou vyřezávaných betlémů, autor naplánoval těsně po Vánocích. "Otec se do toho pustil po vánočních svátcích a nedávno jsme to zavěsili, takže zase tak strašně dlouho to nevyráběl," popisuje Šimon mladší. "Vyhnal mámu z kuchyně a tam, mezi cukrovím, začal sochat první části."
"Sami vidíte, že si s tím docela vyhrál. Část je vyřezávaná ze dřeva a ručně malovaná, některé díly jsou plechové," říká. "Otec je docela detailista, takže si nedal pokoj, dokud nebylo všechno přesně podle jeho představ," dodává.
Orloj i se zvěrokruhem pohánějí dva běžné hodinové strojky. "To byl ten nejmenší problém, museli jsme ale vyřešit pohon ovládání smrtky. Vyřešili jsme ho nakonec motorkem ze stěrače z auta, který napájíme klasickým dvanáctivoltovým trafíčkem," vysvětluje. Smrtka zvoní pravidelně vždy jednou za půl hodiny.
Raritou Šimonova orloje jsou realisticky vyvedení Adam s Evou, zde neobvykle bez fíkového listu. Obdivují je nejen místní nebo náhodní kolemjdoucí, ohníčská rarita už začíná získávat proslulost i v rámci celého severočeského kraje.