Vinklářovou nejslavnější postavou je ale i přesto doktor Cvach ze seriálu Nemocnice na kraji města. V pokračování, které se právě točí, si ale už nezahraje - ve věku nedožitých 77 let zemřel.
 Odešel doktor Cvach z NemocniceJosef Vinklář zemřel ve věku 76 let |
Kromě divadla měl Josef Vinklář několik dalších lásek. Každé léto a skoro každý víkend pobýval v Českém ráji, svém rodném kraji, kde si už před desítkami let pořídil chalupu. Rád také vařil, hrdý byl hlavně na svou úpravu tradičních českých jídel.
Slávista vyprovodil Hlinku
A jako řada jiných umělců byl i Vinklář sportovním fanouškem. Jeho otec byl zarytým Sparťanem, on ale v tradici nepokračoval, a co víc - srdce Josefa Vinkláře patřilo "sešívaným".
"Celý život fandím Slavii. Začalo to tak, že se mi strašně líbily její sešívané dresy. V dětském podvědomí mi připomínaly kašpárky z pohádky," řekl k rodinné "zradě" před pár lety.
Josef Vinklář se nevyhýbal ani kontaktům se sportovci, k jeho blízkým přátelům patřil hokejový trenér Ivan Hlinka. O generaci mladšího přítele Vinklář doprovodil na poslední cestě, když před třemi lety pronesl smuteční řeč na pohřbu tragicky zesnulého Hlinky. - více zde
Od požáru k divadlu
Vinklář sice u divadla strávil více než šest desítek let, za svou kariéru ale vděčil náhodě. Osud rodáka z vesničky Podůlší u Jičína změnil požár, který během jediné noci zničil Vinklářův rodný domek.
Budoucímu herci tehdy bylo pět let a otec se rozhodl, že rodina pojede hledat štěstí do Prahy, kde předtím nikdy nebyli. Už ve třinácti se tehdejší student měšťanky poprvé objevil na divadelních prknech, trvalého angažmá se dočkal o dva roky později v Divadle satiry.
Později vzpomínal, jak za první výplaty pořídil rodičům vybavení obývacího pokoje. V letech 1946 až 1948 hrál u Voskovce a Wericha a u Jana Wericha se, byť v trochu jiné roli, uchytil i Vinklář senior - jako zedník opravoval komikův dům na Kampě.
Komunistou od sedmnácti
Koncem 40. let Vinklář nakrátko zakotvil v Pardubicích a v roce 1950 přešel do angažmá, ve kterém vydržel více než třicet let - do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého. V té době už byl Vinklář členem komunistické strany - vstoupil do ní díky výjimce, kterou mu vyjednal otec, už v sedmnácti letech.
Po srpnu 1968 sice ze strany vystoupil, v 70. a 80. letech se ale neubránil angažování v některých prorežimních aktivitách. Jako řada jiných umělců podepsal Antichartu ("z prachsprostého strachu", jak řekl týdeníku Reflex).
K jeho nejvíce připomínaným vystoupením pak patřil projev na oficiálních oslavách 70. výročí založení Československa 28. října 1988. I proto se po listopadu 1989 Vinklář věnoval už jen herectví. "Pro zbytek mého života platí období ticha. Nahlas už má být jenom práce - divadlo, film a televize," říkal.
Nemocný herectvím
Vinklář, který byl podle svých slov podobně jako Hugo Haas "nevyléčitelně nemocný herectvím", se objevoval hlavně v Národním divadle. Tam přešel od "realistů" v roce 1983, v poslední době ale i kvůli zdravotnímu stavu vystupoval stále méně.
"Divadlo miluju, saky paky si zatím nebalím, ale nechci hrát za každou cenu," řekl před dvěma lety na oslavě pětasedmdesátin. Diváci jej mohli ještě nedávno vidět v Komikovi Johna Osbornea, Lucerně či Našich furiantech.
Stále ale často účinkoval v televizi, občas se objevil i ve filmu. K inspektoru Boušemu z Hříšných lidí města pražského, taxikáři Aloisi Krbcovi z Chalupářů či řediteli záchranky ze Sanitky přibyly nedávno třeba role ve třech volně navazujících seriálech Náměstíčko, Příkopy a Náves. Právě nyní vysílá Česká televize seriál Hraběnky, kde si Vinklář také zahrál.
