O ROCK FOR PEOPLE 2007 ČTĚTE VÍCE ZDE
Jste u nás poprvé. Jaké jsou tvé první dojmy?
Česká republika je nejvýchodnější část Evropy, kde jsme zatím byli. Trávíme tu už třetí den a je tu krásně - čisto, lidi jsou k nám hodní a zdá se, že se i k sobě chovají hezky.
Když v listopadu vyšlo vaše druhé album Sam´s Town, byli jste trochu rozladění z negativních recenzí, ale prohlašovali jste, že jediné, co vás zajímá, jsou reakce vašich fanoušků. Máte už důvod k spokojenosti?
Samozřejmě. Každý si udělal vlastní úsudek. Většina lidí naštěstí nechce slyšet to samé - touží ochutnávat nové bonbónky od stejného výrobce.
Nedávno jste vystoupili jako hlavní hvězdy britského festivalu Glastonbury. Jak se vám hrálo?
Super. Před chvilkou jsme se zrovna poprvé dívali na videozáznam a vypadá to působivě. Někdy je těžké užít si takovou velkou událost pod vším tím tlakem. Ale zdá se, že jsme to zvládli.
Máte před sebou další vrcholy, které byste rádi pokořili?
Ne. Plní se nám jeden sen za druhým. Těším se na cokoliv, co tenhle zážitek předčí, ale Glastonbury zatím nemůžu s ničím srovnat, proto říkám ne.
Na který moment koncertu se pokaždé nejvíc těšíš?
Miluju ten úplně první moment, první tón. Jako kapela jsme závislí na tom, co nám dá publikum. Každý koncert se těším na tu interakci a vzájemné sdílení. Můžu být k smrti unavený, ale když se podívám do lidí, najdu v sobě tu energii, která mi umožní si koncert naplno užít.
Hodně vašich písní vzniká během cest. Máte už něco nového?
Máme nějaké nápady, ale ještě jsme nic nehráli. Není moc času scházet se při cestování jako kapela a zkoušet. Každej z nás tráví hodně času sám a dělá si své věci.
Cvičíš během turné na bicí?
Hodně a rád. Vozím si cvičný pad a na regulérní turné si s sebou beru i celou cvičební soupravu a všechny ty mašinky. Když mi zavoláš a dostaneš se do mé schránky, uslyšíš mě bubnovat. To je takový dárek z cest pro mé kamarády. Rozhodně lepší než: Ahoj, tady Ronnie, nejsem tu, nechte zprávu!
Takže z tebe po turné bývá lepší bubeník, nebo jen hodně unavený bubeník?
Jasně, že lepší. Na jednu stranu mě sice otupuje, že hraju pořád dokola to samé každý večer, ale na druhou stranu mám velké štěstí, že naše kapela je flexibilní. Nejsme žádný jazzband nebo bluesband, který během koncertu divoce jamuje, ale i tak je tam prostor pro spontánnost. Je tolik pocitů, který tě přepadnou během vystoupení. Zahraješ něco jinak, přerovná se ti to vhlavě a vznikají tak různé nové triky.
Kdysi jsi bubnoval v kapele Free Food, která hrála předělávky ve věznicích a v útulcích pro bezdomovce. Podnikáte s The Killers podobné aktivity?
Děláme charitu, ale v mnohem větším měřítku. Nikdy jsme nehráli ve vězení ani pro bezdomovce, ale snažíme se pomáhat lidem, kteří měli míň štěstí než my. Vloni jsme složili vánoční píseň A Great Big Sled, z níž veškerý výtěžek šel na dobročinné účely - AIDS, chudobu v Africe a tak.
V novém videoklipu k písni For Reasons Unknown jezdíte na koních. Už jsi někdy předtím na koni jel?
Já a Brandon ano, ostatní ne. Ty nebezpečné kousky za nás ale pochopitelně dělali kaskadéři.
Od doby, co jsi v The Killers, trávíš polovinu času v Evropě. Liší se Evropané v přijímání hudby od Američanů?
Amerika je obrovská země a všude, kam jedeme, je to jiné. Evropa je také jiná. Na festivalech z Evropanů čiší láska k hudbě. Kamkoliv přijedem, jetam zaručeně chlap svlečenej do půli těla, kterej mává napůl v bezvědomí trikem nad hlavou a je úplně rozpuštěnej v hudbě. To se mi líbí. Ale i v Americe je hodně dobrejch lidí.
Vaše hudba je hodně ovlivněná britskou muzikou. Bylo pro vás v začátcích obtížné prorazil doma v USA, kde vládl hiphop a r'n'b?
Trvalo to, než si nás všimli. Nikdo do nás nechtěl investovat a chvilku trvalo, než nám nabídli nahrávací smlouvu. První, kdo uvedl The Killers do pohybu, byla Anglie. Taky jsme tam odjeli první turné.
Nepovažovali vás zpočátku Američané za britskou kapelu?
Proběhlo pár spekulací, ale myslím, že jsme světu dostatečně zdůrazňovali, že jsme kapela z Las Vegas v Nevadě. Snad už mají jasno.
Jestlipak jako správný obyvatel Las Vegas občas zajdeš do kasina?
Strávil jsem dost času ve starým kasinu, ale nejsem karetní hráč ani gambler. Když jsem doma, kasina většinou vynechávám. Obvykle za sebou zabouchnu dveře svýho domu a odizoluju se od města. V mém životě je už tak dost barevných světel a okázalosti a poslední věc, kterou toužím doma dělat, je chtít toho ještě víc. Je hezký bejt doma…v klidu a tichu.
Existuje něco, kvůli čemu by ses vzdal hudby?
Neexistuje. Zeptej, se mě, až budu mít děti... ale i to je téměř vyloučené, abych se já vzdal muziky kvůli dětem, které tedy pravděpodobně jednou mít budu. Hudba je pro mě jako hrášek - toho se nikdy nepřejím.
Kdybys mohl uspořádat koncert svých snů, které tři kapely by sis pozval?
Koncert snů... Asi bych shromáždil všechny boybandy a rozdráždil je tak, aby si myslely, že jsou největší nepřátelé. Na podiu by se potom rozpoutala velká bitka boybandů, což slibuje mnoho nečekaného. Kdo ví, sny se občas plní.
