Život Jane Fondové, mezi jejíž největší filmové úspěchy patří role ve snímcích Dívka ze Západu, Bosé nohy v parku, Barbarella, Koně se také střílejí nebo Elektrický jezdec, a která obdržela dva Oscary za filmy Klute (1971) a Návrat domů (1978) rozhodně nebyl procházkou růžovou zahradou.
Hereččina autobiografie má několik hlavních linií. Jednou je nikdy ne zcela dořešený vztah k otci, slavnému filmovému "drsňákovi" Henrymu Fondovi, se kterým se sešla na filmovém plátně těsně před jeho smrtí v jeho posledním filmu Na Zlatém jezeře (za který dostal svého prvního a jediného Oscara).
Henry Fonda, který s matkou Jane a jejího bratra, také slavného herce Petera Fondy (Bezstarostná jízda), nežil, je popisován jako "kus ledu", který nedokázal svým dětem předat potřebné city, zvláště Jane se ale naopak s jeho silnou osobností po celý život identifikovala a potýkala.
Další z tématických okruhů se týká hereččina vztahu k mužům. Klíčovým partnerem pro ni jako člověka i umělkyni byl volnomyšlenkářský francouzský režisér Roger Vadim, se kterým žila v šedesátých letech.
"Můj život byl jeden velký, nekonečný večírek, jenom já jsem si nebyla jistá, jestli se ho opravdu chci účastnit," píše v narážce na uvolněný společný život s Vadimem. Fondová otevřeně hovoří i o jeho nejintimnějších detailech včetně neobvyklých sexuálních praktik, které jí nebyly příjemné, z lásky k Vadimovi se jich však aktivně účastnila.
Dalšími zásadními muži v životě Fondové po rozchodu s Vadimem byli americký demokratický senátor Tom Hayden a poté mediální magnát Ted Turner. Vztahy s nimi byly překvapující proto, že Fondová proslula svými silně levicovými názory.
Celoživotní politické a sociální angažmá Jane Fondové je ostatně dalším leitmotivem knihy. Herečka se zabývá zejména svými postoji v šedesátých a sedmdesátých letech k válce ve Vietnamu a vysvětluje i svou známou návštěvu Hanoje a nepřímou podporu tamního komunistického režimu.
Samozřejmě, že v knize Tak šel můj život nikterak nepřichází zkrátka ani ryze umělecká stránka života Jane Fondové, vyprávění o natáčení jejích slavných filmů, a pochopitelně ani propagace aerobiku, kterou proslula v osmdesátých letech a do jisté míry si na ní "postavila živnost".
Nyní devětašedesátiletá Fondová svou knihu píše na hollywoodskou hvězdu poměrně střízlivě, nepřehání to s emocemi. Je také znát, že herečka má za sebou jistou literární zkušenost (vydala už pět knih o aerobiku) a není pro ni problém koncipovat šestisetstránkový tlustospis tak, aby čtenáře nepřestal bavit.
Atraktivnost knihy pochopitelně zvyšuje fakt, že z hlediska Fondové reflektuje zajímavá období amerických dějin, "vystupují" v ní desítky světově proslulých osobností z oblasti umění i politiky, a v neposlední řadě maximální otevřenost k sobě i ostatním, která ale zároveň nezavání bulvární snahou vyvolat skandál za každou cenu.
