NA KONCI I NA ZAČÁTKU
Boží lano sestává ze tří částí (Americká elegie, Studené jaro, Znamení), které však jsou motivicky propojené a významově stmelené. Už ze základních dat o autorovi si odvodíme, že vypravěč vykazuje autobiografické rysy, ovšem nelze na něho pohlížet jako na osobu s Balabánem zcela identickou. Jde tu o lyrický subjekt a o zpověď svého druhu: nevláčenou terapeuticky nutkavou potřebou vymluvit se, nýbrž podřízenou nárokům uměleckého tvaru.
Hrdina cestuje po Spojených státech, ale především - jak se často přiházívá - putuje nazpět sebou samým, světem své zkušenosti. Pobývá tisíce kilometrů od domova, ale rodičům, bratrovi, dětem, manželce či lidem z evangelického sboru je paradoxně blíž, než když jednal přímo s nimi a vedle nich. Účtuje; a také prověřuje svoji víru. Balabán text dokončil v roce 1996, ve svých pětatřiceti, ale Boží lano není nutné vnímat jako bilanci v etapě Kristových let. K pochybnostem, které rozdírají vypravěče, k potřebě najít bod, v němž jsme "na konci i na začátku", může v životě dojít takřka kdykoliv: člověk se vzdálí z místa svého trvalého pobytu, změní perspektivu a věci se v něm začnou přerovnávat. "Pak letadlo přistálo opět v Evropě. Znovu jsem nastoupil do tramvaje a najednou tu pro mě nebylo místo," charakterizuje nastalou situaci výstižně autor.
Balabán se oproti prvotině Středověk (1995) ve výrazu zkáznil, zkoncentroval. Můžeme hovořit o jakési meditaci psaním.
Ovšem dosah a účin Božího lana omezuje právě intimita sdělovaných skutečností, respektive "uvěznění" v reáliích, jež jsou srozumitelné a nosné hlavně pro autora a jeho okolí. Běží zde o duševní stavy plně "prožitelné" při vnímání toho vlnění, jež vyzařují věci člověku velmi blízké.
A Balabán pro jejich přiblížení čtenáři neučinil vše, co mohl a měl. Hrdinovi Božího lana rozumíme, ovšem už méně "to" s ním prožíváme.
VĚZENÍ KAŽDODENNOSTI
Většinou ze šestnácti krátkých povídek souboru Prázdniny procházejí postavy Ivana Satinského a Pavla Nedostála, kteří spolu coby studenti sedávali v olomouckých hospodách a občas "nadávali na komunisty". Nechce to být od Balabána nějaká definice jejich politických postojů, pouze je tím určuje věkově, vřazuje je zhruba do své generace; ostatně tato charakteristika padne až v druhé části knihy. To už jsme stačili spatřit Satinského, Nedostála a další figury v situacích, které jsou obecně lidské a - opět - velmi osobní. Tentokrát však Balabán musí "stvořit" svět pro druhé, pro "cizí" postavy, nikoli zprostředkovat pocity svého lyrického subjektu. A tato nutnost "podat informace" jde autorovi k duhu. Prosvětlí se tím jeho schopnost citlivě nahmátnout takřka neslyšná a nehybná dramata a drobné tragédie. Dusivá je strnulost nedělního rána, s níž Nedostál bezradně postává po bytě, odcizen sobě, dětem, manželce. Doktor Satinský se rozhodne, že "bude žít jinak", že zadrží a zlomí své životní upadání, ale někdy vůle prostě nestačí: "Cítil se hubený a vysílený vší tou abstinencí, ubitý vším tím dobrým, co na sobě napáchal." Ne všechny povídky jsou si rovnocenné, občas evokovaný stav mysli či děj zůstanou viset ve vzduchu, aniž získaly na existenciální intenzitě (v povídkách Moving Into The Universe... či Pilot), avšak v úhrnu jde o knihu velmi dobrou. Můžeme dokonce hovořit o jednom z nejlepších titulů původní české prózy za poslední rok.
Jan Balabán: Boží lano. Poznámku o autorovi napsal Pavel Hruška.
Vetus Via, Brno - Žabovřesky 1998, 52 stran, náklad a cena neuvedeny. - Jan Balabán: Prázdniny. Host, Brno 1998, 80 stran, náklad neuveden, cena 95 korun.
