Jakou příhodnější tradici a řemeslo vybrat do vánočního čísla Na chalupě s Terezou Bebarovou, když ne pečení perníčků? Navíc s jednou z nejšikovnějších perníkářek, Alžbětou Knappovou, za kterou jsme zamířili až do slovenských Kremnických Baní.
Maminka čtyř dětí nás přivítala v překrásném „cibulákovém“ kroji a zavedla nás do svého „perníkového“ domečku, kde to nádherně vonělo Vánoci a kde perníkové zázraky vznikají na počkání, jak nám ostatně Alžběta ihned předvedla. Pozorovat Alžbětu při práci je jako vymalovávat relaxační omalovánky. Strašně vás to zklidní.
K perníčkům ji to prý táhlo odmalička. Když chodila s rodiči na jarmarky, zajímalo ji jediné – stánky s perníčky. Když poprvé otěhotněla, oznámila tu zprávu svým rodičům také perníčky – koupila jim dva s nápisy Babičce a Dědečkovi. Tehdy ještě netušila, že jednou si budou lidé objednávat a kupovat perníčky od ní. Zdobit se učila, když byl internet ještě v plenkách a o instruktážních videích si mohla nechat zdát.
Proslulý a jemný cibulákový vzor perníčkům sluší, co říkáte?
„Začátky byly všelijaké. Nejdříve jsem si zkoušela zdobení na tvárné hmotě, kterou nebylo třeba vypalovat. Zkoušela jsem různé typy barev, ale výsledky nebyly valné. Prostě metoda pokus-omyl. Obcházela jsem proto všechny stánky s perníčky a snažila se tahat informace od perníkářek. Některé se podělily o zkušenosti, jiné ne,“ vzpomíná Alžběta.
Nicméně zkoušela to dál. „V roce 2008 mě navštívil bratranec mého otce a přinesl mi med. Použila jsem ho do svých perníčků a on je pak daroval dalším lidem. Jedna z obdarovaných mi brzy zavolala, jestli bych jí perníčky nenapekla na Vánoce. Ten rok jsem to sice nestihla, ale napřesrok jsem už odevzdala svou první vánoční objednávku těsně před narozením mého třetího děťátka. Z první zákaznice se stala pravidelná a pomalu se začalo všechno rozbíhat,“ popisuje nadšená perníkářka své začátky.
Vyděláno za víkend
A první opravdu velká zakázka? „Navštívila jsem jednou s rodinou známé v Německu a přivezla jsem jim své perníčky. Líbily se, a tak jsem si z Německa odvážela velmi lukrativní nabídku na sto kousků, za které mi byla paní ochotna zaplatit 6,50 eura/kus.“
Tuto objednávku zvládla Alžběta vyrobit za víkend, takže si slušně přivydělala k mateřské. Tehdy si prý uvědomila, že její cesta by skutečně mohla vést tímto směrem.
Když jí mateřská v roce 2016 skončila, stresovala se, co bude dál. Kremnica je malá, zaměstnanost zde mizerná, navíc Alžběta věděla, že bude muset rozvážet děti po školkách, školách a kroužcích. Hledala proto způsoby, jak se pečením a zdobením uživit. Dnes působí jako umělec na volné noze a vlastní živnost jak na dekorativní perníčky, tak na kurzy v tomto oboru.
Perníková fasáda bude, Tlapková patrola ne
Ve zdobení se rok od roku zlepšovala a zdokonalovala. Když dnes vidíte její tvorbu, napadne vás, že se už rozhodně nemá kam posouvat. Co by to ale bylo za řemeslnou umělkyni, kdyby byla sama se sebou spokojená. „I na perníčcích z loňského roku už vidím mouchy.“
Je jasné, že pro tuto práci musíte mít také určité výtvarné nadání. Alžběta chodila do ZUŠ a vzpomíná, jak se vždy urazila, když občas dostala z výtvarky dvojku. ZUŠka jí ale pomohla – naučila se tam totiž míchat různé odstíny barev, čehož dnes hojně využívá.
Fotosoutěž Pečeme spolu na Vánoce má své vítěze. Podívejte se do galerie |
Tvoří zejména na zakázku. Její děti se jí prý smějí, že se na začátku dušovala, že bude zdobit jen bílkovou polevou, zatímco dnes pracuje s hotovým barevným arzenálem. „Snažím se vycházet vstříc individuálním představám zákazníků, ale stále jsou věci, které odmítám vyrábět. Třeba postavičky z dětského seriálu Tlapková patrola. To se radši vymluvím, že nemám vhodná vykrajovátka,“ směje se Alžběta.
Zpočátku neměla Alžběta na pečení prostory, tak pekla doma ve své kuchyni. Poté přistavěli vedle domu ještě domeček, který funguje jako pekárna.
Alžběta se směje, jednou bude mít určitě i perníkovou fasádu.
Když se ptám, zda se dá z pečení a zdobení vyžít, dozvím se, že dá, ale je třeba mít vždycky rezervu, o čemž se přesvědčila během pandemie. Kromě výroby perníčků tedy vede také kurzy, které jsou pro mnoho žen se zlomeným srdcem prý doslova terapeutické.
Běžte do toho také, ale obrňte se trpělivostí
Do začátku máte náskok, když budete myslet na tyto dipy od profesionálky:
- Když dáte do těsta větší množství cukru, než je třeba, těsto se „rozteče“.
- Mouku není třeba prosívat.
- Všechny suroviny by měly mít pokojovou teplotu.
- Až se rozhodnete perníčky nazdobit, měly by být sušší a uleželé, alespoň do druhého dne, protože perníček stále dýchá, nasává vzduch a vlhkost.
- Chcete-li, aby vám perníčky změkly, vložte je do dózy s kouskem chleba nebo jablka.
Alžbětin recept na perníčkySuroviny: 600 g hladké mouky, 250 g moučkového cukru, 1 lžička sody bikarbony, 1 lžíce perníkového koření, 3 vejce, 100 g změklého másla, 200 g medu a 1 vejce na potření. Zpracujeme nejprve sypké ingredience, aby se vzájemně dobře propojily. Poté přidáváme „mokré“ suroviny a vymícháme hladké těsto. Pokud se lepí na ruce, přisypeme mouku. Těsto v misce přikryjeme utěrkou nebo je zabalíme do potravinářské fólie a necháme odležet ideálně celých 24 hodin.     Odpočinuté těsto vyválíme 3–4 mm silné, podle toho, jak velké perníčky chceme péct. Vykrájíme vybrané motivy, vložíme je na plech předem vystlaný papírem na pečení a pečeme ve vyhřáté troubě na 175–180°C přibližně 10 minut. Po vytažení z trouby perníčky ihned potřeme rozšlehaným vajíčkem, aby se povrch zafixoval. Nepotíráme perníčky před pečením, aby nám jejich povrch nepopraskal. |
Práce s perníčky je na etapy. Něco odpočívá, něco schne, pak schne další část práce na perníčku… Je prostě třeba nic neuspěchat, protože pokud není perníček dobře vyschlý, poleva může začít praskat.
Je třeba si obzvlášť dát pozor při komplikovanějším zdobení. Když Alžběta nanese bílou bílkovou polevu, je opět třeba vyčkat dalších 24 hodin než se na ni bude moct malovat. Na polevě jednoduše nesmí být ani náznak prasklinky.
Základem zdobení je bílek a moučkový cukr
Jak na přípravu polevy? Oddělíme bílek od žloutku a do bílku v misce postupně přisypáváme a zašleháváme moučkový cukr. Když víme, že nebudeme potřebovat mnoho polevy, necháme klidně vejce celé a lžičkou si jen odebereme trochu bílku do misky.
Alžbětinou vychytávkou také je, že neředí polevu citronovou šťávou, ale bílkem. Správná konzistence je tehdy, když vám poleva neteče, ale spíš „padá“, nebo odkapává po větších kusech.
A můžeme se pustit do zdobení. Polevou naplníme cukrářský sáček. Odstřihneme roh podle toho, jak silnou chceme vést linku. Hutnější krém je na kontury, tekutější na vylévání plošek. Chcete-li dělat plné plošky, udělejte si nejprve konturu hustší polevou, aby vám pak plošky nestékaly. Řidší polevu naneste rovnoměrně dovnitř a perníčkem potřeste, aby si poleva sedla.
Pro zdobení ve stylu cibuláku pište až na dobře zaschlou polevu airbrush barvou, kterou nanesete kaligrafickou lady špičkou.
Alžběta nám totiž ukázala různé techniky zdobení. Při práci používá jak klasickou bílkovou polevu, tak tekuté potravinářské barvy, štětce a kaligrafické špičky pro jemné detaily. A přestože vyspělé technologie už umí vyrobit i dokonalé perníčky, lásku, kterou do nich vkládá Alžběta svýma rukama, v nich prostě nikdy najít nemůžete.
