Když vás do Cesty kolem světa oslovili, proč jste na nabídku kývl? Bylo to kvůli cestování?
Bylo to určitě kvůli cestování. Byl jsem vždycky takový pecivál. Ve světě jsem byl nejdál, myslím, v Londýně. Rozhodl jsem se, že to prolomím a že bude dobré, když bude po světě cestovat někdo, kdo tam nikdy nebyl. A taky jsem na natáčení kývl kvůli tomu, že jsme s režisérem Danem Svátkem točili televizní film Occamova břitva, který nás strašně bavil a myslím, že byl hezký.
Cestu kolem světa jste absolvoval s Lukášem Pavláskem. Prý jste se před natáčením moc neznali. Jak jste si sedli? Měli jste nějak rozdělené role?
Nadšený jsem z toho úplně nebyl. Myslel jsem si, že je Lukáš postižený, a moc jsem nevěděl, co s ním budu na cestách dělat. A když jsme pak začali jezdit, zjistil jsem, že je Lukáš opravdu postižený… I když jsem nevěděl, co s ním mám na cestách dělat, tak to bylo hrozně zábavné a strašně jsme se sblížili a skamarádili.
Režisér Dan Svátek označil nápad dát vás dva dohromady za masochistický. Vidíte to stejně?
Režisér to asi myslel tak, že to bylo masochistické pro něj. Je totiž pravda, že mně i Lukášovi záleží na tom, jak vypadá výsledek, a že často odmlouváme a nechtěli jsme režisérovi vyjít vstříc. Lukáš se třeba nechtěl koupat v laguně plné krokodýlů. To odmítl a vypověděl hereckou poslušnost. Já jsem zase odmítal pronést přes mexicko-americkou hranici takový pás, který vypadal, jakože něco pašuji.
Danovi to přišlo jako strašně vtipný nápad a říkal, že bychom těm dvoumetrovým policajtům se psy řekli, že je to natáčení a legrace, ale nám se do toho nechtělo. Ani jsme nechtěli jít za saúdským šejkem a projít kolem jeho ochranky bez ohlášení. Prostě jsme často odmlouvali a Danovy výborné nápady odmítali.
S Lukášem Pavláskem jste prožili intenzivní zážitky, které někdo neprožije za celý svůj život. Jak byste ho po tom všem popsal jako cestovního parťáka?
Lukáše bych popsal jako hrozně milé, kamarádské a vtipné cestovní zavazadlo.
RECENZE: Úlet? Spíš milá mystifikace, ale účel Cesta kolem světa plní |
Sám jste režisér, neměl jste tedy tendence mluvit Danovi Svátkovi do režie?
Nemám tendence mluvit do režie. Když jsem herec, tak jsem herec.
Mohl jste mluvit do výběru navštívených zemí, měst, míst? A pokud ano, co jste si přál zařadit?
Nemohl.
Co bylo pro vás na natáčení seriálu nejbláznivější?
Nejbláznivější byla každá sekunda. Bylo to skutečně tak velké dobrodružství a vždycky jsme šli do naprostého neznáma. Bláznivé bylo úplně všechno, od původního nápadu až po úplný konec.
Čím to, že se vám neustále lepila smůla na paty a jeden průšvih následoval druhý?
Nevím, asi se pánbůh rozhodl, že na našem případě demonstruje, že idioti nemají jezdit po světě.
Bál jste se na cestě někdy o život svůj, nebo svých kolegů?
Ano, takových událostí bylo víc. Například když Lukáše ubytovali v nejlevnějším hotelu v Brooklynu, před kterým se právě stala vražda. A tak dále…
Která destinace z těch kolem třiceti navštívených vás zaujala nejvíc? Kam byste se rád vrátil?
Od doby natáčení se postupně do jednotlivých destinací vracím. Byli jsme v Americe, Japonsku. Nejvíc mě zaujal ten neskutečný rozdíl, který mezi zeměmi je, a jak pestrá je lidská rasa.
Jak zvládalo cestu vaše zdraví? Přece jen cestování různými dopravními prostředky, změna kontinentů, časových pásem a podobně se musí na fyzické kondici a psychické pohodě podepsat.
Lítali jsme opravdu hodně, včetně dálkových letů. S Lukášem jsme pak skončili v takové insomnii. Měli jsme tak rozhozený biorytmus, že se nám chtělo prakticky pořád jen spát a nemohli jsme. Thajsko už si moc nepamatuji. Jen vím, že mi bylo hodně zle. Byl to opravdu experiment i se zdravím a jsme rádi, že jsme to přežili.
Taková velká cesta pro vás musela být výjimečným zážitkem. Co jste si z natáčení odnesl za pocity? Otevřelo vám to v nějakém směru oči?
Otevřelo mi to oči hodně. Například v momentě, kdy nepustili zvukaře do letadla, protože neměl platný pas, a dal nám zvukové vybavení, ať ho převezeme na Maledivy. V Thajsku nás okamžitě odvedli do celní místnosti, kde nás ohledávali, jestli něco nevezeme. A my idioti jsme si až v tu chvíli uvědomili, že by v té technice mohlo být něco strčené.
Ondřej Sokol a Lukáš Pavlásek na Kubě
Přivezl jste si z cest nějaké suvenýry?
Suvenýrů mám doma plnou zeď a strašně rád se na ně koukám. Kradl jsem v hotelích takové ty cedulky na dveře s nápisem „nerušit“. Tuto svoji sbírku nebo loupež zbožňuji, mám je z celého světa.
Na cestách jste strávili osmdesát dnů. Chyběla vám po čase Praha, přátelé, domov?
Mně chybí Praha téměř okamžitě. Ale naštěstí byla cesta tak dobrodružná, že jsem si to nestačil uvědomit.
Podstoupil byste takovouto šílenou cestu kolem světa znovu?
Nikdy! Nikdy! A vždycky!
28. června 2018 |
