K přepadení došlo na počátku její kariéry a pro dívku z Rochesteru ve státě Michigan bylo takovéto "přivítání" v New Yorku kruté vystřízlivění.
"New York nebyl vším, čím jsem si myslela, že bude. Rozhodně mě nepřijal s otevřenou náručí. První rok mě přepadli, byla jsem se zbraní v ruce zadržena. Znásilněna na střeše budovy, kam mě dotyčný odvlekl s nožem v ruce. A do bytu se mi vloupali asi třikrát. Nevím proč, protože jsem tam neměla už nic cenného, když mi při první krádeži vzali rádio," svěřila pětapadesátiletá hvězda v rozhovoru pro magazín Harper’s Bazaar.
O znásilnění se v Madonnině životopisu z roku 2007 zmiňuje i novinářka Lucy O'Brienová. Plačící a třesoucí se zpěvačka podle ní incident neoznámila na policii a brutalitu útočníka ukryla ve svém nitru. Stala se pak prý klíčovým momentem jejího budoucího uměleckého vývoje.
Na své mládí vzpomíná jako na dobu, kdy její instinkt povstalce muže odpuzoval.
"Lidé si mysleli, že jsem podivín, neměla jsem mnoho přátel. Nakonec to bylo dobře, protože nejste-li oblíbeni a nestýkáte-li se s lidmi, máte čas soustředit se na budoucnost," prohlásila.
Madonna také přiznala, že první roky v New Yorku sotva přežívala a musela se živit jako modelka pro malování aktů v uměleckých školách.
"Snažila jsem se být tanečnicí, takže jsem si musela platit nájem pózováním na hodinách malování, zírala jsem na lidi, co zírali na mě nahou. Dovolila jsem jim myslet si, že nejsem nic než forma, kterou se snaží zachytit svými tužkami a uhly," dodala popová královna. "Byla jsem vzdorovitá. Pevně odhodlaná přežít. Ale bylo to těžké a velmi osamělé, každý den jsem si musela dodávat odvahu, abych šla dál."
