Nedluží nám Američané jako spojencům nějaké vysvětlení, když teď vidíme, co se v Afghánistánu děje? Myslím tím lidi z Trumpovy administrativy v čele se zvláštním americkým vyjednavačem Zalmajem Khalilzadhem, kteří za loňskou dohodou s Tálibánem stojí.
Asi velké vysvětlování čekat nelze. Z těch lidí, kteří u toho byli, už asi nikdy žádné úplné vysvětlení nedostaneme. Nejsou už u moci. Koneckonců i sám Trump se hned obul do současného prezidenta Joea Bidena a zodpovědnost za ten vývoj svalil na něj, jako velkou ostudu.
Asi jen oni ale vědí, co uzavřeli a jak to, že Tálibán nyní doslova ovládl zemi tak rychle a hladce?
Tálibán sice převzal zemi rychle, ale tím spíše to ukazuje, že dohody s některými lokálními afghánskými elitami měl připravené dlouho dopředu.
Stačí, když se podíváme, kteří ministři a kteří velitelé a lokální vůdci na stranu Tálibánu přeběhli, ačkoliv se vůči němu posledních dvacet let tvrdě vymezovali. To se nestane ze dne na den. Nevím, jestli to bylo i součástí dohody mezi Američany a Tálibánem, ale určitě ta dohoda mezi Tálibánem a různými ostatními vůdci a elitami v Afghánistánu tady už musela být řadu měsíců. To, co nyní vidíme v médiích, je sice aktuální obrázek – důsledek, ale ve skutečnosti realita ovládnutí země tak rychlá nebyla.
Ve chvíli, kdy do konfliktu investujete pořád víc a víc, přitom pořád víc ztrácíte, tak jediná cesta ven je odejít a smířit se s tím, že své investice už nikdy nedostanete zpět.
Nemá tak bývalý prezident Trump sám máslo na hlavě?
Dohoda mohla být ušita horkou jehlou. Bylo před americkými prezidentskými volbami. Nicméně Američanům ale stejně nezbývalo nic jiného než z Afghánistánu odejít. Tomu se v teorii konfliktů říká „entrapment“. Ve chvíli, kdy do konfliktu investujete pořád víc a víc, přitom pořád víc ztrácíte, tak jediná cesta ven je odejít a smířit se s tím, že své investice už nikdy nedostanete zpět.
A přesně tohle Trump i Biden udělali. Kdyby to neudělali teď, došlo by k tomu za pět let, ale přišlo by je to mnohem dráž. Mohli to ale udělat také dříve a ušetřit miliardy a spousty životů. Je to skutečně jediné řešení v takové chvíli – odejít a spolknout hořkou pilulku. Což se právě teď stalo.
Jakou roli v tomto sehráli nejbližší sousedé, tedy Pákistán nebo Írán? Předpokládám, že minimálně podíl na naplánování tak rozsáhlé a hladké operace k převzetí země mít museli?
Pro Pákistán kromě klanových a etnických vazeb na Tálibán hraje roli i odvěká snaha omezit vliv nepřátelské Indie, která v Afghánistánu tradičně svou pozici udržovala. To se projevovalo už za prezidenta Nadžíbulláha na počátku 90. let. Pákistánu se teď v podstatě podařilo vliv Indie zcela vymazat. Indie ztratila své krytí na druhé straně pákistánské hranice. A Írán byl zase dlouhodobě cílem části emigrace z Afghánistánu, ať už dobrovolné nebo nucené. Neumím si představit, že by v tomto Teherán prsty neměl.
OBRAZEM: Tálibán v prezidentské kanceláři a šílenství na letišti |
Jak nahlížet na to, že Tálibán nyní vystupuje navenek jako ten, který ukončil válku v zemi, proklamuje, že bude se všemi jednat a chce mít diplomatické vztahy. Tálibán dosud nebyl vývozcem islamismu, ale na druhou stranu, je s islamisty a i těmi nejradikálnějšími přímo provázán. Třeba „číslo 3“ Tálibánu Hakkání, jehož síť po desetiletí patří mezi nejkrutější a nejradikálnější ozbrojence s velmi pragmatickými vazbami na teroristy z al-Káidy.
Má to dvě roviny. Tou první je to, co hlásá Tálibán, tedy jeho vůdcovská elita. Ta má určitě eminentní zájem na tom, aby se neopakoval rok 2001. Tehdy jako vyvrhelové mezinárodního společenství neměli žádné politické a diplomatické krytí a Severoatlentická aliance s přispěním Američanů je za tři měsíce vymazala z celé země. Budou si nyní chtít udržet tu „diplomatickou kredibilitu“, kterou získali dohodou s Američany v Dauhá. To znamená nedělat velké excesy.
Předpokládám, že brzy dojde ke střetu mezi řadovými bojovníky a vedením, kterým směrem se vydají. Je otázkou, zda ty radikální masy prosadí svou myšlenku, nebo jestli vůdcové, kteří tam nyní sedí, budou říkat něco jiného, než pak budou dělat, aby následovníkům vyhověli.
Tu druhou rovinu popisuje celá řada případů z minulosti. U mnoha takových revolučních nebo nestátních hnutí ve chvíli, kdy zvítězí, tak u nich vzápětí dojde ke střetu mezi elitami a vůdci hnutí a jejich následovníky, kterým vůdcové slibovali něco jiného, než pak říkají navenek. V Afghánistánu lze už nyní vidět, že ti obyčejní bojovníci nechtějí udržovat vztahy s kdekým po světě. Čekali, že se vrátí staré pořádky, tedy to, co bylo před rokem 2001.
Část z nich je přitom extrémně konzervativní, další část tvoří bojovníci, kteří přišli ze zahraničí a bojují, protože prostě nesnášejí Západ a dohodu s ním chápou jen jako taktický ústupek, aby mohli zvítězit. Prestiž Tálibánu se pro ně každopádně odvíjí od porážky Západu a ne od dohody s ním jako v případě elit.
Dá se tedy Tálibánu věřit?
Předpokládám, že brzy dojde ke střetu mezi řadovými bojovníky a vedením, kterým směrem se vydají. Je otázkou, zda ty radikální masy prosadí svou myšlenku, nebo jestli vůdcové, kteří tam nyní sedí, budou říkat něco jiného, než pak budou dělat, aby následovníkům vyhověli. To nikdo v tuto chvíli neví. Vzhledem k tomu, že je ale pohání masa „vojáků“ zespodu, tak to, co říká Tálibán teď, nebude s největší pravděpodobností v příštích měsících platit. Ne proto, že by záměrně lhali nebo nechtěli, ale proto, že budou muset pod tlakem svých stoupenců své chování přehodnotit, aby se udrželi u moci.
Diplomaté, armádní experti i politici jsou překvapeni, jak afghánské bezpečnosti síly své pozice bez boje opustily. Vědělo se, že na tom konkrétně armáda není úplně dobře, ale že by situace byla tak katastrofální, o tom podle diplomatických zdrojů nebyly ani náznaky.
Napadá mě, že amatéři vždycky hovoří o strategii, kdežto profesionálové o logistice. A to je asi ten případ. To je důvod, proč se armáda zhroutila bez americké podpory tak rychle. Korupce v Afghánistánu je samozřejmě všude, všichni o ni vědí a je v podstatě „normální“. Větší problém je možná mocenská korupce, kdy se z úrovně ministerstva obrany dosazovali protekční velitelé až do úrovně praporu. Ale v samotné korupci zakopaný pes není.
Například afghánské speciální síly byly považovány za velmi schopné jednotky, které prokázaly bojové kvality mnohokrát. Ale ve chvíli, kdy vám dojde munice – a ta jednou dojde – a stane se vám to pětkrát za sebou, tak i ten nejodvážnější voják ztratí motivaci, protože vidí, že na něm nikomu nezáleží. V Afghánistánu nefungovala logistika a zásobování v masivním měřítku. Například z letectva byl Afghánistán sám o sobě schopen udržovat asi čtvrtinu vojenských letounů a vrtulníků, které navíc dostal darem.
I ti, kteří loajální byli a bojovat chtěli, tak byli poraženi ve chvíli, kdy jim došly zásoby a munice a nová nepřišla.
Ta imploze afghánského státu nastala v řádu dnů.
I ti, kteří loajální byli a bojovat chtěli, tak byli poraženi ve chvíli, kdy jim došly zásoby a munice a nová nepřišla. Všiml jsem si zajímavého čísla, že na budování afghánské armády se v posledních letech vydalo 89 miliard dolarů. Na vybavení a výcvik. To je 4,5 miliardy ročně. To je výrazně více, než dávala celou dobu třeba tak bohatá země, jako je Česká republika. Jde o sumu, kterou si Afghánistán bez zahraniční podpory zkrátka nikdy nebyl schopen dovolit. Afghánistán měl zcela předimenzovanou a drahou armádu nad své možnosti. Podle čísel to zkrátka bez Američanů nemohlo fungovat nikdy.
A ještě k těm speciálním silám. Obávám se, že každý, kdo byl v afghánské armádě nějak schopný, tak samozřejmě dostal západní výcvik nebo vzdělání a první, co udělal poté, když se začala situace vyvíjet současným směrem, bylo, že utekl z Afghánistánu pryč. Takže země o ty klíčové experty zkrátka přišla a zbyla masa demotivovaných vojáků, kteří zcela logicky neměli chuť za Afghánistán padnout.
Není současná situace tak trochu déja vu z 90. let? Lze očekávat, že vzniknou nějaké kapsy odporu proti Tálibánu? Tádžikové se stáhnou do Pandžšíru?
Asi ano, ale tohle Tálibán ví také. Ta jeho ofenzíva před pár týdny začala právě tím, že velmi rychle navázal vztahy v těch oblastech, kde v minulosti fungovala třeba pro něj nepřátelská Severní aliance. Moc dobře věděli, které oblasti jim nejsou zrovna přirozeně etnicky nakloněné a ty eliminovali jako první. Tentokrát nejen bojem, ale velice často místním vůdcům nabídli podíl na moci či jiné ústupky. Když se člověk podívá na mapu, kde Tálibán v posledních týdnech postupoval, tak to bylo výrazně rychleji regiony, které nepatří k jeho tradičním baštám. To, co dělali tálibové v minulosti, že nejdříve obsadili své bašty, tentokrát odsunuli až nakonec, protože věděli, že jim prakticky samy časem spadnou do klína.
Lze vůbec předvídat, co se teď bude v zemi dít?
Předpokládám, že Tálibán nechá v následující dnech a týdnech uprchnout ze země každého, kdo bude chtít. Dal to celkem jasně najevo a je to asi to nejrozumnější, co může dělat. Zbaví se tím všech opozičních sil, aniž by je musel likvidovat. To by mu pokazilo reputaci. Letiště nechají tálibové fungovat a ať odletí, kdo chce. Teprve, až celá situace ochladne, nebude tam taková západní přítomnost, nebude viditelná v médiích, pak se teprve vypořádají s vnitřní opozicí.
A záležet bude na tom, kdo v Tálibánu získá navrch. Půjde o formování, kdo vlastně Tálibán je. Přesně v duchu: teď jsme vyhráli a nepřítel je pryč, tak co s námi. Pokud vyhraje radikální křídlo tlačené bojovníky zespodu, tak samozřejmě přijdou klasické krvavé čistky a hromadné popravy. Pokud vyhrají ti, kteří mají zájem vypadat navenek alespoň trochu umírněně, tak to budou dělat nějak méně viditelným způsobem. Tak či tak zemi očistí od západních elementů. Zatím je nechávají utéct.
Takže bude záležet na tom, které své „franšízy“ si Tálibán udrží?
Ano. Tálibán není jednotná organizace, ale za rychlou současnou expanzí stojí právě to, že vstřebal další skupiny, které na sebe nalepily tu značku Tálibánu. To však neznamená, že mají mentalitu a smýšlení těch původních členů, jen se zkrátka přidali na momentálně vítěznou stranu. Jako Alexandr Veliký, který dobyl rychle ohromné území nikoliv proto, že by vyplenil každé město a sesadil každého vůdce, ale protože ti vůdci přešli na jeho stranu. Ve chvíli, kdy v Afghánistánu zmizí „vnější“ nepřítel, lze očekávat, že zdánlivě homogenní struktura začne mít různé frakce, které začnou soupeřit o moc, protože jejich dlouholetý společný nepřítel se najednou rozplynul.
Klanový systém zůstane silný, nic jako afghánský národ totiž neexistuje. K vnitřnímu konfliktu dojde. Je teď ale těžké odhadovat, kdo proti komu.
Hrozí tedy, že se země znovu propadne na divočejší spirálu násilí a občanské války?
Pro občanskou válku je potřeba mít koncept občana tak, jak se lidé sami vnímají. Je ale otázkou, zda se Afghánci s konceptem Afghánistánu jako takového vůbec ztotožňují. Spíše jde o kmenové a jazykové vazby. Klanový systém zůstane silný, nic jako afghánský národ totiž neexistuje. K vnitřnímu konfliktu dojde. Je teď ale těžké odhadovat, kdo proti komu.
A jak by se měl zachovat Západ?
Myslím, že Afghánistán po několika měsících takzvaně zmizí z dohledu, jako třeba Náhorní Karabach, kde se válčilo před necelým rokem. V Česku budou volby, možná přijde další koronavirová vlna. Proto je podle mě důležité neztratit Afghánistán ze zřetele a neustále situaci sledovat a udržovat to téma viditelné. To možná bude ten nejlepší způsob, jak alespoň trochu udržovat Tálibán na uzdě, protože mu zatím záleží na jeho mediálním obrazu, o který nechce přijít.
Podle prezidenta Joe Bidena nechtějí Afghánci za svobodu bojovat:
