Mnoho lidí má o wrestlingu nejasné představy. Mohl byste ho čtenářům přiblížit? Je to spíše show, nebo regulérní zápas?
Je to sportovní show. Ani čistě sport, ani divadlo, ale jejich kombinace. Přirovnal bych to třeba ke sportovním seriálům, při nichž si divák také může zafandit. Ve wrestlingu je akce a atletické výkony. Zápasník musí posilovat a trénovat jako při klasickém sportu. Zároveň je tam ale i příběh, děj jako v divadle. Divák se do něj může vžít a ztotožnit se s kladným nebo záporným hrdinou. A to je právě zajímavé, proto má wrestling ve světě takovou oblibu.
Průběh zápasu je tedy předem naplánovaný. Jak se domlouváte, kdo bude vítěz a kdo poražený?
Kdo zvítězí, vlastně není úplně důležité. Podstatný je příběh, průběh zápasu a to, jak se baví diváci. Obvykle se na celou sezonu, tedy na rok, stanoví dějová linie a určí se, kdo bude zlý a kdo hodný. Poté se postupně upravuje konkrétní příběh pro jednotlivé zápasy. Mně osobně na tom, jestli vyhraju nebo prohraju, příliš nezáleží.
A cítíte se lépe v roli kladného, nebo záporného hrdiny?
Já jsem dlouhodobě něco mezi, bojuji mezi dobrem a zlem. Moje postava se jmenuje Démon a má temný charakter, což značí, že bych měl být ten zlý. Stylem zápasení a vystupováním v ringu ale působím spíše jako kladný hrdina. Sám o své postavě říkám, že je to bojovník mezi světlem a temnotou, bojovník jin a jang. Je to člověk, který byl posedlý démonem, temnotou a snaží se z toho nějakým způsobem dostat.
Démon. Jak jste k této přezdívce přišel?
To vzniklo kdysi dávno, když jsme s partou kamarádů chodili po barech a po zábavách. Každý tenkrát dostal nějakou přezdívku a mně se začalo říkat Démon. Z počátku jsem s tím nijak nepracoval. Až loni jsem si řekl, že té přezdívce přizpůsobím i charakter své postavy. V zápasech jsem pak začal využívat temné a nadpřirozené prvky.
Lidé Českaseriál iDNES.cz  Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. Portál iDNES.cz přináší druhou řadu seriálu rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Po 60 vydaných dílech a roční pauze jsme opět pečlivě vytipovali reprezentanty profesních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejníme další desítky interview, ve kterých zprostředkujeme radosti i starosti zpovídaných. Motto projektu zní: Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu? |
Při wrestlingu často dochází i k vážným zraněním. Jak je to možné, když zápasy jsou vlastně „jen jako“?
Stát se může jakákoli chyba, ať už z důvodu nedostatečného tréninku, špatné domluvy, zbrklosti nebo jen kvůli shodě okolností. Když se například provádí něco složitějšího, může vám protivník vyklouznout, špatně spadnout a poranit si krk nebo ruku. Proto může docházet ke zraněním. Zranění jsou poměrně častá u takzvaných highflyerů - wrestlerů, kteří dělají náročné akrobatické kousky, často skáčou ze sloupků a provazů kolem ringu.
V současnosti hodně narůstají na popularitě MMA (z anglického Mixed Martial Arts, smíšená bojová umění, pozn. red.). Wrestling vypadá podobně a podobně se na něj i trénuje. Ale všechny bojové prvky, které se v MMA dělají doopravdy, jsou ve wrestlingu předem domluvené a wrestler je dělá tak, aby soupeři neublížil. Pro MMA je charakteristická brutalita, kdežto pro wrestling show.
Funguje to tedy tak, že když například dáváte soupeři pěstí do obličeje, je na to připraven a vy do toho nedáte tolik síly?
V podstatě ano. Důležité je prodávat výrazem a technikou. Ne silou. Všechno musí vypadat reálně, ale je to předem domluvené a síla by měla být omezená. Kontakt musí být, ale nesmí ublížit.
S improvizací se tedy nepracuje?
Ale ano. V profesionálním wrestlingu ve světě obvykle devadesát procent zápasu tvoří improvizace přímo v ringu. My k tomu v Česku také směřujeme. Začínali jsme tak, že jsme měli na každý zápas přesné scénáře krok za krokem. Nyní se ale snažíme více improvizovat a stanovovat si pouze určité body, například kdy bude kdo dominovat, kdy se to otočí a jakým způsobem zápas skončí. I improvizace se však samozřejmě musí trénovat.
Zvládnou spolu improvizovaně vystupovat i dva wrestleři, kteří se předtím nikdy nepotkali?
Když chce člověk zápasit se zápasníky z jiných zemí nebo s někým, s kým se v životě neviděl, je nutné mít velké zkušenosti a důkladný trénink. Když wrestler vidí určitý pohyb protivníka, musí vědět, jaká situace může následovat a musí na ni umět reagovat. Pak už je to o domluvě. Před každým zápasem si wrestleři sednou a navzájem si řeknou, co dělají, jaké mají chvaty a způsoby boje.
Utrpěl jste někdy při zápase vážnější zranění?
Nic vážnějšího se mi naštěstí zatím nestalo. Asi nejhorší zranění, které jsem měl, byl skřípnutý nerv. Zhruba týden jsem potom nemohl pořádně hýbat s půlkou těla a doteď se mi ta bolest občas vrací.
Bolest si tedy nevychutnáváte...
Ne. Proto se snažím mít co nejvíc natrénováno. Člověk se bolesti nevyhne, ale snažím se ji minimalizovat.
Jiří MaťochaNarodil se v Mělníku v roce 1992. Vystudoval obchodní akademii v Lysé nad Labem. Po maturitě střídal různé práce a sbíral životní zkušenosti. Před čtyřmi lety se přestěhoval do Prahy, kde pracuje jako hotelový manažer. Wrestlingu se věnuje od roku 2007, mezi jeho koníčky patří i další sporty, zejména fotbal. Charakteristika jeho postavy ze stránek sdružení VcV Original Wrestling: „Démon, zrozen z temnoty, pokřtěn světlem je bytost, jejíž jediným posláním je nastolení rovnováhy mezi dobrem a zlem.“ |
Nemáte někdy nutkání vrhnout se do boje naplno a protivníka převálcovat bez ohledu na to, že zrovna máte hrát roli poraženého?
Ne. To by popíralo smysl samotného wrestlingu. Je to show a s tím do toho člověk musí jít. Pokud se chce někdo opravdu rvát, dělá třeba právě MMA.
Přirozenou reakcí člověka, když ho někdo praští, je ovšem vztek a snaha se bránit...
To musí wrestler překonat. Já osobně tyto pocity vůbec nemám. V momentě, kdy vlezu do ringu před lidi, tak přepnu do modu Démon. Můj cíl je pobavit lidi a reagovat na ně. V tu chvíli člověk musí potlačit bolest a všechno ostatní. Je to podobné, jako když děláte třeba šermířské souboje. Tam vás také mohou bolestivě zasáhnout, ale přesto pokračujete ve vystoupení dál.
Jak se pozná vydařený zápas?
Podle odezvy diváků. Podobně, jako se pozná třeba dobrý film.
Perete se někdy i v běžném životě?
Život je boj, takže se s něčím peru každý den. Ale přímo fyzický kontakt nevyhledávám. Nejsem konfliktní člověk.
Kdybyste se ale prát musel, z wrestlerského tréninku byste pro to měl zřejmě dobré předpoklady...
Určitě. Hlavně v Americe je řada zápasníků, kteří začínali jako wrestleři, poté přešli k MMA a dnes zápasí v UFC (americká elitní profesionální soutěž v MMA, pozn. red.), například Brock Lesnar.
Jak probíhá trénink a kdo určuje příběh zápasu?
České sdružení wrestlerů VcV Original Wrestling je zatím poměrně malé. Na trénincích i průběhu zápasů se jednoduše domlouváme. Velké společnosti, jako je například World Wrestling Entertainment (WWE) v Americe ale mají dokonce vlastní scénáristy, kteří příběhy jednotlivých zápasů píšou.
Jaký je váš oblíbený příběh, zápas, v němž jste vystupoval?
To byla asi Poslední cesta na MegaShow IV, v níž jsem bojoval proti Sebastianovi. Byla tam rozvinutá moje temná postava a nadpřirozeno. V jednu chvíli jsem třeba s protivníkem v ringu a najednou zmizím. Figuroval tam i jeho strach z nadpřirozena, z toho, že nevěděl, co přijde. Používali jsme tedy různé triky, ale i komediální prvky. Snažili jsme se to udělat zábavné.
V tomto příběhu jste končil jako vítěz?
Ano, stal jsem se šampionem.
Jakou roli hrají ve wrestlingu kostýmy?
Podobné jako v divadle. Kdybychom do ringu přišli v trenkách a tričku, jako když si jdeme zahrát fotbal, tak to působí úplně jinak. Důležitost kostýmu mi vnukli hlavně v Německu, kam jsem jezdil na wrestlingové tréninky. Jasně jsem tam viděl, jak na diváka show působí, když v ní jsou dobře udělané doprovodné prvky, jako jsou kostýmy, světla nebo hudba. Když wrestler vystupuje jako Démon, nemůže zkrátka přijít v džínách.
Já vystupuji bez trika, mám bílou kontaktní čočku, face paint a body paint. Na obličeji i těle mám černé obrazce.
Na webu vašeho wrestlerského sdružení stojí: „Již jako malí kluci jsme měli sen zorganizovat vlastní veřejné vystoupení, ale bohužel se to nezdálo být možné. A tak jsme začali natáčet videa.“ S ostatními wrestlery se tedy znáte od dětství?
Ano, spolek jsme založili s partou kamarádů, se kterými se známe od první třídy. Úplné počátky byly v druhé, třetí třídě, kdy jsme společně na PlayStationu hráli hru SmackDown 2. Pak jsme se dostali k videím, která v té době běžela na TV3, kde jsme viděli první wrestlingové zápasy. Chytlo nás to a náš sen byl vyzkoušet si to na vlastní kůži. Později nám známý, který pořádal jeden festival, řekl: „Sežeňte si ring, natrénujte a vystoupíte u nás.“ A tak jsme to udělali. Zní to jednoduše, ale nic jednoduchého to nebylo. Od té doby jsme se snažili pokračovat dál. V Česku jsme jediná wrestlingová organizace.
Trénovali jste tedy sami sebe podle videí?
Ano, trávili jsme hodiny času na Youtube a podle videí jsme se učili a trénovali. Dnes mi přijde až úsměvné, jak undergroundové byly naše začátky.
Kolik vás je?
Momentálně okolo deseti.
Moje místo v Českuodpovídají všichni hosté seriálu Každý odněkud je. Někde se narodí, někde je doma. Říká se, že ta nejdůležitější místa v mysli a srdci člověka mohou být maximálně dvě. Jaká jsou ta vaše? Jako první mě napadne ring. Tam jsem doma. Jakmile v ringu nejsem delší dobu, jsem nesvůj a podrážděný. Můj druhý domov je všude tam, kde mám své blízké. Na místě mi úplně nezáleží, záleží mi na lidech, kteří jsou okolo. Narodil jsem se v Mělníku. Ale momentálně jsem doma v Praze. Mám tu nejvíc známých, kamarádů a přítelkyni. |
Kde všude vystupujete?
Většinou v Praze a okolí. Začínali jsme na menších hudebních festivalech a motorkářských srazech. Letos jsme byli i na velkém festivalu Obscene Extreme v Trutnově. Tento rok jsme také dvakrát vystupovali v Polsku. Doufám, že příští rok to bude pokračovat, abychom se posouvali dál.
Je podmínkou ring, nebo se wrestlingový zápas může odehrávat i v jiném prostředí, třeba v přírodě?
Jsou typy zápasů, ke kterým ring potřeba není. Například jedna z největších wrestlingových společností pořádá zápasy na parkovišti mezi auty a wrestleři používají různé rekvizity. Jde většinou o hardcorové zápasy, v nichž jsou povolené zbraně. Použít se může úplně cokoli, od židle, popelnice, pánvičky až po štafle. Je však opět třeba mít to předem domluvené a soupeři neublížit. Zápasy v jiných prostředích jsou však spíše výjimečnými zpestřeními. Wrestling patří především do ringu.
Hardcorová odnož wrestlingu se tedy vyznačuje tím, že zápasníci používají zbraně?
Ano. Kromě toho v boji nejde tolik o příběh, jako spíš o ukazování brutality. Při těchto zápasech běžně teče pravá krev z celého těla. K tomu já příliš netíhnu, hardcorových zápasů se neúčastním.
Zmínil jste také high fly wrestling, který obsahuje akrobatické prvky. Ten provozujete?
Ano. Můj finisher je prvek Senton bomb, to znamená, že vylezu na sloupek a skočím na ležícího protivníka salto. Finisher znamená zakončovací chvat, nejtvrdší, nejbrutálnější chvat, který každý zápasník má na „dodělání“ soupeře, aby ho potom mohli odpočítat. Zápas většinou končí tak, že jeden ze soupeřů leží na lopatkách a odpočítá se do tří.
Máte nějaký wrestlingový vzor?
Jako malého kluka mě v televizi úplně uchvátil Američan Jeff Hardy, který patří právě k highflyerům, dělá akrobatické kousky, skoky z vysokých štaflí atd. Dodnes je to wrestler, na kterého se rád podívám a zajímám se o jeho kariéru. Další velká osobnost byl pro mě A. J. Styles a Kanaďan Edge. Ve světě wrestlingu jsou to opravdu velká jména.
Kdo na zápasy wrestlingu chodí? Znáte své fanoušky?
S nejtvrdším jádrem se známe, protože si s nimi čas od času chodíme sednout na pivo. Jsou to hlavně lidi z okolí Prahy. Ale píše nám i spousta fanoušků z celé republiky. Komunitu kolem wrestlingu v Česku se snaží hodně sjednocovat a rozvíjet wrestlingový komentátor Michal Petrgál, za což jsme mu vděční.
A můžete popsat, jak vypadá typický fanoušek wrestlingu?
To se nedá říct. Na wrestling chodí všechny typy lidí, od undergroundových bláznů až po kravaťáky, jako jsem já. Když má člověk rád sport a show, tak si ve wrestlingu vždycky najde zalíbení.
Dá se touto zálibou i uživit?
Tady v Česku zatím ne. Není tady tak velká wrestlingová základna. V Evropě to už je možné třeba v Německu nebo v Británii. V zemích jako jsou Spojené státy, Kanada, Mexiko nebo Japonsko je to mnohamilionový byznys.
Předchozí díly:Všechny díly seriálu najdete ZDE:  |
A je vaším cílem jednou se wrestlingem živit?
Bylo by to krásné, ale momentálně je můj největší cíl dostat náš český VcV Wrestling na úroveň větších evropských společností a rozjet spolupráci s dalšími wrestlingovými federacemi po Evropě, aby se český wrestling dál posunul. Sám se živím jako hotelový manažer tady v Praze.
Jak často potřebujete trénovat?
Nejlépe každý den. Ale ne vždy to dodržuji. Trénink v ringu probíhá s ostatními zápasníky. Posilka atd. už může probíhat individuálně. Dlouho jsme s VcV trénovali v areálu Sokola v Kostelci nad Labem, ale momentálně řešíme tréninkové prostory v Praze.
Zápasí v českém wrestlingu i ženy?
V Česku nemáme žádnou členku, ale ve světě jsou ženské divize dost rozšířené. Ženské zápasy jsem vždy vnímal spíše jako předváděčku krásných žen. V poslední době se toto ale dost mění a například ve WWE jsou momentálně ženské zápasy na velmi vysoké úrovni i co se týká kvality zápasu.
Jak vaše nadšení pro wrestling vnímá rodina a přátelé?
To je složitější. Například babička mi říká, že jsem šílenec, a že bych měl skončit, protože se zmrzačím. Nechce s tím mít nic společného, nechce o tom ani slyšet. Na druhou stranu moje přítelkyně je velká fanynka wrestlingu. Díky wrestlingu jsme se i seznámili. Když ale celé dny včetně víkendů trávím stále na trénincích nebo na show tak také není nadšená, je to náročné. Ale mám v ní podporu, což je super. Co se týče kamarádů, tak ti jsou buď přímo z wrestlingového prostředí, nebo mě znají od mala, chodí na mé show a mojí zálibu chápou.
Dokázal byste zabít?
To ne. Maximálně omylem při nehodě, což je věc, se kterou bych těžko dál žil. Upřímně, já mám problém zabít i nějaký hmyz. Nemám rád násilí. Proto jsem si našel zalíbení ve wrestlingu. Člověk to dělá, protože to je show, ne proto, že si jde někam vybíjet zlost, agresi. Nejsem agresivní typ.
Myslíte, že podobně to mají i ostatní wrestleři?
Myslím, že ano. Podle mých zkušeností jsou wrestleři jedni z nejmilejších lidí, které jsem kdy potkal.
