Jak často se stává, že zákazníci přinesou fotku celebrity a řeknou: „Chci vypadat takto“?
To udělají třeba dva ze sta zákazníků. Mně to ale nevadí, mám to naopak docela ráda. Někdo zkrátka neumí pořádně vysvětlit, co by si přál na hlavě vytvořit, jaký účes si představuje. Do vysvětlování se zamotá a nakonec nejsme spokojeni ani jeden. Když mi ale ukáže fotku, tak hned vím, co má na mysli a můžeme se od toho odrazit. Většině lidí je naštěstí jasné, že nebudou vypadat úplně stejně jako celebrita.
Lidé Českaseriál iDNES.cz  Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. Portál iDNES.cz přináší druhou řadu seriálu rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Po 60 vydaných dílech a roční pauze jsme opět pečlivě vytipovali reprezentanty profesních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejníme další desítky interview, ve kterých zprostředkujeme radosti i starosti zpovídaných. Motto projektu zní: Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu? |
Říká se, že kadeřnice je tak trochu i psycholožka. Lidé se k ní chodí mimo jiné i vypovídat ze svých problémů. Máte takovou zkušenost?
Rozhodně. Zákaznic se dotýkám, už z toho plyne, že máme hodně blízký vztah. Povídání a navození pohody je při tom důležité. Dokonce si myslím, že na kadeřnických školách by měl existovat speciální předmět, kde se to bude učit. Se zákaznicí trávím i několik hodin a vím o ní všechno. To je na té práci skvělé: člověka dobře znám, těším se na něj, zajímá mne, co se u něj změnilo od poslední návštěvy. Často mi lidé svěřují své starosti a někdy i hodně nepříjemné věci, jako třeba vážnou nemoc v rodině. Už jsem se naučila některé věci nebrat moc osobně.
Většina lidí si povídá ráda, ale měla jsem tu i paní, která mi rovnou řekla, že si povídat nechce. Byla u mě párkrát a pak chodit přestala, protože já jsem stále měla pocit, že bych ji měla rozmluvit.
Není někdy náročné celý den mluvit? Stává se, že máte chuť jen mlčky pracovat?
Je to velmi náročné, někdy možná víc než samotná práce. Já s tím moc neumím pracovat. Když nemám náladu nebo řeším nějaké osobní problémy, tak neumím najednou přepnout a v pohodě klábosit o něčem jiném. Občas jsem proto v útlumu a při práci si přemýšlím o svých věcech. Lidé to chápou. Jsem ráda, že tady mohu být přirozená, že se nemusím přetvařovat, pokud nemám na povídání náladu.
Co se dá dělat, když zákazník není se střihem spokojený, ale spravit už to nejde?
Vždycky to jde nějak vyřešit. Svoji práci vždy dělám, jak nejlépe umím, ale zázraky neumím. Když jsem začínala stříhat, tak jsem na nepříjemné situace měla smůlu. Někdy mi dokonce připadalo, že některá zákaznice jen zkouší, jestli se jí podaří na návštěvě u kadeřnice něco vydělat. Řekla třeba, že není spokojená se střihem a chtěla nereálnou kompenzaci, například prodloužení vlasů. Byla jsem mladá a neuměla jsem v tom tehdy moc chodit, takže jsem to někdy slízla. Teď už se mi to stává jen velmi výjimečně.
Jak se řeší reklamace kadeřnické práce? A jak jsou časté?
U nás moc časté nejsou. Ale někdy se to samozřejmě stává. Pokud je zákazník nespokojený, je dobré, když to řekne hned, abychom to společně mohli nějak vyřešit. Když ale zákaznice zavolá zpětně třeba až za týden, že se jí nový účes nebo barva nelíbí, tak už nemůže chtít vrátit peníze. Všechno je to o domluvě.
Situaci musíme nějak vyřešit - je to samozřejmě v zájmu obou dvou. Máme obvykle s klientkou mezi sebou hodně osobní vztah založený na důvěře, který bychom neměly pokazit. Většinu svých zákaznic dobře znám, chodí ke mně i léta. Některé dokonce celých dvanáct let od chvíle, kdy jsem dokončila školu.
Lucie ZáhorováNarodila se v roce 1986 v Příbrami a vyrůstala v Sedlčanech, kde dosud žije. Kadeřnicí se vyučila v Praze. Zkušenosti nasbírala prací v salonu Petrů a Rossi. Od roku 2005 do začátku roku 2015 patřila do týmu kadeřníků kultovního alternativního studia Tribo. V současnosti vede vlastní kadeřnictví v Sedlčanech. Kromě toho druhým rokem pracuje dva dny v týdnu v Praze v Draki Hairstyle Studio. |
Kdy jste se rozhodla, že chcete být kadeřnicí?
Na základní škole. Asi proto, že jsem viděla tetu, která také stříhala. Zkoušela jsem stříhat kamarádky a docela mi to šlo.
O tento obor je poměrně velký zájem. Bylo těžké se na kadeřnické učiliště dostat?
Ne. Dostala jsem se tam vlastně jen přes průměr známek na vysvědčení a po krátkém pohovoru. Bydlela jsem v Sedlčanech, ale chtěla jsem do světa, takže jsem si našla státní školu v Praze. Když jsem přišla k řediteli na pohovor, měla jsem na hlavě zrovna mikádo s takovou dlouhou patkou. Hned mě zpražil, že tohle se v jeho škole tolerovat nebude. Asi to na něj byl moc extravagantní účes. V prváku mě pak studentky vyšších ročníků ostřihaly nakrátko.
V rámci praxe?
Ano. Třeťáci dělali zkoušky z jasně stanoveného střihu a účesu. Všechny prvačky tak postupně ostřihali úplně stejně. Byl to úplně krátký sestřih a do toho oranžové a blonďaté melíry...
Nevadilo vám to?
Ani ne. Všechny jsme na tom byly stejně. Bylo to povinné.
Pracujete střídavě v Praze a na maloměstě v Sedlčanech. Jaký je rozdíl mezi klientelou?
V podstatě minimální. V Praze je větší „šrumec“ a vypozorovala jsem také, že když je nějaký nový trend, tak ho zákazníci v Praze chtějí častěji a dříve. V Sedlčanech to někdy i pár let trvá, hlavně u chlapů. Vždycky mě pobaví, kdy se nějaká zákaznice tady v Praze zeptá: „Co si tam prosím vás nechávají dělat na té hlavě?“ Spousta Pražaček si myslí, že v Sedlčanech se pořád nosí trvalá a pětibarevné melíry. Tak to samozřejmě není. Žádné velké rozdíly mezi zákazníky v Praze a Sedlčanech nejsou.
A co ceny? V Praze bývají často i dvojnásobné než na venkově...
Je to tak. V Praze jsou jiné platy, ale také nájmy atd.
Fotogalerie |
Muže mnohdy šokuje, kolik oproti jejich útratě v kadeřnictví může utratit žena. V čem je rozdíl?
Pánský střih většinou trvá půl hodiny až hodinu. U ženy zabere daleko víc času. Vlasová kosmetika a barvy také něco stojí...
Jeden můj kolega má z kadeřníka sociální fóbii, dokáže vždy jen vykoktat „zkrátit, tak nějak středně, vzadu do ztracena“ a pak celou dobu vyděšeně mlčí. Setkáváte se s takovými klienty častěji?
Ano, to se mi stává. Velkou roli hraje, jak se s člověkem bavíte. Já většinou hned najedu na přátelský přístup. Hodně také pomůže, když si s tím člověkem potykám, to ho zklidní. Postupně jeho bloky odbourám. Občas je to zábavné. Ze začátku kluk třeba vůbec nemluví a po několika návštěvách mi vypráví i velmi osobní věci, u nichž věřím, že je mnoha lidem neříká.
Mají někteří zákazníci i nevhodné poznámky?
Ne, to jsem ještě nezažila. Ano, stalo se mi, že mě někdo chtěl třeba pozvat na rande. Ale nikdy se mi nestalo, že by byl někdo dotěrný.
Vystačíte si u většiny mužských zákazníků se strojkem či rychlým střihem? Nebo jsou dnes už muži na své účesy náročnější?
Myslím, že jsou nároční čím dál víc. Potřebují přesně vědět, jak bude účes vypadat, jak ho budou upravovat a jaké vlasové přípravky používat. Řada z nich je náročnější než ženské zákaznice. Většinou to bývají chlapi ve věku třicet plus.
Jaké jsou současné trendy v mužských účesech?
Řekla bych, že se pořád drží trend patiček a vyholených stran. To jsou účesy, u kterých je třeba, aby byly pořád upravené. Musí se častěji střihat.
A co trendy u ženských zákaznic? Na ulicích jsou občas k vidění mladé ženy se stříbrnými vlasy...
To je momentálně hodně velký trend - je to bílá studená blond, tedy vlastně šedivá. Nosí je ženy různých věkových kategorií. Mně se to docela líbí, když to ženě sedí k pleti. Ale jakmile má nějakou nedokonalost, třeba vrásky, nebo zralou pleť, tak jí tato barva podle mého názoru nelichotí.
Řekla bych, že naše zákaznice jsou rozdělené na dva hlavní proudy. Jedna skupina žen se barví do přirozena, aby nebylo poznat, že mají nějakou barvu. Pak je druhá skupina, která má zájem právě o tu šedivou nebo o různé bláznivé barvy: růžovou, modrou, zelenou, různé druhy pastelové. Já osobně mám raději tu přirozenost.
Pokud chce někdo pestré barvy, musí chodit často. Tyto barvy na vlasech moc dobře nedrží a je třeba se o ně daleko více starat. Navíc, hnědé vlasy nelze nabarvit rovnou třeba na zeleno. Vlas musí být nejdřív perfektně vybělený, odbarvený. Je možné to udělat, protože v dnešní době už existují senzační kúry, které dokáží ty vlasy vyživit, takže se člověk nemusí bát, že si je odrovná. Ale vše se musí dělat s pomocí kadeřnice a s rozumem, ne doma v koupelně.
Předchozí díly:Všechny díly seriálu najdete ZDE: |
Proč ne?
Za prvé, nikdy neseženete tak kvalitní vlasovou kosmetiku. Ale především: nevíte, jak máte barvu namíchat nebo jak dlouho má působit. Je téměř nemožné, aby si člověk odbarvil sám vlasy tak, aby si je zároveň nezničil. Myslím, že doma se dnes barví méně lidí než dříve. Kromě toho čím dál víc lidí zajímá, zda je barva nebo kosmetika ekologická, jestli nebyla testovaná na zvířatech atd. Pro nás je toto samozřejmé. Používáme jenom přírodní kosmetiku.
Co když zákazník žádá barvu nebo účes, u něhož jste si jistá, že mu nebude slušet? Jak to řešíte?
To se stává. Já mu vždy řeknu svůj názor a většinou se dokážeme domluvit. Zákazník nebo zákaznice mi většinou dají za pravdu. Někdy nakonec udělám i něco, s čím úplně nesouhlasím. Často se to ale nestává.
Nevhodné například je, když chce černovláska obarvit vlasy na bílou blond a chce to okamžitě. To je extrém. Podle mě je především důležité mít zdravé vlasy a změny dělat postupně. Je lepší si chvilku počkat, barvu měnit postupně, abychom vlasy neodrovnali hned na začátku a aby s nimi byla zákaznice spokojená i nadále. Záleží na tom, v jakém stavu jsou její vlasy, jak se o ně starala a jestli je nemá zanesené vrstvami barev z drogerie. V tom případě totiž nejde dělat radikální změny hned.
V čem lidé nejčastěji chybují v každodenní péči o své vlasy?
Velká část žen si neumí ani pořádně umýt vlasy. Přijdou s běžným problémem, například s tím, že se jim mastí pokožka hlavy. Když se pak zeptám na základní věc, jak si myjí vlasy, zjistím, že to dělají úplně špatně. Vlasy je třeba mýt vždycky dvakrát a použít kondicionér, který vlas uzavře a chrání. Napoprvé si hlavu nikdy pořádně neumyjete. Při první mytí odstraníte nečistoty, lak a další styling atd. Až při druhém mytí pokožku vyživíte a důkladně ji umyjete. Výsledek je pak daleko lepší.
Následný kondicionér však nepatří na pokožku. Hodně žen přichází s tím, že ho nepoužívají, protože se jim po něm mastí kůže. Většinou ale zjistím, že si ho vtírají i do kůže, nejen do konců. Když to začnou dělat správně, je většinou po problému.
Další problém je žehlení. Hlavně mladé ženy chtějí mít často dokonale rovné vlasy i za cenu, že si je úplně zničí. Na fénování vlasů ale není nic špatného. Naopak je špatné chodit spát s mokrou hlavou, protože pak nemůže dýchat pokožka a vlasy se pak více třepí. Ale přehánět se nemá nic. Vlasům nesvědčí ani trend zacuchaných uzlů a drdolů. Gumička přetne vlasy na několika místech, takže není vhodné nosit ji často.
Moje místo v Českuodpovídají všichni hosté seriálu Každý odněkud je. Někde se narodí, někde je doma. Říká se, že ta nejdůležitější místa v mysli a srdci člověka mohou být maximálně dvě. Jaká jsou ta vaše? Mně je nejlépe v Sedlčanech, hlavně v okolní přírodě, bez lidí. Tím, že pracuji neustále s lidmi, tak pak ocením, když mám volno, můžu vypnout telefon a nemusím nikoho vidět. |
Žije ještě trvalá? V 80. letech to jinak nešlo, chodí si pro ní ženy i nyní?
Ne. Některé kadeřnice občas dávají trvalou na dlouhé vlasy. Já jsem ale ještě nenašla žádný druh, který by vlasy nenarušil. Moje zákaznice ji ani nepožadují. Zdravý vlas je zdravý vlas.
Jak důležité je pro kadeřnici průběžné vzdělávání?
Velmi. Je potřeba nezakrnět a různá školení v tomto hodně pomáhají. Mě vždy „nakopnou“, abych zkoušela i nové věci. Práce mě pak víc baví. S kolegyní chodíme na školení kosmetických značek, které používáme. Když objevíme kadeřníka nebo kadeřnici, kteří jsou nám sympatičtí, tak nás zajímají jejich poznatky. Naposledy jsme byly na školení v Itálii. Učily jsme se novou techniku 3D stříhání se speciálními nůžkami.
Liší se kadeřníci podle stylu, který mají nejraději?
No jistě. Každý má svůj styl a proto má své klienty, kterým ten styl vyhovuje. Já preferuji právě tu přirozenost, žádné extrémy.
