Poznáte podle pachu kouře, čím doma lidé topí?
Neříkám, že se stoprocentní přesností, ale více méně to po čichu poznám.
Z čeho je nejhorší zápach a je naopak topivo, které vám voní?
Suché dříví má příjemnou vůni. Když chodím čistit třeba komíny v pizzeriích, poznám, že topí opravdu kvalitním suchým dřívím. Naopak když jdu třeba do průmyslových kotelen, kde topí koksem, je zápach úplně jiný. Nejhorší je nekvalitní uhlí, které se ve spotřebiči ještě navíc špatně spaluje. To pak opravdu velmi intenzivně páchne.
Čím lidé topí, poznám i při pohledu do komínového průduchu. Když topíte dřevem, mají saze jiný nádech, než když topíte uhlím nebo něčím daleko horším. Při topení mokrým dřívím zase spalujete i vodu, v kotli to dehtuje, komín se zašpiní daleko víc a zvyšuje se požární riziko. Na základě zkušeností a vizuálních a pachových vjemů lze poznat hodně, ale abych mohl se stoprocentní jistotou říct, že někdo topí špatně, musel bych si udělat analýzu sazí nebo popela.
Hlavně na venkově se jako zlepšovák stále objevuje „petková briketa“ - PET lahev naplněná pilinami a uhelným prachem zalitá vyjetým olejem z auta. Co nejbizarnějšího jste už viděl spalovat v kamnech?
Asi každý kominík, který provádí kontroly spalinových cest, se setkává s tím, že se v kamnech spalují odpadky a zbytečně se tak zanáší komíny. Když někdo topí takovýmito „briketami“, nechlubí se tím a snaží se je před kominíkem obvykle schovat. Ale přesto jsem se s tím setkal už v řadě případů. Zbytky plastu ulpívají na stěnách komína, což se hrozně špatně čistí.
Domlouváte lidem, ať topí „normálně“?
Snažíme se, protože kominík je prevence.
Berou si vaše rady k srdci?
Jak kdo. Když informujeme o nějakém nedostatku na kotli nebo komínu, tak někdo k tomu přistupuje zodpovědně a chce nebezpečí eliminovat, zatímco jiný se asi potřebuje nejdřív spálit, aby bral radu vážně. Část lidí by nejraději opomenula i to, že mají povinnost o komín se starat. Na mojí radu řeknou: „Tady to dvacet let funguje a vy po mně chcete, abych teď něco měnil.“ Neuvědomují si, že kdykoli může nastat moment, kdy špatně zafouká, bude nízký tlak, zanesený výměník spotřebiče paliv a komín to nezvládne a člověk se přiotráví, nebo mu vyhoří barák. Nechceme lidi strašit, ale tyto případy se opravdu stávají poměrně často.
Lidem radím i s běžným zatápěním. Můžete totiž mít perfektní kotel i nejlepší tuhá paliva, ale pokud neumíte správně topit, budete produkovat velké množství znečištění - oxidu uhelnatého a sazí. Lidé by se zkrátka měli naučit správně topit.
Lidé Českaseriál iDNES.cz  Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. Portál iDNES.cz přináší druhou řadu seriálu rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Po 60 vydaných dílech a roční pauze jsme opět pečlivě vytipovali reprezentanty profesních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejníme další desítky interview, ve kterých zprostředkujeme radosti i starosti zpovídaných. Motto projektu zní: Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu? |
Pokud mám kvalitní kotel i palivo, co můžu pokazit?
Dokonalé spalování vzniká z dokonalého poměru kyslíku, paliva a teploty. Tvoří se při něm vodní pára a nějaké lehké sloučeniny. Když například nemáte dostatečný přívod kyslíku, rázem spalování není dokonalé a začne se produkovat víc škodlivin. Chybou také je, když nerozděláváte s malým množstvím žhavého paliva, ale rovnou napěchujete plný kotel a zapálíte ho podpalovačem.
Nedá se říct, že by existoval univerzální návod, jak topit. Každý dům má jiné podmínky. Když má někdo dokonale těsnou kotelnou a veliký komín, topí jinak, než když do kotelny proudí více vzduchu a komín je kratší. Jinak se topí na horách a jinak v nížinách... Je to hodně o zkušenosti a o citu. Asi jako když zajíždíte nové auto. Na začátku je jízda tvrdší, ale postupně se v tom naučíte „chodit“ a jezdí se vám krásně.
Které závady se vyskytují v komínech či kotlích nejčastěji?
Velmi záleží, jestli máte na mysli komíny na pevná, plynná nebo kapalná paliva. Každý má totiž svá specifika. V komínech na pevná paliva se často setkávám s tím, že lidé špatně topí, komín se zadehtuje a bývá ucpaný.
U komínů na plynná paliva mi zase komplikuje práci to, že jsou špatně přístupné. Kominíka nezajímá, jestli komín z venku vypadá fantasticky, potřebuje se podívat dovnitř a zkontrolovat ho. Lidé, kteří vytápí plynem, to často podceňují. Říkají si, že plyn je čistý, nejsou z něho takové nečistoty a tak není třeba komín kontrolovat. Je pravda, že spalování plynu je podstatně čistější. Ale do komína může spadnout mrtvý pták nebo jiné nečistoty a častá je i degradace materiálů.
Jak se ke komínu dostáváte, když k němu není zřízen přístup ze střechy?
U některých spalinových cest to bývá opravdu oříšek, komíny se přinejhorším dají zkontrolovat zespoda, když mají dole vybírací dvířka či kontrolní otvory. Pomocí kamery nebo zrcátka tak mohu zjistit, jestli je průchod komína čistý. Ale obecně platí, že přístup na střechu by měl být všude. Častý nešvar je, že majitelé bytů v půdních vestavbách nám nechtějí umožnit přístup na střechu. Kromě toho si ne všichni stavebníci uvědomují, že musí být přístup na střechu zajištěn dle stavebního zákona, ať už pro kominíky, servis střechy, hromosvodu nebo antén.
Je vaším úkolem pouze komín vyčistit, nebo děláte i další údržbářské práce?
Kominická živnost samozřejmě obnáší i to, že kominík, pokud je v oboru vyučený, musí zvládnout drobné opravy. Neříkám, že jsme z toho vždy nadšeni, protože to znamená, že si tam na střechu musíte vynosit cihly, maltu a další materiál. Ale je to součást práce. Pokud je potřeba větší oprava, je nutné pozvat specializovanou firmu.
Jak vnímáte novinku, že od ledna mohou úředníci v případě stížností sousedů zkontrolovat, čím lidé v kamnech topí?
Úmysl je v tom určitě dobrý. Osobně mám pocit, že pokud si někoho do svého domu nepozvu, nemá tam co dělat. Ale na druhou stranu, já bych mu k tomu neměl dávat příčinu. V minulosti to na vesnicích fungovalo tak, že s kominíkem někdy chodil i hasič a lidi instruoval, co mají udělat, změnit. Dnes jsou všechny kontroly přísnější a je jich velké množství... Na druhou stranu se obávám, že lidé, kteří předpisy ignorují, je nejspíš budou ignorovat i nadále, navzdory kontrolám.
Michal FričNarodil se v roce 1980 v Praze. Vyučil se automechanikem a kominíkem. Kromě toho vystudoval provozní techniku na střední odborné škole v Hostivaři. V minulosti pracoval jako prodavač a číšník. Ke kominickému řemeslu ho inspiroval jeho bratr, rovněž kominík. Komíny pražských střech kontroluje Michal Frič už devět let. S manželkou má tříletá dvojčata. |
Díky plynofikaci a omezení průmyslu to vypadá, že v Praze je v zimě pomalu lepší vzduch než na venkově. Ten je během zimy zahalen kouřem z uhlí. Můžete to potvrdit?
Ve městě je mnohem větší koncentrace aut a jiných druhů znečištění, ale z hlediska spalování jsou tam podmínky lepší. Pokud se vesnice nachází v nížině, kde jsou horší tlakové podmínky, a vytápí se jen tuhými palivy, je zde horší inverze i prašnost.
Odhaduji, že v Praze je přibližně milion komínů, z nichž se v současnosti využívá zhruba polovina. Z toho je tak možná pět nebo deset procent komínů na pevná paliva. Plynové kotle jednoznačně převládají.
Plynofikace začala v Praze v šedesátých, sedmdesátých letech. Původní komíny na pevná paliva se postupně modernizovaly na plynové spotřebiče. Dnes se někdy lidé k pevným palivům vracejí jako k doplňku, protože chtějí mít třeba krb.
Některé domácnosti přecházejí i na elektrické vytápění. Neubývá vám kvůli tomu práce?
Zatím minimálně, elektřina je přeci jen stále drahý způsob vytápění. Možná se to časem změní a kominíci se stanou jen historií. To je zkrátka pokrok... Jen doufám, že se to krásné řemeslo podaří zachovat.
Zatím tedy máte práce dost?
Myslím, že dobrý kominík o práci nouzi nemá. I když je teď v Praze kominíků poměrně hodně. Řekl bych, že před nějakými deseti lety chodili do ročníku v kominickém oboru třeba tři učni a teď jich je tam třeba patnáct.
Kdy má kominík hlavní sezonu?
Na jaře je volnější období, protože topná sezona už jede v plném proudu. Nejvíce práce máme na podzim. Od září až do prosince chodím do práce od nějakých šesti ráno do sedmi, osmi večer. Rodina mě tedy v tomto období skoro nevidí. Lidé zapomínají, že zkontrolovat komín si mohou nechat kdykoli v roce, takže to začínají řešit až po létě, když se vrátí z dovolených a uvědomí si, že se blíží zima. V českých zemích se vše nechává na poslední chvíli.
Nefušují vám do řemesla falešní kominíci?
Fušují. A je jich dost. Nemusí to být jen falešní kominíci, kteří inkasují peníze a neodvedou žádnou práci. Často to jsou i neodborníci bez potřebných zkoušek, kteří řemeslu nerozumí a nevědomky poškozují klienty. Problém je i v živnostenském zákoně, bohužel to pálí všechna tradiční řemesla.
Spadl jste někdy ze střechy?
Ano, bylo to před osmi lety. Za sucha jsem vylezl na plechovou střechu a najedou začalo pršet. Když jsem lezl dolů, ujely mi nohy a sletěl jsem. Zlomil jsem si zápěstí a dva bederní obratle. Naštěstí mě v motolské nemocnici dali dohromady, za což jim děkuji.
Nebál jste se pak?
Bál. Po takovém úrazu k té práci přistupujete s ještě větším respektem. Víte, že se v mžiku může změnit celý váš život.
Když je střecha strmá, býváte přivázaný?
Ano. Pokud má střecha určitý sklon, musíte mít zabezpečení. Máme proto zkoušky z lezectví ve výškách. Koneckonců první předpoklad, který si ověřují, když nastupujete na kominický obor, je, jestli netrpíte na závratě, epileptické záchvaty nebo problémy s rovnováhou.
Závratě tedy nemíváte, ale přesto - dostanete se někdy do takové výšky, že máte strach?
To ano, stává se, že lezu na vysoký tovární komín, který se se mnou ve větru hýbe podobně jako rozhledna. To není úplně příjemný pocit.
Nekomplikují vám práci špatně přichycené střešní tašky?
Práci na střeše nám spíš dost komplikují antény, které bývají umístěné přes přístupové cesty ke komínu. Pokud není přístupová komunikace dobrá a bezpečná, může kominík odmítnout na střechu vylézt. Nebude zbytečně ohrožovat svůj život.
Stává se to často?
Teď v zimě, když je na střeše námraza nebo sníh, odmítáme častěji. Na některé střechy, po nichž byste se v létě bez problémů procházela, v zimě nemůžete, protože to není bezpečné. Nemálo kominíků už při práci zahynulo. Je to přece jen riziková práce.
Jaké náčiní používáte?
Když jdu čistit komín na pevná paliva, tak většinou používám mechanický čistící kominický strojek, čistící klíč, lopatku na vybírání sazí, kbelík a případně speciální vysavač nebo kartáč na čištění stěny komínu. Když je komín hodně zanesený dehtem, je možné použít elektrický čistící strojek, který při otáčkách odstraňuje i velké znečištění. U plynových paliv používáme trochu jiný čistící strojek se štětinkami, protože plynové komíny jsou většinou vyvložkované a nechceme je poškrábat. Dál používám různé měřící přístroje a analyzátory spalin.
Jak se kominictví za dobu vaší praxe změnilo?
Hodně. Za posledních deset let sledujeme ohromný nárůst kondenzačních a nízkoteplotních kotlů. Přechází se proto z klasických atmosférických spotřebičů na spotřebiče s nuceným odtahem spalin. Ty mají v sobě vrtulku, která spaliny vyhání ven, což je bezpečnější. Spalinová cesta u těchto spotřebičů má ale jiná kritéria a kominík ji musí dobře nadimenzovat.
Lidé si v současnosti také častěji pořizují spotřebiče na pevná paliva ve vyšších emisních třídách, které mají výhodu, že dobře a čistě spalují. Zároveň ale kladou mnohem větší požadavky na komíny, z čehož opět vyplývají změny i pro nás. Vývoj je značný, stále postupuje a je proto potřeba stále se v tom oboru vzdělávat.
Je kominictví stále namáhavá práce, nebo pracujete už víceméně jen s technikou?
Materiály jsou dnes lehčí, méně rozměrné a práce se hodně zjednodušila. Už nemusíte tahat na střechu desítky kilogramů a nemusíte prolézat vnitřkem komínu a mechanicky seškrabávat saze. Díky plynovým spotřebičům je dnes kominičina už poměrně čistá práce.
Vaše práce je ideální k nasazení dronů, používají se už někde?
Myslím, že někteří kolegové už drony používají, ale my zatím ne. Když je ke komínu špatný přístup, dron by nám jistě usnadnil práci. Komín za nás nevyčistí, ale může nabídnout jiný úhel pohledu. Myslím, že by se to hodilo u průmyslových nebo samostatně stojících komínů, například u pivovarnických komínů na Smíchově, na něž musíte vylézt, což trvá nějaký čas. Dron je nahoře podstatně rychleji a může závadu odhalit, takže už pak víte, do čeho jdete.
Lidi čas od času vyděsí otrava oxidem uhelnatým z karmy či kamen. Před nedávnem takto v Německu zemřelo šest mladých lidí (více čtete zde). Na co si dát pozor? Má smysl kupovat detektor?
Určitě, my ho velmi doporučujeme. Je to další doplňkové zařízení, které slouží jako prevence. Otrava se může stát ze spousty důvodů: špatně vyčištěný komín, špatně vyčištěný spotřebič anebo nešťastná shoda náhod: když je nízký tlak, foukne vítr, komín není zahřátý a spaliny se vrátí, oxidu uhelnatého se najednou nashromáždí tolik, že to člověka může zabít.
Moje místo v Českuodpovídají všichni hosté seriálu Každý odněkud je. Někde se narodí, někde je doma. Říká se, že ta nejdůležitější místa v mysli a srdci člověka mohou být maximálně dvě. Jaká jsou ta vaše? Narodil jsem se v Praze a mám ji rád, je to moje srdeční záležitost, bydlí zde moji rodiče a sourozenci. Teď bydlím v obci Nučice za Prahou. Je to místo, kam se rád vracím za svojí rodinou, manželkou, dětmi a zvířaty, kteří mě pozitivně nabíjejí. |
Velmi často se to stává v koupelně. Proč?
Protože v koupelně se spotřebičem paliv trávíte relativně hodně času. Bohužel, statistický nejvíce přiotrávených je mezi mladými ženami, které dlouho leží ve vaně. V koupelně jsou zavřené a průtokový ohřívač vody, tedy karma, má nedostatek vzduchu, špatně hoří a vzniká oxid uhelnatý. Detektory tedy doporučujeme všude.
Stává se i to, že máte spotřebiče, které třicet let v pohodě fungují. Ale poté, co vyměníte okna za plastová, v koupelně, kde dosud stále táhlo, je najednou teplo, zároveň ale není dostatečný přívod vzduchu a rázem je to problém, protože spotřebič špatně hoří. Kominíka by měl proto dělat člověk zodpovědný, který nemávne rukou a neřekne: „Funguje to třicet let, tak je to v pohodě.“ Musí brát v úvahu i podmínky, které se změnily.
Vy doma máte detektory?
Ne, my máme spotřebič s nuceným odtahem, ventilátor nám zplodiny vyhání ven, takže není takové riziko. Kdybych měl běžný atmosférický spotřebič, tak si detektor rozhodně pořídím.
Předchozí díly:Všechny díly seriálu najdete ZDE: |
Co má člověk dělat v okamžiku, kdy v komíně vzplanou saze?
Zavolat hasiče a - pokud na to máte odvahu - doporučil bych vylézt na střechu a zasypat komín ze shora pískem. Kromě toho od komína dostat všechny předměty, které jsou hořlavé. V momentě, kdy chytnou saze, je v komíně rázem až 1 200 stupňů Celsia. Jeho stěny popraskají a žár se může přenést do konstrukce domu. V tu chvíli doporučuji popadnout doklady, důležité věci a utéct.
Jak často za vámi chodí neznámí lidé, aby si pro štěstí sáhli na kominíka?
Když jdu po ulici oděný ve standardním mundúru, tedy v bílé čepici a černých šatech, tak se lidé, které potkávám, velmi často usmějí, sáhnou si na knoflík a někdy i na mě. Je to vlastně hezké, protože to znamená, že mezi lidmi se drží tradice pozitivního přístupu ke kominíkům, kteří svou práci dělají dobře.
V tradičních kominických šatech tedy chodíte běžně?
Většinou ano. Ale když vím, že budu lézt po laně, tak si raději vezmu montérky, které jsou na to pohodlnější. Na zvláštní příležitosti pak nosím slavnostní kominický mundúr. Vypadá jako sako a má stříbrné nebo zlaté knoflíky. Začátkem roku v něm s kolegy chodíme popřát do nového roku primátorce. Nosím ho ale i na pohřby a také jsem se v něm sám ženil. Manželka mě jen přemluvila, abych si nebral klasickou kominickou čepici a místo toho jsem měl cylindr.
Co vás na kominictví nejvíc baví?
Je to různorodá práce. Když je hezké počasí a jsem zrovna na pěkné střeše v historickém centru Prahy, tak je to skvělé. Jsem na střeše, kam se lidé běžně nedostanou, a město vidím z úplně jiného úhlu. Každé město má své kouzlo, ale historické centrum Prahy je opravdu krásné. Samozřejmě mě také těší, když mě lidé rádi vidí.
