Letní čas začne v neděli 25. března, kdy se ve dvě hodiny ráno standardního středoevropskému času připočte šedesát minut navíc, a hodiny tak budou ukazovat 3:00. Kdo vstává vždy ve stejnou dobu, přijde tak o hodinu spánku.

Původním záměrem změny času bylo lépe využít denního světla a ušetřit na svícení. Podle kritiků však již změna výraznou úsporu nepřináší.
Střídání letního a standardního času vyvolává ve společnosti dlouhodobě diskuse, zda jsou změny zdravotně bezpečné a zda jsou vůbec ještě k něčemu dobré. Lékaři a psychologové se shodují, že na změnu času si lidé, zejména senioři a děti, zvykají asi týden. Horší je to v březnu při změně na letní čas, kdy musí fakticky vstávat o hodinu dříve.
Letní čas 2018–21rok / začátek / konec |
Přechod na letní čas byl v některých zemích zaveden již během první světové války, na českém území se poprvé posouvaly hodiny v období Protektorátu. Po několika změnách se střídání času v Československu ustálilo v roce 1979 – letní čas začínal vždy poslední neděli v březnu a trval šest měsíců. Od roku 1996 se letní čas o jeden měsíc prodloužil a končí tak až v poslední říjnovou neděli.
Jak byste naložil(a) se změnou času?
Letní čas platí v současnosti ve většině zemí Evropy, Severní Ameriky a Blízkého východu. V některých zemích byl letní čas nejprve přijat a posléze zrušen, například v Rusku, kde bylo střídání času zavedeno již v roce 1917, v roce 2011 však bylo zrušeno a začal platit stálý letní čas. Všeobecná nespokojenost s pozdním východem slunce zejména v zimních měsících však vedla k další změně, a tak od roku 2014 mají Rusové pouze standardní čas.
Časový posun je zakotven v evropské směrnici o úpravě letního času z roku 2000. Česká vláda letní čas znovu potvrzuje každých pět let – naposledy tak učinila před rokem v nařízení vlády o zavedení letního času v letech 2017 až 2021 (PDF).
S letním časem zápolili lidé už před 100 lety: