"Excelence, s potěšením Vám zasílám, při příležitosti Vašich narozenin, svá přání pevného zdraví a štěstí ve Vašem osobním životě jakož i úspěchů ve Vašem odpovědném poslání v čele Vaší země. Přijměte prosím, pane prezidente, ujištění o mé úctě," zní text přání zaslaného do rovníkové země během čtvrtka.
Komu popřát?Mluvčí Hradu Jiří Ovčáček na dotaz iDNES.cz, proč blahopřání dostal zrovna kontroverzní prezident africké země, s níž Česko nepojí politické ani diplomatické vazby, odpověděl, že "jde o zcela standardní záležitost". Návrhy na blahopřání podle něj prezidentovi předkládá zahraniční odbor Hradu. Na doložení skutečnosti, že Zeman politikům přání k nekulatým narozeninám dle webu Hradu nerozesílá a nemůže to tak být standardní záležitost, už Ovčáček neodpověděl. |
Blahopřejné narozeninové vzkazy politikům jsou pro prezidenta Zemana mimořádnost. Dalo by se čekat, že bude jako zastánce Izraele přát například k devadesátinám tamějšímu prezidentovi Šimonu Peresovi, který je nejstarší hlavou státu na světě. Loni v srpnu však web Hradu žádnou zmínku o blahopřejném telegramu neuvedl.
Stejně tak se přání nedočkali například britský premiér David Cameron, polský prezident Bronislaw Komorowski nebo hlava Ruska Vladimir Putin.
Výjimku Zeman občas dělá v případě kulatin; blahopřál rakouskému prezidentovi Heinzi Fischerovi k pětasedmdesátinám nebo prezidentovi Bosny a Hercegoviny Željko Komšićovi k 50. narozeninám.
Vláda jako rodinný podnik
Ali Bongo Ondimba je nicméně trochu jiná liga. Když v roce 2009 zemřel jeho otec, vládnoucí od roku 1967, převzal po něm zkorumpovaný rovníkový stát. Ne, že by předtím stál mimo režim: otec z něj udělal ministra zahraničí (přičemž z tohoto ministerského postu sesadil svého synovce) a později ministra obrany. Tím byl deset let, až do otcovy smrti.
Po krátkém přechodném období se Ali Bongo Ondimba stal prezidentem, když vyhrál volby se 42% ziskem. Není bez zajímavosti, že patří ke zhruba dvanáctiprocentní muslimské menšině v zemi, v níž je křesťanství přinejmenším v omezené míře součástí životů 73 % obyvatel.
Klan Bongů bývá obviňován z braní úplatků a odsávání stovek milionů dolarů ze státních příjmů. Konzultant OSN Jack Blum například pro server ABC News odhadl, že na soukromých kontech mizela v posledních letech čtvrtina gabonského HDP.
Pozornost médií před dvěma lety vzbudilo pozvání Bonga do Bílého domu, kde se setkal s Barackem Obamou. Mluvčí amerického prezidenta ne zcela přesvědčivě argumentoval, že se gabonský prezident "snaží o reformy... a zadruhé, Gabon je důležitý partner v oblasti národní bezpečnosti". Co se za těmi slovy skrývalo, bylo zřejmé - Gabon, třetí největší exportér ropy v subsaharské Africe, byl členem Rady bezpečnosti OSN a Američany nejednou při důležitých hlasováních "podržel".
Obamův přístup však nesdíleli někteří členové jeho politického tábora. "Bongové víc než čtyřicet let tvoří režim, který odklání národní bohatství do rodinných kapes," nebral si tehdy servítky demokratický senátor Carl Levin z Michiganu.
Čtrnáctipokojová rezidence
Vládnoucí klan Gabonu si skutečně nežije špatně, po světě vlastní desítky luxusních domů. Třeba tři v Beverly Hills a dalších třicet ve Francii, včetně čtrnáctipokojové rezidence v Paříži v ceně 120 milionů dolarů. Pokud je na severu Francie ošklivo, může Bongo vyrazit do své vily na Riviéře.
Prezident, manželka a šamaniObrazu gabonského prezidenta nepřispěla ani rodinná aféra z doby, kdy býval ještě ministrem obrany. Kolem roku 2005 mu jeho otec, prezident Omar Bongo, nařídil, že se Aliho manželka Inge musí trvale přestěhovat do Gabonu. Inge ale - alespoň podle svých vyjádření do médií - zjistila, že v zemi kvůli sociálním kontrastům trvale nemůže žít. A to přesto, že předtím rodinné bohatství také utrácela. Inge pak vypověděla, že ji Ali začal bít a že mu místní šamani namlouvali, že s ní něco není v pořádku. "Několikrát mě unesl, bil mě tak, že jsem nebyla k poznání," citoval ji server ABC News. Nyní žije Inge v Kalifornii. Její tvrzení nelze ověřit z druhé strany, nicméně při své výpovědi po útěku z Gabonu se na veřejnosti objevila se zraněními. |
Když dala Transparency International gabonského prezidenta ve Francii k soudu jménem gabonských obyvatel - kvůli korupci a zpronevěře - francouzské úřady zajistily na účtech rodiny 900 milionů dolarů.
Řadoví Gaboňané žijí v ostrém kontrastu s vládnoucí rodinou velmi skromně. Řada rodin se probírá odpadky, aby měla co jíst, třetina populace žije za méně než dva dolary na den. Na africké poměry je to přitom země s poměrně vysokou mírou gramotnosti, dosahující k 90 úprocentům.
Americká administrativa k tomu před dvěma lety podotkla, že "s novým prezidentem sice došlo k dílčím zlepšením, Gabon ale stále je zemí s rozsáhlou korupcí na vládní úrovni a nadbytečným užíváním síly ze strany policie".
Ekonomická diplomacie? Vazby s Gabonem nemáme
Do konceptu ekonomické diplomacie, českým prezidentem Zemanem často podporovaného, Gabon příliš nezapadá. Respektive nanejvýš do kategorie "teoretická příležitost". Což ale i řada perspektivnějších zemí.
V Gabonu nejsou zastoupeny žádné tuzemské instituce jako CzechTrade, Czechinvest či České centrum. "Toto zastoupení se nedá očekávat ani v blízké budoucnosti," uvádí web ministerstva zahraničí. Z hlavního města Gabonu Libreville je to do nejbližšího českého zastupitelského úřadu tisíc kilometrů na sever do Nigérie, která s Gabonem ani nemá společnou hranici.
Od vzniku samostatné České republiky se nejvyšší ústavní činitelé dvoustranně nesetkali, za tuto dobu zároveň oba státy neuzavřely jedinou bilaterální smlouvu. Jednu dohodu vyjednávalo ještě komunistické Československo, ale ta byla uložena k ledu a definitivně ji pohřbil vstup ČR do Evropské unie.
Není to však tak, že by Češi o Gabon neměli zájem vůbec. "Zatím zde neexistují žádné české investice, registrujeme však zvýšený zájem českých firem o tuto zemi," uvádí ministerstvo zahraničí.
Gabonu pomáhá relativní otevřenost zahraničním investicím - nevyvlastňuje se tu - a na africké poměry ekonomická i politická stabilita. Na druhou stranu je trh země s počtem obyvatel jen o málo vyšším, než má Praha, poměrně malý. Investice ztěžuje špatná infrastruktura, vysoké výrobní náklady, nepružný pracovní trh, pomalé soudy a byrokracie.
Navzdory oficiálním proklamacím navíc zahraniční investoři nemají v zemi rovné podmínky. Gabon nepřímo upřednostňuje domácí firmy, případně (kvůli koloniální minulosti) francouzské společnosti (více o investicích v Gabonu zde).
