Jaký je nyní váš běžný pracovní den? Jak se změnil v porovnání s normálem a oproti jaru?
Běžný pracovní den začíná kontrolou sanitního vozu ZZS, kontrolujeme funkčnost přístrojů, doplňujeme materiál a nyní je nutná i kontrola ochranných pomůcek, které jsou v této době potřeba.
Změna oproti jaru je velká. Většina výjezdů teď směřuje k pacientům s teplotami a kašlem, s podezřením na covid a poté k pacientům s chronickými potížemi. Samozřejmě je řeč o těch, jejichž stav se zhoršil.
Volají vám často lidé nakažení koronavirem, kteří potřebují v této situaci jenom uklidnit?
Nyní volají lidé jak nakažení koronavirem, tak potenciálně nakažení a také lidé čekající na odběry. Takoví, jejichž stav se zhoršil a mají vyšší teploty a počínající suchý kašel.
Lidé v této nelehké situaci potřebují uklidnit a také se bojí. Všude v médiích můžete vidět stále jen zprávy o koronaviru, o přípravě polních nemocnic… zkrátka se bojí, aby na ně zbylo lůžko.
Jak po telefonu rozpoznáváte, zda volající záchrannou službu potřebuje nebo nepotřebuje? Je to těžké?
Rozpoznat, zda pacient potřebuje ZZS, je těžké. Operátor či operátorka pacienta nevidí, takže to musí zjistit jen po telefonu. Je to obrovská zodpovědnost. Operátor se musí spolehnout na informace, které volající poskytne. Jsou totiž i lidé, kteří uvedou nepravdivé údaje jen proto, aby k nim vyjela záchranka a zkontrolovala je.
Pokud chtějí poradit, samozřejmě poradíme. Ale k poskytnutí rady by měl sloužit především praktický lékař. Někteří z nich však pacientům rovnou sdělí, ať volají 155, i když to třeba v dané chvíli není nutné.
Zjišťujete, zda daný člověk skutečně potřebuje do nemocnice častěji po telefonu, nebo na místě?
Jak jsem již říkal, operátoři nevidí, co se na místě události děje. Tudíž volající musí přesně popsat situaci, a hlavně jaké jsou jeho potíže nebo potíže pacienta. Podle toho může dispečink rozhodnout, zda je posádku potřeba vyslat na místo. Pokud ano, zda vyšle posádku s lékařem, anebo záchranářskou. Zdravotník na místě vidí pacienta, zkontroluje jeho stav a pak může rozhodnout, jestli jej ponechá doma, nebo odveze k dalšímu vyšetření do zdravotnického zařízení.
Jak postupujete, když zavolá někdo, kdo do nemocnice nemusí?
Pokud lidé zvolí linku 155, dovolají se na náš dispečink. Telefon zvedne operátor či operátorka. To je vzdělaný nelékařský zdravotnický personál, který od volajícího či pacienta zjistí, co se děje. Někdy postačí poradit a uklidnit, dispečink poskytne telefonickou pomoc.
Lukáš SkřejpekLukáš Skřejpek je záchranář, zároveň pracuje na operačním středisku, kde zvedá hovory na tísňové lince. Kromě toho je také členem tzv. Biohazard týmu. Je mu 29 let a u záchranky pracuje 7 let.  |
Pokud vyjíždí posádka ZZS, přijede na místo a musí použít ochranné pomůcky. Zjistí stav pacienta, zkontroluje jeho fyziologické funkce a poté se řeší, zda pacient zůstane doma, nebo pojede do zdravotnického zařízení. Pokud transportujeme pacienta do nemocnice, pak jej na místě nebo v sanitním vozidle léčíme, pokud to jeho stav vyžaduje.
Jak vypadá výjezd k pacientovi, o kterém nevíte, zda může být pozitivní?
Dispečink se samozřejmě snaží zjistit, zda je pacient covid pozitivní, vysoce suspektní (má velké podezření na covid, pozn. red.), nebo negativní. I když to zjistit nelze, jsou posádky stejně vybaveny ochrannými pomůckami, které mají na sobě u každého výjezdu. Ochráněni jsou tedy vždy. Pokud je však jasné, že pacient je pozitivní, pak se zvolí vyšší stupeň ochrany.
V současné době máme v provozu i takzvaný Biohazard tým. Je to posádka speciálně vyškolená k péči o pacienty s vysoce nakažlivou nemocí, kam patří například také ebola. Nyní se tým využívá prioritně právě pro péči o covidové nebo suspektní pacienty. Vzhledem k tomu, že už jde přibližně o třetinu všech výjezdů, které denně máme, na péči o tyto pacienty se podílí všechny výjezdové skupiny v celém kraji.
Každý se bojí, když neví, co se s jeho tělem děje
Na jaře záchranná služba vyzývala, ať pacienti netají, že jsou pozitivní. Stalo se vám to někdy?
Pokud sloužím na dispečinku, samozřejmě se ptáme, zda je pacient pozitivní. Musíme vycházet z informací, které nám volající poskytne. S tím, že by někdo uvedl nepravdivé informace, jsem se já osobně u výjezdu nesetkal. Kolegové však ano.
I takového pacienta zkontrolujeme a adekvátně ošetříme. V těchto situacích je ale možné, že vůz bude chybět jinde… proto prosíme lidi, aby nám říkali pravdivé údaje.
OBRAZEM: Lidé panikaří. Třídíme ty, kteří nemocnici nutně potřebují, říká lékař |
Jak vypadá výjezd k pozitivnímu pacientovi, jehož stav se horší? Bojí se takoví pacienti?
Každý pacient se bojí, když se jeho stav horší nebo neví, co se s jeho tělem děje. Většina lidí, kteří jsou pozitivní, má respirační potíže a teploty. Ano, ti lidé mají strach.
Jejich stav je různě závažný. Ty nejzávažnější případy jsou pacienti, jimž pomáhá dýchat přístroj, jsou tedy na takzvané umělé plicní ventilaci.
Rozhovory se zdravotníky z první linie |
Po výjezdu k pozitivnímu pacientovi se musí vše dezinfikovat. Mohl byste popsat, jak to probíhá a kolik to zabere času?
Pokud je to posádka RZP nebo RLP (rychlé zdravotnické pomoci nebo rychlé lékařské pomoci, pozn. red.), vždy se prvotně provede manuální dezinfekce. Poté je možnost umístit do vozidla speciální přístroj, který produkuje aerosol likvidující mikroorganismy. Ten působí ve vozidle v řádech minut, sanitka se následně odvětrává a vůz může pokračovat k dalšímu pacientovi.
Zvládáte práci v ochranném obleku? Dá se na něj zvyknout?
V prvé řadě bych chtěl smeknout před sestrami na covid jednotkách, JIP, na oddělení ARO, kde jsou v nich oblečené dlouhé hodiny. Kdy jsou s pacientem v boxu, bez vody a nemají možnosti odskočit si třeba jen na záchod. Mají můj velký obdiv. My strávíme v obleku zhruba 45 minut a poté ho podle doporučení vysvlečeme a vyhazujeme do infekčního odpadu. Práce v obleku z pohledu záchranáře je o trochu těžší než normálně, ale dá se na to zvyknout.
Jaký nejsilnější zážitek z poslední doby máte?
Nevím, zda to nazvat nejsilnějším zážitkem, spíš jakýmsi rozporem. Lidi se koronaviru bojí, přesto mnozí nedodržují pravidla a nařízení, která by předání nákazy zabránila, tomu opravdu nerozumím. Vím, že i obyčejná chřipka může být zákeřná, ale tohle je něco jiného, co se momentálně nekontrolovaně šíří.
Veřejnost by si měla uvědomit, že jsme také jen lidé, a ne stroje. Stává se nám i to, že se za dvanáctihodinovou směnu nenajíme nebo si oběd ohříváme natřikrát.
Lukáš Skřejpek
A jaký máte nejveselejší nebo nejpříjemnější zážitek?
Je to každý úsměv zdravotnice či zdravotníka, i když víme, že momentálně tato doba není lehká. Nejpříjemnější zážitek uplynulých dnů je pak asi překotný porod, kdy jsme s kolegy pomohli na svět zdravé holčičce. Její rodiče nám pak napsali, poděkovali a pochválili nás. To jsou chvíle, které si člověk zapamatuje.
Setkáváte se s bezohledností lidí?
Ano, bohužel, setkáváme. Lidé jsou k nám někdy i vulgární, berou naši péči jako samozřejmost, i když často dobře vědí, že některé věcí se dají vyřešit návštěvou praktického lékaře nebo lékárny. Veřejnost by si měla uvědomit, že jsme také jen lidé, a ne stroje. Stává se nám i to, že se za dvanáctihodinovou směnu nenajíme nebo si oběd ohříváme natřikrát. Ale potom jsou tu i lidé, kteří poděkuji a jsou vděční. A to vždy potěší.
Bojí se o vás vaše rodina a známí?
Možná se bojí, ale neřeknou mi to.
Zvládáte ve volném čase relaxovat a pustit práci z hlavy?
Moc volného času mi vzhledem k současné situaci nezbývá, tak jako většině kolegů a zdravotníků. Pokud přece jen nějaký mám, všechen se snažím věnovat manželce, které děkuji za neskutečnou trpělivost.
Jako v akčním filmu. Pražská záchranka láká do svých řad:
