Vražda Masaryka: čtyři podezřelí

Když brzy ráno 10. března 1948 našli šokovaní pracovníci ministerstva zahraničí bezvládné tělo Jana Masaryka ležet na dlažbě pražského Černínského paláce, stali se svědky vraždy. K takovému závěru došli po 56 letech čeští policisté.

Přiklonili se tak k variantě, že oblíbený syn prezidenta osvoboditele nezemřel ani dobrovolně, ani nešťastnou náhodou.

"Byla to vražda, i když nemáme vraha," řekl vyšetřovatel Ilja Pravda. Podezřelí jsou však čtyři lidé: tajný policista Miroslav Pich-Tůma, major Augustin Schramm, podplukovník Vojtěch Kohout a bývalý partyzán Josef Vávra-Stařík.

Vyšetřovatel vychází především z posudku experta Jiřího Strause, který studoval pád Masarykova těla a dospěl k názoru, že do něj někdo strčil. Mnozí odborníci jsou však z výsledku rozpačití.

"Uzavřít tak dlouhé šetření na základě jednoho znaleckého posudku odporuje zdravému rozumu," řekl historik a spisovatel Pavel Kosatík. Podle něj by si takový případ zasloužil na konci odbornou publikaci či knihu.

Vyšetřovatel Pravda však připomíná, že o definitivní konec ještě jít nemusí a vyšetřování se může znovu rozjet: moskevské archivy, které tajemství smrti možná ukrývají, pro něj totiž zůstaly zavřeny.

Žalobce závěr kriminalistů posvětil
Nicméně státní zastupitelství už závěry policejního vyšetřovatele odsouhlasilo: Šlo o vraždu, navíc nikoli běžnou, ale spáchanou zvlášť závažným způsobem.

Úřední závěr vyšetřovatele Ilji Pravdy vypadá takto: "Konstatuji, že ho vystrčili z okna koupelny a z výšky 14,5 metru ho svrhli na nádvoří, čímž mu způsobili mnohočetná zranění, jimž na místě po pádu podlehl, tedy úmyslně jej usmrtili. Přičemž čin spáchali zvlášť surovým a trýznivým způsobem na veřejném činiteli pro výkon jeho pravomocí a pro jeho politické přesvědčení."

Jenže háček je v tom, že vrah, či přesněji vrazi zůstávají neznámí. "I když nemám vraha, vražda je nezpochybnitelná," říká vyšetřovatel Pravda.

Smrt nešťastného muže
Všechno začalo už slavným "vítězným" únorem 1948. Masaryk, syn legendárního prezidenta osvoboditele Tomáše G. Masaryka, zůstal i po převratu členem komunistické Gottwaldovy vlády. Zatímco o komunistovi Gottwaldovi už tehdy mnozí pochybovali, nekomunista Masaryk měl velkou autoritu a důvěru milionů lidí.

Ale on sám se trápil otázkou, zda se rozhodl správně, když zůstal po boku komunistů. "Naposled jsem ho viděl 28. února 1948. Byl absolutně nešťastný... řekl, že si brzo najde cestu ven," napsal v dopise, v němž vzpomínal na Jana Masaryka, někdejší britský velvyslanec v Praze sir Robert Pierson-Dixon.

Podle některých teorií chtěl Masaryk zemřít, podle jiných utéci na Západ. Jenže 10. března našli Masarykovo tělo roztříštěné na dlažbě nádvoří Černínského paláce, kde už tehdy sídlilo ministerstvo zahraničí a ministr tam měl služební byt.

Rychlý závěr: zabil se sám
Musel to být hrozný pohled... Masaryk byl bos, jen v pyžamu, jeho paty byl úplně roztříštěné, kolem nich byly úlomky kostí a krev.

Zatímco šokovaný národ se jen krátce po únoru dozvídá další hroznou novinu, v Černínském paláci se střídají od samého rána nejrůznější zvaní i nezvaní lidé. Kromě úředníků, lékařů a Masarykových blízkých se tam například hned po sedmé ráno objeví Pich-Tůma, obávaný vyšetřovatel komunistické tajné policie. Sám později vůbec nedokáže vysvětlit, proč tam vlastně byl.

Pro tehdejší komunistické představitele je věc jasná: Masaryk spáchal sebevraždu. Tehdejší komunistický ministr vnitra Nosek to veřejně prohlásí už v poledne na zasedání vlády. Co na tom, že v té době nejenže nebylo ukončené vyšetřování, ale ani pitva!

Dokumenty někdo záměrně ničil
Jenže to bylo jen první z desítek vysvětlení záhadné ministrovy smrti. Později přibudou další a další. A česká veřejnost se rozdělí na dva tábory: Masaryk spáchal sebevraždu, aby dal najevo, že nesouhlasí s nástupem komunistů k moci a že se osobně dostal do neřešitelné situace. Jiní naopak nepochybovali, že byl komunisty zavražděn. Obě skupiny budou mít argumenty ve svůj prospěch a nebude jich málo. Za šestapadesát let se objeví nespočet článků, knih a teorií. O to je horší se v nich vyznat. "V tomto případě je možné vše. Velké množství dokumentů bylo zničeno, možná i záměrně. Už v roce 1968 se ukázalo, že dopátrat se pravdy je téměř nemožné," říká historik František Hanzlík.

Zvládli jsme to, chlubila se sovětská špionka - více zde
Poslední svědectví se přitom objevilo teprve před pár lety. Při natáčení seriálu Československo ve zvláštních službách zazněla výpověď jisté Jelizavety Paršiny, rozvědčice sovětské tajné služby NKVD. Ta působila v Praze a v rozhovoru se svým bývalým představeným generálem Bělkinem zaslechla, že Bělkin sám se prý účastnil vraždy Masaryka.

"Ona se chlubila: My jsme byli takoví hrdinové, že jsme to zvládli. Je to typické pro důstojníky sovětské tajné služby, chlubí se i těmi nejhoršími věcmi. Jenže nám nebylo jasné, proč by to udělali. Gottwald na tom nemohl mít zájem. Stalin? Nevím," říká autor dokumentu, spisovatel Karel Pacner.

Mnozí včetně vyšetřovatele Pravdy jsou však přesvědčeni, že právě v moskevských archivech se nakonec naleznou usvědčující dokumenty. "Nevěřím, že se najdou materiály, které by to definitivně objasnily. Ta konkrétní událost je tak zamlžená, že těžko do toho někdo vnese světlo," říká Hanzlík. Ani sama Paršina už pravdu neřekne - než ji stačili oficiálně vyslechnout, zemřela.

"Poslechni nebeský zákon"
Ale navzdory tomu, že policie právě nyní případ uzavřela s tím, že šlo o vraždu, především na základě odborného posudku experta Jiřího Strause, verze o sebevraždě má dodnes své přesvědčené zastánce.

"Tu noc jsem tam nebyl přítomný, přišel jsem až ráno, proto nechávám jedno procento možnosti, že to byla vražda. Ale víc ne. Jan Masaryk se nejen podle mého názoru, ale i názoru ostatních spolupracovníků obětoval na protest proti komunistickému režimu. Spáchal sebevraždu. Byli jsme o tom přesvědčeni všichni, kdo jsme ho znali: dali jsme tehdy dohromady všechny události, které tomu předcházely, vše, co Masaryk před smrtí dělal a říkal, vyšlo nám jednoznačně, že se k tomu chystal. Možnost, že by šlo o vraždu, nikoho nenapadla ani při pitvě. Policistům jsem to sám opakovaně říkal, ale oni si tyhle věci nechtějí uvědomit," říká Masarykův tajemník Antonín Sum.

Podle svědectví tajemníka Suma měl u sebe Masaryk v posledních dnech Bibli kralickou po svém otci TGM a také několik citátů od čínského filozofa Lao-c', starých více než dva tisíce let. Jeden z jeho citátů říká: "Když tě zavedly záslužné služby ke slávě, je načase, abys poslechl nebeského zákona a stáhl se do stínu," a jiný: "Neodejdeš-li zavčas, pak neztratíš jen svou dobrou pověst, ale protože již nebudeš schopen řádně plnit své povinnosti - zradíš také sám sebe."

Masaryk nebyl jediný
Masarykův případ je sice legendární, ale není jediný. "Podobných případů nevyjasněných úmrtí po roce 1948 bylo víc. Mnohé se nedostaly na veřejnost dodnes," připomíná Hanzlík. Historik a spisovatel Pavel Kosatík však výsledek vyšetřování nehodnotí zrovna dobře. "Takovýto výsledek práce po tolika letech považuji za bídný. Chybí to podstatné: kniha, publikace. Vždyť je to důležitý případ, spousta lidí jím žila, je to nejzáhadnější smrt minulého století v Česku. Jinými slovy: jako Američané mají Kennedyho, my máme Masaryka," říká Kosatík.

Kdo je podezřelý z vraždy Jana Masaryka

1. Miroslav Pích-Tůma
Někdejší brutální vyšetřovatel komunistické tajné policie, pracoval v době Masarykovy smrti jako zpravodajce na Zemském odboru bezpečnosti v Praze. V jeho referátu byli i Národní socialisté (šlo o likvidaci příslušníků komunistům nepohodlné strany). V den smrti Jana Masaryka byl v Černínském paláci, podle vlastní výpovědi jej tam odvezl služební řidič v 7. 00 ráno. Prošel se bytem Jana Masaryka a viděl jeho tělo. Podivnou návštěvu v Černínském paláci vysvětlil při výslechu na policii v roce 1968 takto: "Svoji účast na místě činu jsem si nedovedl vysvětlit, domnívám se, že tam byli jako orgánové zpravodajské služby vysláni proto, abychom zjistili, zda na místě není něco podezřelého. V Černínském paláci jsme nic podezřelého nezjistili a za krátkou dobu jsme se vrátili na svá pracoviště." Pich-Tůma spáchal v roce 1995 sebevraždu oběšením.

2. Major Augustin
Schráním byl přímo označen Josefem Vávrou-Staříkem jako vrah Masaryka. Jako někdejší partyzán a pozdější šéf vlivného partyzánského oddělení ÚV KSČ, které mělo kontrolovat činnost bývalých partyzánů, měl spory s Vávrou Staříkem. Schramm byl zastřelen v létě 1948 neznámým útočníkem. Za vraždu byl nicméně odsouzen v zinscenovaném procesu k smrti zřejmě nevinný student Miloslav Choc. Ten byl popraven v únoru 1949. Podle přesvědčení některých tehdejších emigrantů měl Masarykovu smrt na svědomí Schramm, ale není jasné, zda jim tuto informaci nepodstrčil sám Vávra-Stařík.

3. Podplukovník Vojtěch Kohout
Za války byl náčelníkem štábu I. komunistické divize Rudé armády, v letech 1942-43 lektorem Hlavní politické správy Rudé armády, poté přešel k československému armádnímu sboru jako takzvaný osvětový důstojník (měl dbát na komunistickou osvětu mezi vojáky). Po válce nastoupil do Vojenského historického ústavu, tam působil l v den smrti Jana Masaryka. Pravděpodobně byl agentem sovětské tajné služby NKVD. V den smrti Jana Masaryka viděl jeho podřízený, který náhodou spal v kanceláři, že Kohout přišel nápadně brzy do práce, byl rozrušený. Slyšel, jak telefonuje: "Pérák doskákal. Je vyřízený." V kapse jeho kabátu našil podřízení razítko z Masarykovy kanceláře. Razítko si svědek uschoval a předložil ho prokurátorovi po pádu komunismu v roce 1990. V té době byl však už Kohout dávno po smrti: zemřel v roce 1954.

4. Josef Vávra-Stařík, bývalý zasloužilý partyzán ze Zlínska
Před Masarykovou smrtí se scházel se Slánským. Podle jedné z verzí se na vraždě Masaryka podíleli "jeho" partyzáni, kteří vnikli do bytu. Vávra pak odchází do zahraničí, zřejmě ve službách tajné policie, aby tam rozvracel exil. Popravili ho jeho vlastní straničtí kolegové v srpnu 1953 za údajnou vlastizradu, a další trestné činy. Další vyšetřování jeho podíl na vraždě nepotvrdilo. Naopak: Vávra-Stařík vinil z vraždy majora Schramma.

Nebo to byla sebevražda
Verze Masarykova tajemníka Antonína Suma Masarykův někdejší tajemník je neochvějně přesvědčen, že jeho bývalý šéf odešel ze světa dobrovolně. Dokonce na toto téma napsal knihu. Vychází přitom ze svých osobních vzpomínek na Jana Masaryka, jeho povahu a chování. Podle Suma Masaryk takto osudově reagoval na nastupující komunistickou totalitu. "Jan Masaryk byl první dobrovolnou obětí protestující proti zvůli agresora," uvedl. Přirovnává jeho jednání k pozdějším protestům Jana Palacha či Jana Zajíce.

Ministr zahraničních věcí Jan Masaryk v rakvi při posledním rozloučení v Černínském paláci 12. března 1948. Podle nového soudního posudku byl Masaryk v roce 1948 jednoznačně zavražděn.