Byla sobota 21. prosince 1929 krátce po desáté hodině. Nedávné volby skončily pro komunisty nepříliš příjemně – zatímco v roce 1925 se stali druhou nejsilnější stranou, nyní klesli na čtvrté místo. Dřív měli 41 poslanců, nyní 30 – hlas jim dalo tři čtvrtě milionu lidí.
Gottwald mluvil před poslanci poprvé. Když bez urážek zkritizoval vládní prohlášení, začal být tvrdý: "Zavíráte komunistické poslance, zavíráte sta a tisíce poctivých dělnických funkcionářů, zatímco zde, v této vaší sněmovně, sedí vrah nejen ruských dělníků, ale i legionářů…" Tím mínil generála Radola Gajdu. Místopředseda sněmovny Alois Roudnický, který schůzi řídil, zvonil: "Prosil bych pana řečníka, aby užíval parlamentních výrazů."
"Odsuzujete do kriminálů dělníka, který ukradl housku, ale celá vaše vládní společnost je složena ze stran, které stát okradly o miliardy a miliardy na špiritusu, na válečných půjčkách, na zbyťácích na dodávkách a na všem možném. To je ta vaše spravedlnost. Štvete daňového exekutora na domkáře a malého živnostníka pro nezaplacení několika korun daně, ale podle týchž svých zákonů snižujete a odepisujete stamilióny daní fabrikantům a velkostatkářům. A vy budete chtít s pomocí nové vlády tuto svou "spravedlnost" ještě více rozšiřovat a uplatňovat. Vy budete chtít s pomocí zákona o závaznosti kolektivních smluv znemožnit dělníkům jakoukoli obranu, budete jim chtít zakazovat stávku, budete je chtít vydat na milost a nemilost zaměstnavatelům," volal Gottwald.
"To je lež! Nemáte ponětí o tom, co mluvíte! Mluvíte o věcech, kterým nerozumíte!" nevydržel národní socialista František Langr tvrzení, že vláda chce zakázat právo na stávku.
"Věru, pane, nerozumím tomu zaprodávat dělníky. Budete chtít úplně zničit proletářský tisk. Budete chtít pendreky, bajonety a kriminály potlačit každý projev nespokojenosti. Budete chtít komunistické zástupce v parlamentě učinit "neviditelnými a neslyšitelnými". Budete zkrátka chtít zde zavést dokonalý režim fašistické diktatury, budete se chtít prosadit na žandárské bajonety."
Přečtěte si celý Gottwaldův projevStenozáznam na webu Poslanecké sněmovny najdete zde Gottwald: My bojujeme za skutečný klid proletariátu... (Výkřiky. - Hluk.) Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid. Posl. Gottwald (pokračuje): ...kterého bude dosaženo teprve tehdy, až budete smeteni. (Posl. Zeminová: My jsme si stát budovali a ne vy! - Posl. Slavíček: Vy máte o to malou zásluhu!) O váš kapitalistický stát nemáme věru zásluhu, my bychom se styděli za to, kdybychom o váš kapitalistický stát měli zásluhu. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 21. prosince 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Výkřiky posl. Remeše.) Říkáte konečně, že jsme pod komandem Moskvy a že si tam chodíme pro rozum. (Výkřiky. Hluk.) Vy jste pod komandem Živnobanky, Petschka, Weimanna, Preise, vy jste pod komandem Společnosti národů, to jest společnosti imperialistických dravců, a vy si chodíte pro rozum k Petschkům, Weimannum, Rotschildům a Preisům, abyste se naučili vydírat pracující lid ještě lépe než dosud. A my, my jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším revolučním štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutiti krk. (Výkřiky. - Veselost.) A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry! (Výkřiky.) |
"My vás nazýváme sociálfašisty a vy říkáte, že je to nadávka. Tak by mohl na příklad říci vůl, když se mu řekne vůl, že je to nadávka, rovněž tak lump nebo vrah, když se mu tak řekne, by mohl tvrdit, že je to nadávka. A tak je to i s názvem sociálfašistů. To není nadávka, nýbrž jen označení skutečnosti," argumentoval nevybíravě budoucí prezident.
Když v těchto nadávkách pokračoval, volal ho Roudnický opět k pořádku: "Prosil bych pana řečníka, aby užíval parlamentních slov."
"To není nadávka, nýbrž je to obsah celé vaší politiky, celé vaší činnosti. Vy zkrátka a dobře v této vládě nebudete a nemůžete hájit zájmy dělníků, poněvadž jste součástí buržoazie, nehájíte zájmy dělníků, nýbrž naopak budete v této vládě údernou rotou kapitalistické reakce," nedal se Gottwald.
My tu revoluci uděláme, kolego
Socialista Alois Hatina se zvedl a zvolal: "Vy také vyhlašujete pořád revoluci a neděláte ji! Vy jste na revoluci velmi zbabělí!" Gottwald se na Hatinu jen podíval a klidně dodal: "My ji uděláme."
"Svými prvními brutálními činy proti pracujícímu lidu vyhlašujete dělníkům válku. Dělníkům a komunistické straně vyhlašujete válku. Dobře, my tuto výzvu přijímáme, my tuto výzvu opětujeme!"
Výkřiky. Otázka z pléna: "Jak je to s žaláři v Sovětském svazu?"
"Ve vězeních v Sovětském svazu sedí kontrarevolucionáři, sedí vrazi, právě tak, jako i vy budete jednou sedět ve vězeních československých.
"Vy říkáte, že štveme a že rušíme klid. Ano! My štveme a rušíme váš klid. My budeme štvát hladové dělníky proti fabrikantům, my budeme štvát domkaře proti velkostatkářům, my budeme štvát utlačovaný národ proti utlačovatelům, my budeme štvát vojáky proti generálům a drobné státní zaměstnance proti ministrům. Zkrátka my budeme štvát a rušit váš klid."
Výkřiky. Poslankyně Fráňa Zemínová: "Pane předsedo, konejte svou povinnost!"
Budeme rušit váš klid, "slíbil" poslankyni, kterou po únoru zavřeli
"Aj, aj, madame Zemínová, tedy přece jen pendrek! My budeme, madame Zemínová, rušit váš klid, který znamená pro chudobného člověka klid žaláře nebo hrobu. My bojujeme za skutečný klid proletariátu, kterého bude dosaženo teprve tehdy, až budete vy smeteni."
Zemínová: "My jsme si stát budovali, a ne vy." Poslanec Slavíček: "Vy máte o to malou zásluhu!"
"O váš kapitalistický stát nemáme věru zásluhu, my bychom se styděli za to, kdybychom o váš kapitalistický stát měli zásluhu."
Hlas: "Proč nejdete do Ruska?"
"Proto, abychom učinili z vašeho kapitalistického Československa republiku socialistickou! Říkáte, že jsme pod komandem Moskvy a že si tam chodíme pro rozum. Vy jste pod komandem Živnobanky, Petschka, Weimanna, Preisse, vy jste pod komandem Společnosti národů, společnosti imperialistických dravců... A my, my jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším revolučním štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk."
Řečník se nedal rušit výkřiky a rychle dodal: "A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry! Nás nekoupíte, nás nezlomíte, nás nerozvrátíte! My vyhlašujeme vám a vaší sociálfašistické vládě nejostřejší boj!"
Gottwald a další přívrženci bolševizaceGottwald usedl v parlamentu po říjnových volbách roku 1929. A s ním i další přívrženci bolševizace, jak se nazývalo absolutní podřízení komunistické strany Moskvě – oficiálně centrále Komunistické internacionály (Kominterny). Dosud se totiž českoslovenští komunisté, kteří se zrodili v květnu 1921 odtržením od Československé sociálně demokratické strany dělnické, Moskvě nepodřizovali. Až od února 1929, kdy staré vedení svrhli delegáti 5. sjezdu – do čela se dostal Gottwald a jeho "karlínští kluci". Byl z toho poprask – ze strany odešli anebo byli vyloučeni mnozí intelektuálové z řad spisovatelů, jako salonní komunisté Josef Hora, Ivan Olbracht a Helena Malířová, dále S. K. Neumann, Jaroslav Seifert a Marie Majerová, kteří pocházeli z proletářského prostředí. Strana byla rozpolcena. Bolševizaci odmítla většina senátorů a část poslanců. "Karlínští kluci" vyhazovali i některé zasloužilé komunisty, kteří stáli u zrodu strany, jako Aloise Munu, posvěceného posláním od šéfbolševika Vladimíra Lenina, nebo člena vedení Josefa Guttmanna. A mnozí obyčejní členové vraceli legitimace. |
Gottwald mluvil přes hodinu. Jeho projev přerušil Roudnický patnáctkrát zvoněním.
Poslanci se Gottwaldovi smáli a nebrali ho vážně. "Po hodině zábavy, kterou nám připravil pan předřečník, chtěl bych pozornost vaši obrátit zase k vážným věcem," usmíval se po Gottwaldově projevu ministr Alois Tučný. "Chápu, že řeč, kterou jsme právě slyšeli, není možno brát vážně, že není možno nic jiného než smát se. Nebojte se, že někomu z řeči pana předřečníka naskočila husí kůže. Přežili jsme již podobných řečí velké a velké tucty a přežili jsme již kurážnější radikály než pana Gottwalda."
Po únoru 1948 Gottwald a jeho komunisté dokázali, že opravdu umí nepřátelům zakroutit nemilosrdně a krutě krkem – že se to v Moskvě naučili. Fráňu Zemínovou odsoudili ve vykonstruovaném procesu, když jí bylo osmašedesát, na dvacet let do vězení – pustili ji po jedenácti letech a krátce nato zemřela.
