Liptákův případ shodil Obvodní soud pro Prahu 4 ze stolu s vysvětlením, že se na bývalého pracovníka Okresní prokuratury v Kralupech nad Vltavou vztahuje amnestie prezidenta Antonína Novotného z roku 1960. Po dovolání nejvyššího státního zástupce však musí soud rozhodovat znovu. Řádně totiž neprověřil, zda se na Liptáka nevztahuje některá z výjimek. Podobně přitom soud rozhodoval i v jiných případech z 50. let (více čtěte zde).
„Nejvyšší soud shledal předmětnou námitku opodstatněnou,“ konstatoval kontrolní orgán a ocitoval rozhodnutí prezidenta Novotného z 9. května 1960, podle kterého se amnestie nevztahuje mimo jiné na „úmyslné trestné činy proti majetku v osobním vlastnictví“.
Pražský obvodní soud v Liptákově kauze ani nenařídil hlavní líčení a trestní stíhání bývalého prokurátora zastavil. Vysvětlil to tak, že Lipták byl sice členem vysídlovací komise, ta však měla za úkol pouze odstěhovat ze zabavených hospodářství původní majitele. O samotném zabavení rozhodovaly jiné orgány.
Zapomněli jste na manželky a děti
Nejvyšší soud však zdůraznil, že při vysídlení byli od majetku odříznuti i lidé, o nichž žádné jiné orgány nerozhodly. „Takovými osobami byly zejména manželky, zletilé i nezletilé děti, rodiče či další příbuzní, kteří rozhodnutím soudů o zabrání majetku a rozhodnutím o vysídlení přišli o osobní majetek, neboť byli často vystěhováni společně s trestně stíhaným. Soudy nižších stupňů tak vůbec nepřipustily či nevzaly v úvahu, že obžaloba byla na obviněného podána nejen z toho důvodu, že osoby, které nebyly souzeny – členové rodiny, byly cíleně vysídlovány z místa jejich trvalého pobytu, ale také proto, že byly de facto zbavovány svého majetku,“ uvedl Nejvyšší soud.
Obvodnímu soudu pro Prahu 4 proto přikázal, aby se případu věnoval znovu, a než udělá závěr o amnestii, rozhodl o tom, jakého trestného činu se obžalovaný vlastně dopustil, a to nejen vzhledem ke „kulakům“, ale i jejich rodinám.
Lidem, kteří byli v době vysídlení dětmi, náleží podle některých právníků morální satisfakce a případně i odškodné srovnatelné s tím, jaké dostávají obvinění a posléze osvobození lidé za pobyt ve vazbě. V současnosti existuje nejméně jedno soudní rozhodnutí ve prospěch muže, kterému v době nuceného vystěhování bylo 6 let (více zde).
Veš v kožichu. Zobrazení kulaka ve filmu z padesátých let:
Po vystěhování následovaly další sankce
Lipták je obžalován za činnost v rozmezí od ledna do června 1953. Podobné komise tehdy působily po celém Československu a při svém jednání se opíraly o takzvanou směrnici tří ministrů. Podle žalobců byla nezákonná – její obsah byl tajný, nikdy nevyšla ve sbírce zákonů a byla v rozporu s tehdejšími zákony. Ještě v 50. letech byla zrušena, přesto podle ní byly vysídleny stovky lidí.
Za „vysídlením“ se přitom neskrývalo jen nucené opuštění dosavadního bydliště, ale ztráta majetku včetně osobního, nutnost žít a pracovat na předem určeném místě, často v nevyhovujících podmínkách, a zákaz vstupu do obce původního bydliště či do celého okresu. Nezřídka následovaly další sankce, jako nemožnost dětí studovat nebo nemožnost dospělých najít si práci jinde než na určeném statku Jednotného zemědělského družstva.
Případů, jako je ten Liptákův, řeší soudy v současnosti více. Obžalovaní jsou zpravidla vysokého věku a případy tak bývají odkládány ze zdravotních důvodů. Jak uvedl jeden z žalobců, kteří se těmto kauzám věnují, vyšetřování a hledání důkazů je vzhledem k časovému odstupu zdlouhavé a poškození již mnohdy nežijí.
Svědectví ženy z Rakovnicka, jejíhož otce označili za kulaka:
20. ledna 2016 |
