Ředitel adiktologického centra Magdaléna říká, že dříve to byly tak dva týdny, než se člověk dostal na „odvykačku“, teď to jsou dva až tři měsíce. Je teď vlivem epidemie covidu-19 v adiktologických službách přetlak?
Narostl zájem o léčbu, adiktologické služby zaznamenávají opravdu přetlak klientů. Roli hraje několik faktorů. Jednak to, že jestli se intenzivní uživatelé návykových látek dříve pohybovali na hranici problémového užívání, nyní již mohli spadnout do závislosti. Pak tam bude ještě další faktor – dříve se některým lidem dařilo před rodinou své pití skrývat. Teď jsou tito lidé zavření s rodinou spolu a problémy vyšly najevo. Je to vidět i v ambulancích, hodně se na naše služby nyní obrací i osoby blízké a chtějí pomoct buď svým dětem, nebo svým rodinným příslušníkům.
A bude se to ještě zhoršovat? Předpokládám, že to chvíli trvá, než se člověk „rozpije“ do závislosti.
Uvidíme, co celá tato situace přinese, ale určitě můžeme čekat ještě další nárůst. Už na začátku epidemie jsme říkali, že to začne nejvíce růst tak za rok. A ten už to skoro bude.
Závislost se vytváří poměrně dlouho – první to je rizikové, problémové pití, až poté vzniká pravá závislost. Taky očekáváme nárůst u některých lidí třeba i po ukončení práce z domova. Pokud takto pracují, nemusí ráno nikam odjet, sednout do auta. Může se tak stát i to, že až po konci mimořádných opatření lidé najednou zjistí, že jim přes den alkohol chybí. A neroste to jen u alkoholu, ale třeba i u léků.
Jarmila Vedralová
 |
A nemůže naopak díky lockdownu část lidí pít méně? Když najednou zmizí podněty pro takové to sociální pití?
Ano, i podle průzkumů snížila konzumaci alkoholu část občasných uživatelů. Na druhou stranu, v izolaci jsou jiná rizika, která mohou posilovat jeho pití. Lidé alkohol berou jako zpříjemnění té nepříjemné situace, ve které se nyní nacházíme.
Jak to vlastně teď v adiktologických službách vypadá? Vím, že třeba Anonymní alkoholici se schází online.
V první vlně bylo zásadní poskytování služeb v kontaktních centrech, terénních programech. Ti klientům se závislostmi vysvětlovali, co se děje, co to znamená nouzový stav, rozdávali dezinfekci a roušky, prali roušky... Teď skutečně vidíme jako minus pro klienty, že nemohou probíhat skupinové terapie a místo toho jsou vedeny online. Částečně si už na to terapeuti zvykli. Náročné jsou ale třeba telefonické konzultace – jsou delší, je to těžší i pro klienta.
Neuvažovala jste nad tím, že byste bojovala o nějakou výjimku pro tyto terapie?
Bavili jsme se o tom, terapeuti se na mě obrátili. Nicméně je třeba se na to dívat plošně – v tuto chvíli jsou opatření nastavena tak, aby se co nejdříve snížilo množství výskytu nákazy, a je třeba tu epidemii zvládnout.
Jsou věci, které by se podle mě v reklamě na alkohol neměly objevovat – prezentace alkoholu jako něčeho, co nám dodává v životě štěstí a pohodu, se mi nelíbí. Vezměte si reklamy na některé lihoviny, kde svítí sluníčko, hraje hudba, vypadá to krásně, navozuje pocit klidu a pohody. Možná nám to to štěstí dodá na chvilku, ale velmi záhy nám ho zase může vzít.
Jarmila VedralováNárodní protidrogová koordinátorka
Nyní jsme za polovinou každoroční akce Suchý únor. Hodně lidí z mého okolí jej nedrží s tím, že „nemají problém, takže přece nepotřebují Suchý únor“. Jak to je podle vás?
Já bych skutečně všem doporučila si to zkusit a takzvaně si odpočinout od alkoholu. Nemusí jít o závislost, aby to bylo prospěšné. Výsledky z jiných zemí ukazují, že osmdesát šest procent „sušičů“ se na konci Suchého února cítilo lépe. A sama znám spoustu příběhů, kdy si to lidé vyzkoušeli a potom zůstali bez alkoholu i několik dalších měsíců, protože se jim zlepšil spánek, zlepšila se výkonnost, měli více energie. Trochu mi vadí, že alkohol bereme jako normu, jako něco, co je s námi srostlé. Vezměte si to – na trávení si dáte panáka, na přivítanou panáka, na rozloučenou panáka, když vám něco je, dáte si panáka...
Myslíte, že se dá změnit nastavení společnosti, aby alkohol nebyl takovou součástí běžného života?
Myslím, že minimálně u mladších lidí už nějaká změna životního stylu nastává. Podle ESPAD (Evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách, pozn. red.) je u šestnáctiletých trend užívání alkoholu klesající. Bohužel jsme ale stále velice „dobří“, co se týče takzvaného binge drinking, neboli nárazového pití u šestnáctiletých. Dívky v tom dohánějí chlapce. Náznaky změny jsou, jen to chce čas.
Děti a drogyPodle ESPAD v posledních letech klesl zájem dospívajících o alkohol. Zatímco v roce 2011 se ke konzumaci alkoholu v posledních třiceti dnech přiznalo 79 procent mladistvých, v roce 2015 to bylo 68,5 procent a v roce 2019 62,7 procent. Roste ale naopak zájem o elektronické cigarety. Více času také tráví mládež na internetu. Alespoň jednou týdně na něm podle ESPAD surfuje kolem 98 procent šestnáctiletých. Podíl dospívajících, kteří chodí večer s přáteli za zábavou, naopak postupně klesl zhruba ze 43 procent v roce 1995 na loňských 13 procent. Zhruba desetina je podle průzkumu ohrožena závislostí na hraní her a třetina na sociálních sítích. |
Třeba o rizikovosti kouření tabáku se začalo velmi intenzivně mluvit před patnácti až dvaceti lety. U alkoholu myslím, že na to již v ČR několik let velmi rázně upozorňujeme. Před třemi roky se navíc prokázalo, že častá konzumace alkoholu je jeden z významných rizikových faktorů u některých typů rakovinových onemocnění. A právě tyto informace je třeba předávat veřejnosti. Není to o tom, že bychom lidem něco zakazovali, ale je třeba vzdělávat. A pak už je jen na každém z nás nakolik bude zodpovědný vůči sobě i svému okolí.
Řešilo se třeba, že by do prevence mohli více vstoupit třeba praktičtí lékaři.
Na tom velmi intenzivně pracujeme. Mělo by se více posílit provádění krátké intervence. Když jsme si dělali průzkum, kolik lékařů při běžném poskytování zdravotní péče učiní krátkou intervenci, případně udělá včasnou diagnostiku a odešle případně pacienta do péče adiktologa, bylo to poměrně málo z nich. Právě to vnímám, nechci říct jako velký dluh, ale jako jednu z významných oblastí, na kterou také míříme. Je to opatření, které je hodně efektivní, a přitom nezabere moc času a ani není moc finančně náročné.
Například pro dětské praktické lékaře se vytvořil manuál, respektive se nyní novelizoval, zároveň se k tomu připravují vzdělávací kurzy, aby dětští praktici uměli tuto problematiku lépe komunikovat s dětmi. A stejný manuál se připravuje i pro dospělé praktické lékaře.
Krátkou intervenci si mohu představit jako nějakou sadu otázek?
Ano, praktik položí tři, čtyři otázky, vyhodnotí a na základě toho udělá doporučení. Aktuálně u dětí cílíme na to, aby součástí vybraných preventivních prohlídek byla i část věnovaná závislostnímu chování. V rámci komunikace s odbornou společností praktických lékařů pro děti a dorost jsme se předběžně shodli na skupině patnáctiletých a sedmnáctiletých. Ideálně by to bylo i u třináctiletých, kde ten výskyt rizikového užívání nebude určitě tak vysoký.
Poprvé dostane většina dětí alkohol od rodičů
Skutečně se objevují už třináctileté děti, jejichž problém s alkoholem je někde na hraně závislosti?
Ano, není tam žádný masivní výskyt, ale máme i třináctileté, kteří jsou závislí. A pak častěji i třináctileté, u kterých jde zatím o experimentování, rizikové užívání. Dokonce jsou i případy takto starých dětí jako uživatelů nelegálních návykových látek. Jsou to spíše děti ze sociálně vyloučených lokalit, ale ani to není pravidlo. Bohužel alkohol je velmi snadno dostupný. A nejčastější první kontakt dítěte s alkoholem je z rukou rodičů. Dříve byl průměr jedenáct let věku, teď jsme se posunuli na hranici třinácti let a doufám, že se to ještě zvedne. Protože já skutečně nevidím důvod, proč nezletilému dítěti nabízet alkohol.
V Česku je pití alkoholu stále jakási celospolečensky tolerovaná norma. Třeba když se setkáte s kolegy z jiných třeba i jižních zemí a řekne se, jdeme na jednu skleničku, skutečně to berou tak, že se jde na ty dvě deci. Kdežto Češi jdou „na jedno“ a skončí u šesti, deseti skleniček. Přitom negativní dopady jsou velké – 85 procent domácího násilí na dětech je pod vlivem alkoholu, zdravotní dopady, kriminalita, agresivita, problémy v zaměstnání nebo v rodině, dopravní nehody pod vlivem alkoholu, sociální problémy... Je toho skutečně moc, co jde ruku v ruce se závislostí nebo škodlivým užíváním.
Když se ještě vrátím k prevenci, hovořilo se také o regulaci reklamy na alkohol.
Ano, několikrát jsme o tom jednali, bohužel to zbrzdil covid. Máme ale v akčním plánu také aktivitu týkající se označení a balení alkoholických nápojů. Někteří výrobci toto už dělají, uvádějí piktogramy, jako například že výrobek není určený osobám mladším osmnácti let, že je nevhodný pro těhotné, při řízení automobilu. V některých státech Evropy je toto značení již schválené povinně. Dalším cílem je stejně jako u jiných výrobků uvedení informací, jako je třeba kalorický obsah. Stejně tak bychom rádi prosadili zdravotní varování.
Znám i případy, kdy maminka něco myje, přijde malá dcera s tím, že jí není úplně dobře. Než aby si s ní rodič promluvil, tak to vyřeší velmi jednoduše a dá jí prášek na zklidnění.
Jarmila VedralováNárodní protidrogová koordinátorka
A co se týče přímo regulace reklamy na alkohol?
Vezměte si třeba reklamu na některé lihoviny – svítí sluníčko, hraje hudba, vypadá to krásně, navozuje pocit klidu a odpočinku. Možná nám to to štěstí dodá na chvilku, ale velmi záhy nám ho zase může vzít. Z mého pohledu by i u reklamy na alkoholické nápoje mělo být uvedeno varování, stejně jako je uvedeno u tabákových výrobků či hazardních her.
Říkáte, že tlak na adiktologické služby je teď velký, není však adiktologů nedostatek dlouhodobě?
V některých okresech i krajích jsme narazili na personální kapacity. Třeba před rokem jsem velmi intenzivně řešil Karlovarský kraj, protože tam nebylo dobré pokrytí adiktologických služeb. Už se situace mírně zlepšila, nicméně fluktuace personálu je v tomto kraji tak významná, že se skutečně narazilo na tyto mantinely. Pokrytí službami také souvisí i s financováním.
Prášek na všechno
Není tam pak třeba i motivovat studenty, aby si daný obor vybírali?
Určitě ano, obor je poměrně mladý. A určitě je snaha o další kultivaci tohoto oboru, snaha posunout ho dál. Potřebujeme dětské adiktology, gerontoadiktology – máme klienty, kteří jsou v seniorském věku a je třeba se tomu věnovat. Jde o poměrně velkou cílovou skupinu a do budoucna se bude zvětšovat. A každá ze skupin adiktologických pacientů má svá specifika.
Virus jménem alkohol. Izolace podporuje nadměrné pití a přibývá závislých |
Jak si vysvětlujete, že roste počet závislých seniorů?
Jedna věc je prostě to, že národ stárne a seniorů je obecně víc. Lidi se závislostním chováním máme i v domovech pro seniory. Nedávno jsme diskutovali nastavení adiktologické péče i v těchto zařízeních. A to třeba i v souvislosti se zneužíváním psychoaktivních léků.
Psychoaktivní léčivé přípravky jsou oblast, na kterou se chceme obecně více zaměřit, protože zneužívání těchto přípravků je v České republice bohužel velmi časté. Jde o léky, které jsou vhodné pro zvládnutí určitého období nemoci, ale je třeba s nimi pracovat racionálně.
Nejde již o systémový problém? Tyto léky jsou přeci jen na předpis, lidé by je u sebe ani neměli mít, pokud je nepotřebují.
Částečně ano. Léky skutečně v určitý moment pomohou, nechci je démonizovat, ale zároveň by měli lidé vědět, že u psychoaktivních léků je riziko závislosti. Opět má i na tuto oblast vliv několik faktorů, a to jak na straně pacientů, tak i lékařů. Lidé se k tomu někdy dostanou i tak, že lékaři prostě řeknou „napište mi něco na nervy“. Zároveň se ale objevují i příklady, kdy si pacient obejde více lékařů, dostane se tak k většímu množství. S tím by nyní mohl pomoci lékový záznam pacienta. Je ale určitě třeba pracovat i s lékaři, aby na riziko závislosti mysleli.
Asi před dvanácti lety jsem se ptala jednoho dětského psychiatra, co jsou podle něj nejvíce zneužívané léky u dětí. Očekávala jsem jeden lék používány při léčbě ADHD. Mýlila jsem se, řekl mi, že se jedná o lék při léčbě úzkosti a děti by se k němu běžně neměli dostat. Rodič ho má prostě v kapse a dá když se není dítěti úplně dobře je také po ruce. Dříve to byl spíš častější problém u žen, teď to začíná být více i u mužů, kteří jsou třeba na nějaké vyšší manažerské pozici. Řeší se tímto často zvýšený stres. Z občasné úlevy se pak stane pravidlo.
