Ti záhy pokropili stany první velkou dávkou z pistolí. Později stříleli i z kulometů.
Výsledek: dva mladí lidé byli na místě mrtvi, další byli postřeleni a později odsouzeni k mnohaletým trestům, které si odpykávali v uranových dolech.
"Přišel jsem tam o kamarády, se kterými jsem chodil do skauta," vzpomíná dnes Radomil Raja z Železného Brodu, přímý účastník incidentu. Ten vstoupil do dějin protikomunistického odboje jako Akce Jizerka. Masakr skautů v Jizerských horách se stal 24. července 1949.
Zastřelení skauti byli Tomáš Hübner a Jiří Hába. V procesu před státním soudem v Praze byl další ze skautů Robert Hofrichter odsouzen k 20 letům těžkého žaláře, další dva k deseti letům. Třináct občanů včetně dosud nezletilých chlapců z Hejnic a Bílého Potoka, kteří skauty podporovali potravinami, dostalo tresty do osmi let vězení, které si odpykávali v uranových dolech.
"Klid soudruzi, neprasečte"
Úkryt skatů byl vyzrazen. Možná lesními dělníky, možná to bylo všechno dopředu připravené a zorganizované československými bezpečnostními složkami.
Ráno 24. července 1949 už bylo celé místo na úpatí Vlašského hřebene v Jizerských horách obklíčené. V akci bylo snad na tři stovky příslušníků Sboru národní bezpečnosti.
Plány sedmi mladých lidí odejít do emigrace byly v následujících minutách rozprášeny palbou z pistolí i kulometů. Od tragické události, která změnila nebo je dokonce připravila o život, uplyne v pátek přesně 60 let.
"Ještě jsme byli ve stanech, když nás zasypali první velkou dávkou. Po ní nás vyzvali, abychom vyšli ven. Až na Jiřího Hábu jsme všichni vyšli a museli jsme si lehnout na zem. Dva příslušníci SNB do nás ležících začali střílet," popisuje Radomil Raja, jeden z přímých účastníků červencové tragédie roku 1949.
Jeho zasáhla kulka z první dávky do ramene, ležícího ho pak příslušník SNB postřelil i do nohy.
Špatně dopadl Tomáš Hübner - když už bezbranně ležel, kulky do zad ho usmrtily. Raja, ležící kousek od něj, pak uslyšel, jak někdo říká: "Klid soudruzi, neprasečte, potřebujeme i živé."
Šest ležících mladých kluků včetně mrtvého Hübnera pak Bezpečnost odtáhla do ústraní a vše se soustředilo pouze na Jiřího Hábu, který měl pistoli a snažil se bránit. Bezpečnost mu ale nedala šanci.
"Místo, kde byl, rozstřílely kulomety úplně napadrť," popisuje Radomil Raja. Incident tak měl druhého mrtvého.
Proč k masakru muselo dojít?
Odstartoval to 25. únor 1948, komunistický převrat. Pluralitní demokracie se začala měnit v diktaturu jedné strany. Všechny spolky a organizace byly začleněny pod něco nebo sloučeny s něčím, ale vždy tak, aby tomu šéfovaly výbory složené výhradně z členů KSČ.
Organizace Legionářů i Skautů byly zakázány úplně, i v Železném Brodě. "Veškerý majetek skautského oddílu včetně nově postavené klubovny získal Svaz československé mládeže," popsal v jedné ze svých statí železnobrodský historik Bohuslav Kacálek.
"Likvidovali skautské myšlenky i s jejich nositeli," řekl dnes člen někdejšího 2. skautského oddílu ze Železného Brodu Radomil Raja.
Jeho samotného i jeho kamarádů z oddílu Hübnera, Háby a Hofrichtera se to velmi dotýkalo. "Být hrdinou a radikálem v době, kdy jsou dodržovány zásady demokracie, dokáže kdekdo. Dokázat čelit zlu v době ohrožení národa dokážou však jen nemnozí," napsal o železnobrodských skautech historik Kacálek.
Připomněl také, že Hübnera, Háby a Hofrichtera se nedotýkalo jenom to, co celého národa. "Navíc zákazem činnosti Skautu přicházeli o vše, s čím až do té doby byl spjat jejich život a viděli i zmar své dřívější práce."
Mladí muži, tehdy ve věku 15 až 19 let, se rozhodli odejít do emigrace a hledali spojení prostřednictvím zahraničních skautů.
Před hrozbou zatčení se odešli schovat do Jizerských hor, na úbočí Vlašského hřebene. K Tomáši Hübnerovi, Jiřímu Hábovi a Robertu Hofrichterovi se ještě v noci z 21. na 22. července přidal právě Radomil Raja a také Jindřich Kokoška, Josef Veselý a Jiří Majer.
Přišlo rozsáhlé zatýkání
Když Akce Jizerka skončila, nastalo v Železném Brodě rozsáhlé zatýkání, při kterém bylo zatčeno a do vyšetřovací vazby odvedeno 40 lidí. Část z nich byla propuštěna, s ostatními byl v říjnu 1949 veden proces před Státním soudem v Praze.
"Proces byl zmanipulovaný, všechno bylo předem připravené," podotkl Radomil Raja. Obvinění padla z naprosto nesmyslných trestných činů, jen aby dopadení skauti a jejich přátelé mohli být odsouzeni k vysokým trestům.
Tehdy dvacetiletý Robert Hofrichter byl odsouzen na dvacet let, Václav Hlava a Josef Klapáč (oba 18letí) na deset let, Jindřich Kokoška a František Linka (oba 17letí) odsouzeni na osm let, Josef Šírek a Jiří Žídek (tehdy 17letí) na dva a půl roku.
Dalších devět mladých lidí ve věku 15 až 17 let bylo odsouzeno k trestům do jednoho roku.
Bezpečnost se pomstila i mrtvým - Hübnerovi a Hábovi. Jejich rodiče a příbuzní nedostali žádnou zprávu o úmrtí ani pohřbení svých dětí. Těla obou mladíků byla pohřbena tajně na hřbitově v Hejnicích. Teprve po roce 1990 byly jejich ostatky exhumovány a přeneseny do hrobů jejich rodičů.
