Ministr Blatný prohlásil, že se „nesetkaly vaše představy o fungování sekce zdravotní péče“. V čem konkrétně jste se neshodli?
Vidění jsme měli různé, ale hlavní problém byl v tom, že jsme to vlastní vidění ani vzájemně neznali. Začínal jsem za ministra Adama Vojtěcha, a i když jsme nebyli osobní přátelé a neznal jsem jej tolik, měl jisté rysy idealismu v nejlepším slova smyslu.
Pak přišel tvrďák a pragmatik Prymula. Oceňoval jsem u něj, že jeho ano bylo ano, názory byly jasné a neumím si u něj představit, že by něco podepsal a pak říkal, že to nepodepsal. S oběma těmito džentlmeny jsem byl jako náměstek v denním kontaktu. S ministrem Blatným, když nepočítám větší schůze týmů, jsme spolu za celou dobu mluvili asi patnáct minut a já si myslím, že takto se pracovat v nejužším týmu nedá.
