Respondenti výzkumu dostali dvě sady otázek ohledně různých životních situací. V jedné nebyla uvedena etnicita aktérů, zatímco v druhé bylo řečeno či naznačeno, že se mluví o Romech. Jinak byly zcela totožné. U každé otázky odpovídala náhodně vybraná polovina respondentů na otázku s uvedením etnicity a druhá bez etnicity.
VýzkumVýzkum realizovala agentura Median provedla během listopadu a prosince 2014 na vzorku 1000 respondentů reprezentativním pro českou populaci ve věku 15 až 25 let. Respondenti byli ze všech krajů a dotazováni byli on-line i osobně. Zadavatelem výzkumu byla iniciativa HateFree Culture, jejímž realizátorem je Sekce pro lidská práva ministra pro lidská práva rovné příležitosti a legislativu. |
Jedna z otázek například zněla: Myslíte si, že matka s nízkými příjmy, které se narodila trojčata, si zaslouží jednorázový státní příspěvek ve výši dvou průměrných platů (asi 50 tisíc)? Kladně na ní odpovědělo 71 procent dotázaných. Ovšem při upřesnění, že jde o romskou matku, rázem s přiznáním příspěvku souhlasilo pouhých 40 procent.
Hlučné chování mladíků v autobuse vadí 64 procentům respondentů - s uvedením romské etnicity číslo stoupá na 77 procent. Nezletilý chlapec si za vykradení trafiky zaslouží nepodmíněné odnětí svobody podle 35 procent dotazovaných. Když bylo v otázce zmíněno, že je Rom, přiklánělo se k tomu 47 procent lidí.
Ženě, které se po telefonu představí jako Anna Veselá, by hypoteticky pronajalo byt 69 procent respondentů. Erika Demeterová by měla podobné štěstí jen v 31 procentech případů.
„Je zajímavé, že řada lidí v Česku například věří, že Romové dostávají vyšší dávky. Často říkají, že by chtěli, aby se Romům měřilo stejným metrem. Přitom ale sami Romům měří jiným metrem,“ komentuje výsledky šetření sociolog a autor výzkumu Daniel Prokop.
Dezinformacím věří hlavně ti, kdo žádné Romy neznají
Analýza potvrdila zjištění z předchozích výzkumů - ti, kteří mají s Romy osobní, nezprostředkovanou zkušenost, nehodnotí situace tak stereotypně jako ti, kteří žádné Romy neznají.
Opakovaně se také ukázalo, že ti mladí, kteří získávají informace především ze sociálních sítí a elektronické komunikace s rodinou a přáteli, více důvěřují i nenávistným dezinformacím šířeným po internetu (tzv. hoaxům) a jsou k různým skupinám (obzvláště Romům) kritičtější.
„Obrovský paradox je, že mladí lidé informace o menšinách získávají především ze sociálních sítí, které však sami nepovažují za důvěryhodné. Přesto se cítí dobře informováni,“ komentuje zjištění ředitel Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček. „Přitom mýty, dezinformace, úmyslná napadání a hoaxy situaci v soužití s menšinami zhoršují a v některých oblastech hrají roli při vyvolávání sociálních nepokojů,“ dodal.
Bojím se, že bych šla proti většině
Analýza také ukazuje, že šíření nenávistných a zavádějících informací na sociálních sítích umožňuje i jistá pasivita jejich uživatelů. „Ti sice řadu z nich považují za urážlivé, ale nejsou směrem k nim často nijak aktivní,“ vysvětluje koordinátor iniciativy Hate Free Culture Jaroslav Valůch.
Zóny bez nenávistiMísta otevřená komukoliv bez ohledu na to, zda je homosexuál, Rom nebo muslim, mohou získat značku HateFree Zone neboli Zóna bez nenávisti. Je to nová aktivita kampaně HateFree Culture. Iniciativa je zaměřená především na mladé lidi. "Zónou bez nenávisti" se může stát prakticky kdokoliv, stačí se jen otevřeně přihlásit k principům tolerance. Mohou to být třeba kavárny, kluby, divadla, galerie, ale také například sportoviště či kostely. "Může se k této značce přihlásit i firma, která deklaruje, že například zaměstnává příslušníky menšin," doplnil na tiskové konferenci koordinátor kampaně Lukáš Houdek. Nálepka na dveřích podle něj dává najevo, že zde panuje bezpečný prostor pro kohokoliv. Lidé mohou například očekávat spravedlivé řešení případných konfliktů. Kampaň HateFree Culture byla spuštěna loni v listopadu a je z osmdesáti procent financovaná z norských fondů. Zvláště se zaměřuje na Ústecký a Moravskoslezský kraj, kde je otázka soužití s romskou menšinou velmi aktuálním tématem. |
Mladí tyto zprávy nejčastěji ignorují, protože nepovažují za smysluplné na ně reagovat nebo se bojí, že by šli proti většinovému názoru. Další nejčastější názor - Okomentoval bych to, pokud bych znal správný argument - potvrzuje, že mladým lidem často chybí potřebné argumenty.
Zajímavé srovnání přinášejí výsledky výzkumu ve světle pozdějšího pařížského útoku na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo a diskuzi o svobodě projevu, kterou tento útok vyvolal.
Osm z deseti mladých lidí například souhlasí s tvrzením, že jedinec má právo být chráněn před nenávistnými projevy (např. na internetu) i za cenu omezení svobody projevu.
Během výzkumu bylo respondentům předloženo také několik anekdot o různých skupinách, například o Romech či homosexuálech. Jejich úkolem bylo hodnotit, jak na ně dané vtipy působí. Až 8 z 10 dotazovaných je označilo jako urážlivé a rasistické, současně však v nadpoloviční většině uváděli i to, že jsou odvážné a „vystihují podstatu věci“.
