Zdena Mašínová mladší, sestra nedávno oceněných bratří Mašínů, začala v roce 1956 pátrat, kde je pohřbená její maminka.
"Má matka zemřela v roce 1956 v pankrácké věznici na rakovinu," řekla iDNES.cz Zdena Mašínová. Ve vykonstruovaném procesu byla odsouzena na 25 let kvůli odbojové činnosti svých synů. Do vězení nastoupila už těžce nemocná. - o příběhu bratří Mašínových čtěte zde
"Její tělo mi nechtěli vydat, dlouho jsem proto pátrala, kde skončily alespoň její ostatky," líčí dcera smutný příběh. V té době jí bylo třiadvacet let a žila - jako dnes - v Olomouci. Komunistickým režimem byla i ona kvůli svým bratrům po celý život perzekvovaná.
Hrobníkovo tajemství
"Poradil mi až jeden člen SNB, který mě poslal za hrobníkem ďáblického hřbitova. Ten mě nakonec nechal za úplatu nahlédnout do plánku pohřebiště. Zjistila jsem, že matka byla pochována ve společném hrobě, kterým se říkalo šachty," popsala iDNES.cz Mašínová, jak se jí nakonec podařilo hrob objevit.
Šachet bylo po levé straně u hřbitovní zdi hned několik. Do každé se vešlo dvaatřicet těl. "Byly do nich ukládány podle informací hrobníka děti, které se narodily v padesátých letech ženám vězněným na Pankráci," doplnila Mašínová.
Většinou nežily déle než několik dní, často zemřely hlavně kvůli nekvalitní péči. "Když v hrobě dlouho neměli plný počet, doplňovali to dospělými osobami. V jedné takové šachtě byla proto pochovaná i má matka," vysvětlila Mašínová.
O hrozivém zjištění neměla však kromě hrobníkových slov jediný důkaz. Místo brzy zarostlo a zpustlo.
"Byla jsem se tam podívat. Zavezli to hřbitovním smetím a později z toho udělali smetiště. Stala se z toho úplná džungle," řekla Mašínová. Místo posledního odpočinku své matky pochopitelně nesměla nikdy označit.
Stránský: Ten příběh slyším poprvé
Oficiálně se její informace potvrdily až na začátku devadesátých let, kdy se do pátrání po obětech komunismu zapojila Konfederace politických vězňů.
Ta se o desítkách hromadných hrobů dozvěděla ze svých zdrojů. Známky po jámách byly navíc v terénu díky propadlé půdě stále patrné.
S velkým úsilím se jim během následujících let podařilo místo pietně upravit a jednotlivým obětem vztyčit pomníky. Vzniklo tak Čestné pohřebiště třetího odboje s dětským hřbitůvkem opodál.
"Jednoho dne se za pomníkem na dětském hřbitůvku zčistajasna objevil pomníček Zdeny Mašínové," řekl iDNES.cz Stanislav Stránský ze Sdružení bývalých politických vězňů, který s myšlenkou úpravy místa přišel a na současné podobě památníku roky pracoval. "Nikdo jsme nevěděli, co to má znamenat," dodal.
A dodnes se cítí zklamán, že ho Zdena Mašínová mladší neoslovila a nenechala maminku pohřbít na čestném pohřebišti, kam podle jeho slov tato významná žena patří.
Příběh její dcery i důvody, které ji vedly k tomu, aby pomník mamince postavila právě vedle dětských hrobů, neznal. "To slyším poprvé," přiznal Stránský při rozhovoru s iDNES.cz.
Dětský hřbitov vzbuzuje otázky
Oto Stehlík z Dokumentačního střediska Konfederace politických vězňů je trochu skeptik. "Vidím to trošinku jinak, je to problematická otázka a je tam řada nejasností," řekl iDNES.cz. "Nedomnívám se, že by se tolik dětí mohlo narodit politickým vězeňkyním, tam se jedná o desítky dětí," vysvětlil svou úvahu.
Stanislav Stránský připustil, že ne všech sedmatřicet pohřbených dětí patřilo politických vězeňkyním. "Dejme tomu, že tam je sedm dětí, které patří politickým rodinám. Zbytek jsou děti, které se prostě také narodily ve vězení," poznamenal.
Přesto se rozhodl vzít dětský hřbitůvek na starost. "To dítě se narodilo za mříží. Jakým právem? Novorozeně nemůže za to, že maminka byla zavřená. A mně je jedno, jestli byla zlodějka nebo politický vězeň," vysvětlil, proč se rozhodli dětský hřbitov přičlenit k čestnému pohřebišti.
Dodnes je však problematické zmapovat, kde přesně se kdo nachází. Na čestném pohřebišti mají totiž pomníky oběti z celé republiky. Přesné popisy hrobů chybí. "Materiály, které k tomu byly, shořely při jednom ze dvou požárů. Oheň zničil základní knihy, které by některé věci upřesnily," vysvětlil Stehlík.
Podle něj je dnes nejlépe zmapován pouze jediný hrob, ve kterém leží páter Josef Toufar, zavražděný komunisty ve vykonstruované aféře tzv. Číhošťského zázraku. Protože se jeho případ v šedesátých letech znovu otevřel, vytvořila se tehdy podle původního nákresu kopie hrobu. U ostatních hromadných hrobů však podobně podrobné informace chybějí.
. příběh Čestného pohřebištěOdpočívají zde i atentátníci na Heydricha Leží zde například atentátníci na Reinharda Heydricha Kubiš a Gabčík i parašutisté z výsadku Silver A Bartoš, Valčík či Potůček. Jen pár kroků od hrdinů odboje leží i nacističtí zločinci, K. H. Frank, Harald Wiesmann, odsouzený za vyhlazení Lidic, či protektorátní ministr Emanuel Moravec. - více zde Oběti komunistické zlovůle Zmiňované místo však bylo neudržované, zarostlé stromy a náletovými keři. Existenci jam napovídala jen často až metr pod úroveň terénu propadlá půda, neboť kosterní pozůstatky a rakve během let vyhnily a několik pater beden se tak postupně propadalo stále víc. Roky usilovné práce Stanislav Stránský si proto vytyčil dlouhodobý úkol - zjistit jména pohřbených a celé místo důstojně upravit. Na počátku přitom znali jen čtyři jména. Jako první se objevil epitaf popraveného prvorepublikového agrárnického poslance Stanislava Broje, který zde vztyčila jeho rodina. Kromě kněze Toufara a dalších dvou popravených však nikdo netušil, kdo přesně zde leží. Některé fámy mluvily až o tisícovkách lidí. Stránský a jeho kolegové proto kromě manuálně i finančně náročné úpravy terénu trávili volný čas i na úřadech, v archivech či na ministerstvu vnitra. Snažili se dát dohromady seznam popravených. "Trvalo nám to několik let, než vzniklo čestné pohřebiště III. odboje," řekl iDNES.cz Stránský. Po letech práce se jeho skupině podařilo místo zušlechtit, mrtvým vztyčit pomníky, seřazené přesně podle data úmrtí. Trápí ho pouze, s jak malým zájmem o památku obětí komunistického režimu se setkává. Na každoroční pietní shromáždění zve vždy různé pražské školy, často ale přijde jen učitel s pěti až deseti žáky. "Chtěl bych vyzvat hlavně mládež. Když se chtějí vydat někam na vycházku, ať se jdou podívat do Ďáblic, je to krásné okolí Prahy. A na zdejším hřbitově leží ti, kteří položili své životy za to, abychom dnes mohli v klidu žít," konstatoval Stránský. A diví se dnešním snahám o uznání titulu "třetí odboj". Podle něj už oficiálně existuje. "Já jsem za ten okamžik označil den, kdy vláda uznala název ´Čestné pohřebiště III. odboje´," říká spokojeně. Na ďáblickém hřbitově jsou pochovány ostatky 207 politických vězňů umučených a popravených mezi lety 1948 a 1959. Stejně jako ostatky sedmatřiceti dětí. |
