Imigrace do cizí země, získání pracovního povolení, studium cizího jazyka, aprobační zkoušky. Tím vším si musí projít zdravotníci-cizinci, kteří v zahraničí získali patřičné vzdělání a chtějí pracovat v Česku. I poté ale musí čelit třeba předsudkům některých pacientů.
„Myslím, že je na mé češtině poznat, že nejsem z Česka. Nikdy jsem nezažila, že by pacient reagoval vyloženě špatně, že by něco řekl. Ale asi mi pak někteří tolik nevěří,“ popsala zdravotní sestra, která pracuje v jedné z nemocnic v Olomouckém kraji. Původem je z Ruska, jméno uvádět nechtěla.
Její pocity nejsou ojedinělé. Většina nemocnic potvrzuje, že se s negativními reakcemi na zdravotníky, kteří nejsou původem z Česka, setkaly.
„Občas se stávalo, že pacient reagoval podrážděně na ‚lámanou‘ češtinu, ale když zjistil, že je zdravotník skvěle pečující a erudovaný, byl v klidu a mnohdy se i omluvil. Myslím si, že už si pacienti zvykli a neřeší to,“ řekla třeba mluvčí brněnské Fakultní nemocnice u svaté Anny Dana Lipovská.
Lipovská dodala, že když se pacientovi něco nelíbí, řekne to nyní již většinou úplně stejně zdravotníkovi jak původem z Česka, tak i ze zahraničí.
„Jedná se zejména o jazykovou bariéru, když měli pacienti například pocit, že jim tento personál dobře nerozumí. Pacientům, zejména těm starším, to vadí, mají pocit, že nemohou sestře zcela vyložit, co je trápí, a tudíž jim nemůže správně pomoci,“ popsala prezidentka Asociace zdravotních sester Martina Šochmanová.
„Víme o případech, kdy někteří pacienti, zejména dříve narození, měli se sestrami z Ruska problém. Máme v nemocnici ale i sestry tmavé pleti a tam žádné předsudky nezaznamenávám,“ uvedla zase náměstkyně pro nelékařská zdravotnická povolání Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) Dita Svobodová.
Naopak si ale zdravotníci pochvalují přístup českých kolegů. „Práce (na jednotce intenzivní a metabolické péče, pozn. red.) pro mě byla úplně nová. Díky hodným a vstřícným kolegům jsem adaptační proces zvládla,“ pochválila si třeba liberecká všeobecná sestra Irina Kuznetsova, která je původem z Ruska.
Pro nemocnice nedocenitelní
Zdravotníků původem ze zahraničí jsou přitom v České republice tisíce. Většinu tvoří Slováci, početné jsou ale i skupiny zaměstnanců z Ukrajiny či Ruska. Třeba ve Fakultní nemocnici Brno je takových zaměstnanců dvaatřicet, ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze jedenatřicet ve Fakultní nemocnici u svaté Anny dvanáct.
„Cizinek a cizinců je mezi nelékařskými zdravotnickými profesemi hodně a pracují na různých pozicích. Cesta k jejich umístění a zapracovaní je poměrně dlouhá a složitá, ať se to týká srovnání vzdělání, zkoušek a podobně,“ míní Šochmanová.
Pro nemocnice jsou nepostradatelní, a to nejen při současné koronavirové krizi, ale i jindy. „Každý zaměstnanec pro nás má velkou hodnotu, v době covidu o to více,“ řekla Lipovská.
Nemocnice zase čelí náporu covidu, na odděleních pomáhají medici a vojáci |
Aby zdravotník, který získal vzdělání mimo některou ze zemí Evropské unie, mohl v české nemocnici pomáhat, musí složit aprobační zkoušku. Z ní má část ústní formu a obsahuje odborné lékařské pojmy v češtině.
Jen co se týče posledních pěti let, složilo ji v Česku na 500 zdravotních sester či bratrů. Složit všechny části zkoušky přitom může trvat i měsíce.
„Pro ministerstvo zdravotnictví je prioritou, aby byl proces co nejkratší a děláme pro to maximum,“ ujistil mluvčí resortu Martin Novotný.
Přesto se v budoucnu, alespoň podle novely zákona o specializačním vzdělávání, kterou schválila vláda, podmínky naopak zpřísní. Změna se bude týkat povinné praxe pod vedením atestovaného lékaře, kdy nyní budou muset být obě osoby na pracovišti vždy ve stejnou dobu.
Resort tak reagoval na kritiku České lékařské komory a České stomatologické komory. A zpřísní se i požadavky na zdravotnická zařízení, kde mohou zahraniční lékaři praxi vykonávat.
Pro české stárnoucí zdravotnictví přitom můžou být do budoucna právě zdravotníci ze zahraničí klíčoví. Řada českých absolventů těchto oborů odchází do Německa a dalších západních zemí, průměrný věk zdravotníků se tak zvyšuje.
Jen mezi roky 2000 a 2015 se třeba podíl praktických lékařů starších 55 let zvýšil z dvaceti procent na sedmatřicet a patří tak k nejvyšším ze členských zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
Podle analýzy stejné organizace je přitom Česko jedna z členských zemí, které mají největší potíže s přilákáním zahraničních zdravotníků. A vysoký věk českých lékařů se ukázal i během covidové krize. Jak upozornil třeba šéf praktiků Petr Šonka, řada lékařů sama spadá do rizikové kategorie onemocnění covid-19.
„Na českém pracovním trhu si přetížené sestry čím dál častěji hledají zaměstnání v méně náročných oborech mimo zdravotnictví. Uvážíme-li, že populace stárne a v budoucnu bude potřebovat stále více péče, jedná se o velmi nebezpečný trend,“ uvedla zase Veronika Di Cara z prezidia České asociace sester.
Látání během krize
Třeba v dubnu přišel tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch s návrhem, že po dobu epidemie, kdy nemocnice bojují s nedostatkem personálu ještě více než jindy, by mohla být pravidla méně přísná: během nouzového stavu a tři měsíce po jeho skončení mohli tito zdravotníci v nemocnicích pomáhat i bez složené aprobace. Avšak pouze pod dohledem. Návrh ale Sněmovna neschválila.
Během podzimních měsíců pak zase šéf lékařské komory Milan Kubek apeloval na české zdravotníky, aby se vrátili ze zahraničí a pomohli. Ti ale většinou výzvu nevyslyšeli. „Žádný odchod českých kolegů z naší kliniky dosud nenastal,“ řekla třeba v listopadu ČTK mluvčí nemocnice v bavorském Freyungu Anna Sophia Boxleitnerová. A těch několik, kteří byli ochotní vypomoct, se podle serveru Seznam zprávy setkali s nezájmem.
Zato do Česka mimořádně přijeli američtí, britští a němečtí vojenští zdravotníci, a to na několik týdnů, během kterých pomáhali a radili v nemocnicích.
Zdravotníků, kteří se aktuálně léčí s covidem-19, je nyní 6 405, z nich 1 306 lékařů a 2 796 sester. Asi 3 800 z nakažených zdravotníků pracuje v akutní péči v nemocnicích. Celkově pracuje ve zdravotnictví téměř 270 tisíc lidí. Podle dat Českého statistického úřadu je v Česku 50 tisíc lékařů a přes 117 tisíc zdravotníků bez lékařského vzdělání.
