Upadnout do dluhové pasti je složitější než dřív. Situace se podle odborníka na problematiku oddlužování a vedoucího služeb Azylového domu Cheb Ondřeje Špendlíčka zlepšila po přijetí nového zákona o spotřebitelských úvěrech, který začal platit loni v prosinci (psali jsme zde).
„Lidé jsou lépe informovaní o tom, co jim půjčka přinese za úskalí a ponaučili se z vlastních osudů nebo osudů svých blízkých,“ říká Špendlíček.
Vedoucí programu Kariérního a pracovního poradenství organizace Člověk v tísni Daniel Hůle vnímá změny rovněž pozitivně. „Na trhu se neobjevují nekalé praxe, které by zákon obcházely. Obavy, že změna vyvolá prohibiční efekt, jako je převedení subjektů do černé zóny, zatím nepozorujeme. Podnikat v černé zóně je velmi složité,“ vysvětlil Hůle.
Díky novému zákonu je nyní těžší, aby se zadlužení lidé ještě více zadlužovali. Pokud totiž nemohou prokazatelně splatit úvěr, další už nově nedostanou. „Pokud věřitel půjčuje stejnému klientovi znovu, musí důsledně zjišťovat jeho bonitu a prověřit schopnost jeho splácení. Pokud tak neučiní, vystavuje se riziku, že smlouva bude shledána neplatnou,“ upřesnil Špendlíček.
Do penze s dluhy. Exekucí na důchod je od roku 2009 dvojnásobek |
Zákon také zajistil, že se věřitelé musí registrovat, podle Hůleho už ale Českou národní banku (ČNB) požádaly o licenci také některé „šmejdské“ společnosti. Zatím není jasné, jak se k těmto žádostem ČNB postaví.
„Pozorujeme, že na trh vstupují subjekty, které se zaměřují na chudé. Nabízí ‚férový‘ produkt - půjčku, která je drahá, ale takřka s žádnými sankcemi,“ dodává Hůle.
Poskytovatelů půjček po tom, co začal zákon platit, podle Hůleho razantně ubylo. Na legálním trhu zůstalo asi třicet společností, které nabízí úvěry v řádu deseti až statisíců a další desítky subjektů, které nabízí mikropůjčky.
Spousta agentur ukončila činnost
Novela insolvenčního zákona vstoupila v platnost v červenci (víc zde) a díky ní lidé nemohou sami podávat návrhy na oddlužení. Nyní to za ně mohou dělat jen tzv. akreditované osoby, to může být právník či exekutor. Ten, kdo akreditaci nemá, neměl by podle zákona s oddlužením ani radit.
„Na vyhodnocení změny insolvenční novely je ještě brzy. Pozitivní je, že spousta oddlužovacích agentur ukončila svoji činnost. Zákon pamatuje na všechny možné typy poradenství, subjekty to ale přesto zkouší a uvidíme, jak bude fungovat dohled ministerstva spravedlnosti,“ říká Hůle. Negativní dopad novely je podle něj v tom, že se pravděpodobně sníží počet lidí, kteří budou připravovat insolvenční návrhy.
„Dostupnost služeb na poli oddlužení (přípravy, zpracování a podání návrhu) je mnohem menší. Komerční služby, které si za to mnohdy inkasovaly sprosté částky, vymizely z trhu. Zbyly sociální služby a neziskové subjekty,“ doplňuje Špendlíček.
Stálým problémem ale podle odborníků zůstává finanční negramotnost. „Snižuje se. Lidé si dnes nespočítají věci, které si spočítali před deseti lety,“ uvedl ředitel Diecézní charity Plzeň Jiří Lodr.
Osm exekucí za osm jízd načerno
Charita ve středu novinářům představila dva své klienty, kteří upadli do dluhové pasti. Devětatřicetiletý Daniel Sivák se tam dostal vlastní lehkomyslností. Vyučený zedník přišel do Prahy ze Sokolova, a když firma, ve které pracoval, zkrachovala, skončil na ulici. V hlavním městě se pohyboval bez platné jízdenky a dostal osm pokut, které nezaplatil. Osmkrát na něj proto byla uvalena exekuce.
„Dostal jsem se do potíží, potřeboval jsem zaplatit soud a škodu, kterou jsem napáchal, když jsem jezdil bez jízdenek,“ vylíčil Sivák.
Jiné dluhy by při žádosti o úvěr zatajilo 40 procent Čechů, ukázal průzkum |
Nakonec dlužil 254 tisíc korun. A to jednak za exekuce, jednak za náklady trestního řízení a poplatky. Nakonec mu pomohl Špendlíček z Charity, který s ním vypracoval individuální plán na oddlužení.
Charita mu pomohla sehnat práci, v Chebu seká trávníky. Ve městě mu nezisková organizace pomohla i s bydlením. Z vydělaných 14 tisíc korun mu po zaplacení dluhů zbude ještě 9 tisíc. Až splatí 60 splátek, může požádat soud o prominutí zbytku dluhu. „Od 1. října se budu stěhovat do bytu. Těším se. Už si připadám důstojně, mám šanci změnit svůj život,“ říká Sivák.
Další klient Charity, třiačtyřicetiletý Josef Lovaš, zase naletěl svým známým. V Chebu získal městský byt, do kterého si nastěhoval dva kamarády, kteří mu slíbili, že za něj budou platit nájem. Brali si tak od něj peníze a tvrdili mu, že nájemné platí a složenky si schovávají.
Když přišel po nějaké době příkaz k vystěhování, Lovaš se vypravil na úřad. „Řekli mi, že tam mám dluh 80 tisíc korun. Když jsem přišel domů, řekl jsem spolubydlícím o složenky, ale neměli je. Požádal jsem soud, abych mohl zůstat, ale už bylo pozdě. Kamarádi se odstěhovali a nechali mě na holičkách. Skončil jsem na ulici,“ popsal svůj příběh Lovaš. Pak se stejně jako Sivák dozvěděl o Charitě, která mu zajistila práci a bydlení.
