Děti i vedoucí na tábory letos přijeli nadšenější než kdy dříve. Měli za sebou dlouhé měsíce, kdy kvůli pandemii koronaviru mohli komunikovat maximálně přes počítačovou obrazovku. Při společných aktivitách však přišlo rozčarování. Ukázalo se, že děti spolu hůře komunikují, obtížněji spolupracují v týmu, jsou línější.
Česká rada dětí a mládeže (ČRDM) ve svém podzimním průzkumu získala výpovědi 321 táborových vedoucí. Respondenty byli lidé, kteří dlouhodobě pracují s dětmi. „Většinou pracují s určitou skupinou dlouhé roky, takže dovedou vypozorovat případné změny chování. Každý vedoucí nahlíží v průměru na čtyřicetičlennou skupinu, takže máme vzorek asi dvanácti tisíc dětí,“ uvedl ředitel kanceláře ČRDM Ondřej Šejtka, který je zároveň táborovým vedoucím.
Respondenti uváděli, že mnoho dětí ztratilo schopnost spolupráce a hůře se soustředí. Potvrzuje to Katka Kovandová, která dětské tábory vede od roku 1998. Letošní pořádala s tématem filmu Jumanji. Děti mělo inspirovat, jak ve snímku spolupracuje dospělý s dítětem. Kovandová však měla pocit, jako by spousta dětí zapomněla, jak spolu navzájem komunikovat.
Naučily se být samy
Dvě třetiny respondentů se shodly na tom, že děti mají horší fyzičku, jsou línější. Polovina uvedla, že se děti více uchylují k telefonům a elektronickým zařízením. Třetina sledovala sníženou schopnost spolupráce a soustředění. Čtvrtina uvedla, že děti se více orientují na černé myšlenky, straní se kolektivu. Zdroj: průzkum České rady dětí a mládeže (ČRDM) |
„Dokázaly velice dobře zabrat, pokud byly motivované k výkonům samy za sebe. Jakmile ale měly vymyslet nějakou taktiku, strategii, byly ztracené. Nevidí spolupráci jako možnost, protože tuto schopnost více jak rok nepoužívaly. Často jsem slyšela: ‚Ty tu stůj, raději nic nedělej, já to zvládnu sám,‘“ popsala Kovandová. Děti byly podle ní silně zakotvené v přesvědčení, že existují v první řadě ony samy.
Ředitelka Dětského krizového centra Zora Dušková potvrzuje, že dlouhé období pandemie dětem nedalo, co děti vývojově potřebují. Jejich sociální dovednosti se proto nerozvíjely adekvátně věku.
Odvykly si na větší kolektivy a zvykly si naopak na menší jednotky, na rodiny, samotu. „Musíme si uvědomit, že děti zůstaly uzavřené samy doma bez potřebných vrstevnických sociálních kontaktů. Mnohé děti ztratily sociální jistotu, jsou nejistější, obávají se kontaktů. Neví, co mají očekávat,“ popsala.
Pozorujete u svých dětí po pandemii změnu v chování?
Vrátily se navíc do kolektivů, na které byly zvyklé v určité podobě, ale jejich atmosféra a dynamika se mezitím změnila. „Ani vztahy nemusí být stejné, což děti může mást. Nejvíce zasažená je věková kategorie od deseti let a starší, tam jsou sociální vazby zásadní,“ dodala Dušková.
Děti se rozhodly ke kolaboraci s režimem
Horší schopnost komunikace a spolupráce si všiml také vedoucí Marcel Pudich, který ve spolku Země nezemě pořádá tábory čtrnáct let. Překvapilo ho, že děti nezvládaly kombinovat komunikaci, strategické rozhodování a pohyb. „Připravujeme pro ně každoročně typově obdobné aktivity, a letos poprvé tam byl nulový výsledek, ani jednou se jim nepodařilo vyřešit daný problém,“ uvedl.
Účastníci tábora například hráli hru, ve které měly za úkol se v týmech domlouvat, vyvozovat z indicií závěry, strategicky se rozhodovat a členy skupiny rozesílat na různá místa po okolí. „A oni bezradně seděli u stolu, vůbec nevěděli, kdo co bude dělat, kde mají členy týmu, jestli jsou všichni,“ vyjmenoval Pudich. Děti byly podle vedoucího samy zaskočené, že se nedovedou ve srovnání s předchozími lety domluvit.
Vedoucí Pudich si u dospívajících všiml také agresivního chování. Do programu tábora zařadili kurz pro středoškoláky na téma dvacátého století, ve kterém každý den prožívali úseky z nějaké dekády minulého století.
„Když se konečně mohly děti potkat osobně, byla to bezmezná radost, nadšení. Jim prostě stačilo být spolu, ani pomalu nepotřebovaly náš program.“
Ondřej Šetkaředitel kanceláře ČRDM a táborový vedoucí
„V době 50. a 60. let, kdy jsme imitovali komunistický režim a výslechy, se hodně lidí rozhodlo kolaborovat a raději spolupracovat s temnou stránkou systému, než aby se dali dohromady a bojovaly proti ní,“ zmínil Pudich.
Rozhodování středoškoláků přičítá celkové negativní náladě ve společnosti. „Děti vidí, co si mohou dovolit lidi v těch nejvyšších místech, tak proč by si to nemohli dovolit oni,“ dodal.
Táborový vedoucí Ondřej Šetka zaznamenal, že se děti více bavily o smrti nebo nemocech. Přibylo těch, které se více uzavírají do sebe, straní se kolektivu, u některých byla znát sociální deprivace.
Pravidla na letošní léto: dětské tábory, doučovací kempy i školy v přírodě |
Zora Dušková z krizového centra potvrdila, že se na jejich dětské lince důvěry setkávají se značným nárůstem podobných jevů. „Vnímáme velký nárůst úzkostí, sebepoškozování, i sebevražedných myšlenek,“ řekla.
Apeluje proto, aby rodiče s dětmi probírali, jak se jim daří ve vztazích, aby je podporovali, pomohli jim. „Je dobré dětem nabízet odbornou pomoc, aby znaly možnost krizových chatů, linek důvěry. Máme zkušenost, že s těmi nejtěžšími starostmi zůstávají děti dlouhé roky úplně osamělé,“ dodala Dušková.
I přes mnoho negativního však pandemie přinesla i pozitiva. Děti se na společně strávený čas na kroužcích a táborech neuvěřitelně těšily. „Když se konečně mohly potkat osobně, byla to bezmezná radost, nadšení. Jim prostě stačilo být spolu, ani pomalu nepotřebovaly náš program. Od první schůzky, kterou jsme mohli dělat naživo, se na společné aktivity přihlašují všichni,“ dodal táborový vedoucí Šetka.
