Statistická data o úmrtních zpracovali demografové Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Z jejich propočtů vyplývá, že lidí, kteří by teoreticky nemuseli zemřít, je každý rok více než 24 tisíc.
Jsou to dospělí i dětští pacienti, jež zemřeli předčasně na jednu ze zhruba 80 vybraných příčin. Například na zánět slepého střeva, tuberkulózu, rakovinu prsu či vrozenou vadu srdce. Taková úmrtí patří podle demografa Borise Burcina z Univerzity Karlovy k těm, jež je možné úplně nebo částečně odstranit pomocí prevence nebo vhodné léčby.
Data statistického úřadu přitom ukazují, že za posledních pět let v průměru zemřelo každý rok na zdravotní problémy 106 tisíc lidí.
"Rozhodující situací je stádium nemoci, ve kterém poprvé pacient vyhledá zdravotnické zařízení. Pokud je časné, lze smrt odvrátit," míní o statistice lékař a náměstek ředitelky jičínské nemocnice Martin Šimák. V praxi ale podle něj nikdy nepůjde odvrátit veškerá předčasná úmrtí, která nastávají.
Máme přístroje, ale chybí postupy jak léčit, míní resort
Ministerstvo zdravotnictví tuto statistiku používá jako jeden z ukazatelů efektivity a kvality zdravotnické péče. Takzvaná odvratitelná úmrtnost navíc slouží při mezinárodních srovnávání. Organizace pro hospodářskou spolupráci (OECD) čísla loni přepočítala na 100 tisíc obyvatel a srovnala je ve 31 zemích. Pro Českou republiku žebříček nevyzněl lichotivě. Skončila šestá od konce, nejlepšího výsledku dosáhla Francie, nejhoršího Estonsko.
Ministerstvo zdravotnictví se rok od zveřejnění žebříčku OECD k datům vrátilo a spolu s dalšími statistikami poukazuje na to, že Česko nemá tak dobrý stav zdravotnictví jako země, které přitom mají v přepočtu daleko méně lékařů či nemocničních lůžek. "V době socialismu jsme měli zdravotnictví horší než v západní Evropě. Bylo to dáno zejména technickou zaostalostí. To jsme po revoluci zlepšili. V čem ale naše zdravotnictví stále kulhá, je koordinace poskytované péče," míní poradce ministra zdravotnictví Pavel Vepřek.
Zatímco v ČR připadá 7,1 nemocničního lůžka na 1 000 pacientů, průměr zemí OECD je necelých pět. Z materiálu ministerstva také vyplývá, že zatímco v zemích OECD se za posledních 50 let zvýšila délka dožití o 11 let, v ČR o pět. Ministerstvo klade vedle sebe také počty lékařů. V ČR na 1 000 obyvatel připadá 3,6 lékaře, v Japonsku s nejdelší délkou života je to 2,2 lékaře.
Podle Vepřka zemi chybí pravidla pro pohyb pacienta v systému. "Tak, aby pacient dostal správnou péči, správným způsobem a ve správný čas, na správném místě. Nyní je akcentována svoboda lékařů, ale systém potřebuje někoho, kdo bude dohlížet na výsledky a podle nich bude procesy upravovat," dodal Vepřek s tím, že zlepšení stavu dokáží pomoci lékařské standardy, které doporučují postupy léčby.
Data jako rukojmí mezi ministrem a odbory
Z úst poradce ministra zdravotnictví zní kritika systému zdánlivě nelogicky, protože právě ministerstvo se podílí na vytváření pravidel pro koordinaci péče. Resort ovšem s kritikou přichází dva měsíce předtím, než začnou platit klíčové zákony zdravotnické reformy, které mají zcela změnit některé principy péče.
Kritická slova navíc zaznívají v době, kdy se odbory radí, jak se bránit proti tomu, že lékařům v nemocnicích nerostou platy. Navýšení mezd jim ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) slíbil loni při vyhroceném protestu lékařských odborů s názvem Děkujeme, odcházíme.
"Je to účelová argumentace, aby si zdůvodnili všechny zákony, kde se prodlužují dojezdové doby a dostupnost péče, protože připravují rapidní prořídnutí sítě," míní šéf Lékařského odborového klubu Martin Engel. Podle něj například stát dodnes přesně neví, kolik lékařů pracuje v nemocnicích. Statistiky počtu nemocničních doktorů neexistují, stát hlídá pouze odpracované hodiny.
"Tikající bomba českého zdravotnictví jsou odchody nemocničních lékařů do zahraničí. Jen loni jich bylo 500," dodal Engel.
"Každá akce vyvolává reakci. Když se o počtu lékařů teď pořád mluví, někdo dostal chuť podívat se na reálná čísla," řekl k době zveřejnění analýz Vepřek Hospodářským novinám.
Spory mezi odbory a zdravotnictvím ale odvracet některá úmrtí zřejmě příliš nepomohou. Podle Šimáka ani ta nejdokonaleji nastavená pravidla či nejmodernější způsoby léčby nedokáží mnohdy dohnat to, pokud pacient vyhledá lékaře pozdě.
"Například u rakoviny. Pokud je definovaná ve více než jednom orgánu, tak pravděpodobnost vyléčení se zásadním způsobem mění," míní lékař. Na prvním místě by proto v medicíně měla být prevence. "Aby pacienti byli informováni o příznacích, při kterých je třeba vyhledávat lékaře. Ať už jde o samovyšetření prsu, bolestí břicha, přecházení chřipek či krvácení do stolice," dodal Šimák.
