Bračský kámen je nejcennější poklad třetího největšího ostrova na Jadranu. Těžili jej tu už Římané a jsou z něj postavené katedrály v Šibeniku a Trogiru, téměř všechny veřejné budovy ve Splitu, parlament ve Vídni, nebo mnohé benátské paláce. Použit byl i na pražský hotel Panorama a dokonce i při stavbě Bílého domu ve Washingtonu. Obrovské lomy, kde se druh mramoru těží, živí většinu obyvatel ostrova.
Místní kamenická škola v Pučišći funguje už přes sto let a využívá tradiční nástroje a techniku zpracování nezměněnou od období renesance. V celé Evropě existují takto specializované školy jen tři. „Rodiče mě vždy směřovali k tomu, abych uměl nějaké řemeslo a když můj táta tu krásnou budovu školy uviděl, tak hned věděl, že chce, aby tohle jeho syn dělal. A já se do kamenictví zamiloval také,“ vypráví dnes dvacetiletý Josef Hojdar.
„Začali jsme zjišťovat a vyptávat se, jak škola funguje a jak je možné se tam dostat. A když jsme tam jeli podruhé, rovnou jsme zašli dovnitř a oslovili vedení školy s tím, že bych tam chtěl studovat. Nebrali nás zrovna vážně a mysleli si, že jsme nějací blázniví turisté, co si jen dělají legraci,“ směje se při vzpomínkách na události staré čtyři roky.
Opravdoví cizinci bez znalosti jazyka na škole dosud nestudovali. Jenže když Hojdarovi během dalších měsíců nepřestávali projevovat zájem, poznali, že to ten mladý Čech myslí opravdu vážně. „Všechna vysvědčení se musela překládat a nechat notářsky ověřit. Před přijetím jsem také musel dokázat, že mám alespoň základy chorvatštiny. Což jsem naštěstí měl díky tomu, že jsme tam jezdili několik let.“
Josef HojdarJe mu 20 let. Vyrůstal v Mostu v rodině báňského inženýra. Nyní většinu roku tráví na chorvatském ostrově Brač, kde má kamenickou dílnu. Ve volném čase vymýšlí také design interiérů z bračských kamenů pro své klienty nebo se věnuje posilování (powerlifting). První Čech, který dokončil proslulou kamenickou školu v chorvatské Brači. Již 2 roky realizuje zakázky pro české a slovenské klienty. |
Dnes už dle svých slov mluví chorvatsky skoro lépe než česky. „Na škole mi hodně pomáhala učitelka chorvatštiny. Chvíli trvalo naučit se vůbec jejich pády, nebo kdy používají měkké a tvrdé č... Nebylo to zrovna jednoduché, ale zhruba po dvou letech už si všechno sedlo,“ tvrdí Josef.
Kvůli jazykovému handicapu chvíli trvalo, než mezi ostatní spolužáky zapadl. „Na začátku jsem byl cíl - kluk odjinud, který neuměl chorvatsky a neznal jejich zvyky. Ale nebál jsem se a časem do party zapadnul,“ připomněl si těžké časy na internátu, kdy domů jezdil jen jednou za tři měsíce na víkend. Jinak trávil veškerý čas v Chorvatsku.
Poznával, co všechno obnáší práce s kamenem. A jaká je to fyzická dřina. Škola v Pučišči si totiž zakládá na tom, že se vše dělá ručně a zpravidla technikou, která se od doby renesance prakticky nezměnila. „Ve školní dílně nikdy neuslyšíte elektřinu, všechno se dělá jen pomocí dlát a kladívek. Na vše tak potřebujete strašně moc času. A taky trpělivosti.“
I proto zájem mladých o tuto práci postupně uvadá. „Řada z nich už to nechce dělat, protože mají pocit, že je to podřadná práce. Raději dělají v kanceláři nebo v turistickém ruchu. Být kameníkem pro ně není atraktivní. Než něco vytvoříte, trvá to a je za tím hodně práce. Ale když se to povede a máte to přímo před sebou a můžete si to rovnou osahat, tak je to opravdu skvělý pocit,“ vyznává se ze svého kamenického zápalu Josef.
Klesarska školaStřední odborná kamenická škola, jediná svého druhu v Chorvatsku. V roce 1909 zde byla c. a k. ministerstvem založena veřejná řemeslnická škola pod vedením českého kameníka Emila Rumla. Od roku 1956 je součástí školy i internát, od 80. let se zapisují i děvčata. Pocházel odtud například významný chorvatský sochař Branko Dešković. Od roku 2017 se ruční tesání kamene, které se učí ve škole v Pučišći, stalo chráněným nemateriálním kulturním dědictvím. Škola je známou atrakcí ostrova Brač. Každoročně ji navštíví okolo 10 tisíc turistů.  Slavná kamenická škola v městečku Pučišča |
K opracování kamene však není potřeba jen síla a manuální zručnost. „Musíte umět zjistit i ušima a rukama, jak moc do kamene ještě můžete bouchnout, aby nepraskl. Na to je třeba dávat velký pozor. V prváku se mi stalo dvakrát nebo třikrát, že kámen prasknul a to je šílený pocit... Děláte na tom třeba dva dny spoustu hodin a pak vše přijde vniveč. Samozřejmě se to dá různě slepit, že to člověk nepozná - ale to už není ono,“ vysvětluje.
„Už podle zvuku musíte poznat kvalitu kamene. Pokud to nepoznáte, tak nejste správný kameník,“ usmívá se Josef.
A dokazuje to na proslulém kameni z Veselje, který je známý tím, že je pokrytý kousky mušliček usazených z Jadranského moře. „Když na něj správně poklepete, tak můžete zjistit kvalitu kamene a jeho hustotu.“
I tímhle dokazuje, jak moc jej studium kamenického řemesla pohltilo a jak moc se o všechny aspekty práce s kamenem zajímá. Ostatně všimla si ho i místní média a v dubnu 2018 o něm dokonce vyšel článek v listu Moja Županija. Zajímavý pro něj byl nejen tím, že byl na škole jediným cizincem, ale i svými schopnostmi. Maturitní práci zvládl na nejlepší známku a jeho výtvor (rám mramorového hrobu) se mistrovi natolik líbil, že ho chtěl zaměstnat.
Josef už během školy pracoval s kamenem i mimo výuku a vytvářel drobné výrobky, svou první „dílnu“ měl na kamenné zídce za intrem. Na zakázku dělal například popisná čísla domů, vývěsní štítky, nebo do kamene tesal různá vyobrazení. „Všechno samozřejmě ručně. S kladívkem a dlátkem, které má hrot asi půl milimetru. Mimochodem nevím o nikom, kdo by v Čechách nebo na Slovensku tesal popisná čísla do mramoru,“ tvrdí Josef.
Teď už má na Brači vlastní pracovnu a k výrobě používá i techniku, jinak by těžko mohl prostřednictím své firmy Stone Imperial plnit dodací lhůty pro klienty, které mají o jeho výrobky zájem. „Celý ostrov Brač je z kamene, proto jsem tak pojmenoval i svou firmu a e-shop. Lidé si ani nedovedou představit, co všechno se z toho kamene dá udělat,“ říká.
Cesty vzhůruNebylo jim ani třicet a už se o nich v branži mluví. Server iDNES.cz představuje mladé lidi, o kterých v budoucnu pravděpodobně ještě uslyšíte. S každým z nich jsme strávili minimálně den a sledovali je při práci i ve volném čase. Přečtěte si, co stojí za jejich úspěchem. Je to nekonečná dřina, nebo jen talent a štěstí?  Víte o někom, kdo by neměl v seriálu chybět? Napište nám o něm na redakce@idnes.cz |
„Chci se specializovat na kameny co jsou na Brači, protože toho o nich vím hodně - co klientovi doporučit a jak se k tomu kameni pak chovat. Je to přírodní materiál, o který se musíte podle toho starat,“ připomíná, že jednou za dva roky je třeba kámen impregnovat, ovšem záleží na typu a opracování. Týká se především výrobků, které přijdou do styku s potravinami jako misky nebo kuchyňské desky.
I s těmi už má zkušenosti a v létě se mimojiné chystá něco přiučit také o pokládce mramorových podlah. „Mým cílem je dosáhnou toho, aby si i Češi mohli dovolit takovou krásu, s jakou pracujeme v Chorvatsku. A vybudovat velkou firmu, která bude vše dělat na 100 procent. A mít radost z klientů, kteří se budou vracet.“
Na Brači už má exkluzivní smlouvu s dvěma kamenolomy, takže může vybírat opravdovou kvalitu. Jen půl roku mu trvalo vybírání toho nejlepší kamenolomu – řešil kvalitu kamene, jak je dostupný, jaká je tam komunikace s lidmi, apod.
V Chorvatsku Josef žije už čtyři roky a do Čech se vrací jen občas, kde už se teď cítí víc doma? „V Česku jsem se narodil a tam je můj domov. V Chorvatsku je příjemně, je to moc krásné místo, mám tam kamarády, dělám tam práci, kterou mám rád... Ale neumím si představit, že bych tam zůstal. Pokud však v Česku vybuduji velkou firmu, určitě nepřestanu do kamenolomů v Brači jezdit osobně. Udržovat dobré styky a pohladit si správný kámen vlastní rukou, bude při mé práci vždy potřeba,“ dodává Josef Hojdar na závěr.
