Na speciálním průzkumu, konaném dvě dekády po rozdělení Československa, spolupracovalo Centrum pro výzkum veřejného mínění s Inštitútem pre verejné otázky. Výzkumníci hovořili se 1 212 Čechy a 1 013 Slováky staršími osmnácti let.
Úplné výsledkyTisková zpráva na webu agentury CVVM |
Vznik samostatných republik přinesl podle Čechů víc dobrého (26 %) než špatného (16 %), přičemž 43 % lidí soudilo, že klady a zápory jsou v rovnováze a 15 % dotázaných nevědělo, jak odpovědět. Na Slovensku převládá skepse - více dobrého vidí v rozpadu federace 21 % dotázaných, více špatného 27 %.
Pozoruhodné byly i odpovědi na otázku, jak by se podle dotázaných lidem vedlo, pokud by se bývalo Československo nerozpadlo. Mezi Čechy i Slováky je více těch, kteří jsou přesvědčeni, že by se Slovensku vedlo lépe než jako samostatnému státu. Na Slovensku častěji zněl i názor, že na zachování federace mohli vydělat také Češi. Je férové dodat, že značná část dotázaných u této otázky uvedla, že by se obyvatelé obou částí bývalé federace měli stejně.
Nejlepší vztahy v historii? Ale jděte, politici...
Občané obou zemí zároveň podle výzkumníků vyvrátili často opakovanou větu politiků, totiž že vztahy Čechů a Slováků jsou nejlepší v historii. S trochou zobecnění lze říci: čtvrtina obyvatel obou zemí má současné vztahy za lepší, čtvrtina za horší a polovina soudí, že jsou stále stejné.
Tedy velice dobré. Dva Češi ze tří, stejně jako dva Slováci ze tří, tvrdí, že mají za hranicí vzniklou 1. ledna 1993 přátele.
Zajímavý je též náhled na to, jak se změnily postoje pamětníků - lidí, kterým v době dělení obou zemí bylo nejméně 18 let a z nichž těm nejmladším nyní táhne na čtyřicítku. Čeští pamětníci například byli původně pro rozdělení jen ze 33 % (zpětně to jako dobrý krok hodnotí 46 % z nich). Mezi slovenskými pamětníky nyní považuje rozdělení za správné 65 % (z těch samých lidí ale bylo před dvaceti lety pro rozpad ČSFR 29 % lidí).
Paradox výzkumuVětšina pamětníků byla v roce 1992 proti rozpadu Československa, zatímco nyní zpětně tento krok převážně hodnotí kladně. Zároveň drtivá většina lidí soudí, že politici neměli právo rozdělit republiku, aniž se zeptali občanů v referendu. Pokud by tehdy konal federální plebiscit, v němž by každý občan Československa měl hlas o stejné váze, republika by se dost možná nerozdělila. Samozřejmě to nelze tvrdit s určitostí. |
"Většina lidí na Slovensku přijala rozdělení jako něco, s čím se nedá nic dělat," podotkla na tiskové konferenci slovenská výzkumnice Zora Bútorová.
Společný stát logicky znamenal sdílení kladů i záporů. Oba národy na první místo v otázce, co rozdělením získaly, staví samostatnost, svobodu a suverenitu - na Slovensku je tento názor výrazně silnější než v Česku. Procento lidí, kteří si prvořadě oddechli, že už nemusejí doplácet na druhý stát, je v obou zemích mizivé (v ČR 4 %, na Slovensku 1 %).
Naopak v otázce ztrát Slováci nikoliv překvapivě jmenovali zejména ekonomiku, průmysl a pracovní příležitosti, zatímco Češi želeli mimo jiné též přírodních krás Slovenska.
Masaryk to udělal dobře. Ale u EU se neshodneme
Zatímco se oba národy v zásadě shodují na přínosnosti vzniku Československa v roce 1918 (v Česku jej kladně hodnotí 83 %, na Slovensku 71 % dotázaných) a svržení komunistického režimu (63, resp. 64 %), podstatnější rozdíl panuje v pohledu na vstup do EU. Ten kladně vnímají jen čtyři Češi z deseti, zato šest Slováků z deseti.
Dělení společné republiky během roku 1992 vedli tehdejší premiéři obou zemí Václav Klaus a Vladimír Mečiar. "Nepodílel jsem se, organizoval jsem ho," zdůraznil před několika měsíci současný český prezident. Mečiar zase vzpomínal, že zatímco on měl během dělení státu lépe připravené státoprávní otázky, Klaus se zdatněji orientoval v ekonomice.
