Na prefektuře ve Štrasburku se 17. května 1957 konala recepce. Po ní byl plánován oběd pro čtrnáct lidí. Žena prefekta Andreého Tremeauda se rozhodla, že pro hosty připraví doutníky. Vzala krabici, které přišla před několika dny. příborovým nožem ji začala otevírat, když se ozval výbuch. „Bylo zrovna 12:54, čas na kterém se zastavily hodiny v místnosti,“ zjistili francouzští vyšetřovatelé.
Když vzápětí přišli zaměstnanci prefektury do salonu 31, uviděli strašlivé následky exploze. Henriette Tremeaud ležela na zemi v kaluži krve. O intenzitě výbuchu svědčí to, že levá ruka, kterou držela krabici, nebyla nikdy nalezena. „Zdá se, že byla doslova rozprášena výbuchem,“ stojí v soudním spise.
Krabice dorazila na prefekturu poštou 14. května. Adresa na obálce byla napsána na psacím stroji, přičemž dopis byl adresován panu André Tremeaudovi. Odesilatelem měl být Carlos Garcia Soldevillad - hlavní zástupce pro Evropu. Balíček obsahoval krabici s doutníky značky „H. UpmannSingulares“ vyrobené společností MENENDEZ-GARCIA a Cie, Ltd v Havaně.
Paní Gioran Madeilene, vedoucí zvláštního sekretariátu prefekta, odnesla krabičku do prefektovy kanceláře. „16. května ji prefekt odnesl do svého soukromého bytu a pověřil paní Madeleine úkolem zjistit adresu odesilatele a identifikovat společnost, kterou zastupuje,“ uvedl Jakub Petlák, který o atentátu napsal diplomovou práci.
Okamžitě se objevily spekulace o tom, kdo za atentátem stojí. Francouzští vyšetřovatelé brzy atentát spojili s letáky podepisovanými Kampfverband für unabhangiges Deutschland. To měla být západoněmecká organizace, která požadovala navrácení Alsaska-Lotrinska „francouzskými utlačovateli“.
Vyšetřovatelé však záhy zjistili, že stopy k letákům nevedou do Německa, ale do tehdejšího Československa. Důkazy byly grafologické, shoda papírů a obálek s jinými akcemi StB v zahraničí, ale i čechismy v textech letáků.
Výsledkem vyšetřování bylo, že atentát je akcí pravděpodobně československých zvláštních služeb. Cílem bylo „vnést rozkol do řad spojenců tím, že je postaví vzájemně proti sobě, případně zabránit francouzsko-německému sblížení a vytvoření spojené Evropy“.
Před soudem stanuli dva ze čtyř podezřelých
V Česku byl případ otevřen v polovině devadesátých let. Podnětem byla kniha Josefa Frolíka Špion vypovídá a svědectví dalšího přeběhlého špiona Ladislava Bittmana (více čtěte zde).
„Rozhodli jsme se otevřít vyšetřování z vlastního podnětu. Na Úřadu vyšetřování zločinu komunismu jsme se rozhodli otevřít vzpomínky dvou takzvaných defektorů, tedy bývalých příslušníku I. správy rozvědky ministerstva vnitra Josefa Frolíka a Ladislava Bittmana,“ uvedl vyšetřovatel Pavel Gregor.
Po stopách vrahůPřečtěte si příběhy největších novodobých zločinů |
Nakonec byli označeni čtyři viníci. Dva - Robert Thér a Miloslav Kratochvíl - už byli po smrti. Obžalováni z vraždy tak byli jen Milan Michel a Stanislav Tomeš. Všichni čtyři se před vraždou pohybovali ve Francii. Kratochvíl byl odborník na výbušniny a nástražný systém zřejmě vyrobil. Michel ho dovezl do Francie a Tomeš, Thér a Kratochvíl dohlídli na to, aby byl odeslán.
Proti čtveřici svědčily nepřímé důkazy. Jednak doklady o tom, že se v době okolo atentátu ve Francii pohybovali, dochované informace, že se zajímali o to, jak jsou ve Franci doručovány zásilky, ale i vyznamenání. Například Tomeš dostal rok po atentátu medaili Za službu vlasti.
Případ dvojice Michel a Tomeš se dostal k soudu v roce 2006 (více čtete zde). Oba vinu odmítli, stejně tak odmítli vypovídat. Obhájce Michela Čestmír Kubát uvedl, že jeho klient prohlašuje, že se nikdy nedopustil vraždy a ve své funkci vždy postupoval podle platných zákonů. „Zproštění mlčenlivosti však bylo učiněno orgánem státu, který vznikl na základě vlastizrady Československé socialistické republiky, k níž je on svou mlčenlivostí vázán. České republice nikdy nepřísahal,“ stojí v soudním spise.
U Tomeše je ve spise mimo jiné zpráva police, která mu po předchozích marných pokusech doručila předvolání k výslechu. „Nechte mě už chcípnout,“ zařval na policisty a zabouchl před nimi dveře.
Má to smysl i bez rozsudku, říkají vyšetřovatelé
Soud se táhl, odročován byl především kvůli špatnému stavu obžalovaných. „Mně se jevili, že byli ve velmi dobré kondici, fyzicky i psychicky,“ vzpomíná však Gregor. „Že by litovali, nebo připustili, že by státní bezpečnost něco takového organizovala, tak to ne,“ doplnil pro iDNES.cz Martin Omelka, bývalý státní zástupce, který měl případ na starosti.
V září roku 2010 zemřel Michel. Stíhání Tomeše bylo zastaveno v roce 2012. Podle znaleckého posudku nebyl schopen účastnit se líčení. Přitom mu v té době byla prodloužena platnost řidičského průkazu a v posudku se mimo jiné uvádí, že ho bolela záda, protože to přehnal s prací na zahrádce (více zde).
Proti rozhodnutí soudu podala v roce 2013 stížnost tehdejší ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Nejvyšší soud stížnosti vyhověl. Rozhodnutí však bylo pouze akademické, případ už nemohl být znovu otevřen.
To, že nikdo odsouzen nebyl, bere Gregor jako věc, která od počátku - už vzhledem k vysokému věku obžalovaných - hrozila. „Z mého pohledu bylo rozhodující, že ten skutek byl popsán a pojmenován. Ten trest není až tak zásadní, zvláště u takto starých osob,“ řekl iDNES.cz. Jeho kolega Omelka také uvedl, že to rozhodně nebyla zbytečná práce a připomněl, že váleční zločinci jsou stíháni i 72 let po válce a má to smysl.
