Zájem chlapů mě neuráží, lichotí mi, říká supermuž Josef Karas

Postavu má vymakanou z desetiboje, karate i kick boxu, obličej jako manekýn. Je dříč a paličák. A líbí se chlapům. „Beru to jako lichotku,“ říká Josef Karas, bývalý desetibojař, který si v březnu odvezl z korejského Soulu titul druhého nejkrásnějšího muže planety.

Prohlásil jste, že vás balí chlapi častěji než ženy. Čím to podle vás je?
Nevím. Možná proto, že chlapi jsou obecně zvyklí dobývat a být ve vztahu agresivnější. Ženy jsou zvyklé na to, že je muži neustále dobývají, a proto lásku nehledají tak agresivně.

Hrál sexuální aspekt nějakou roli i ve vašem rozchodu s desetibojařským trenérem Luďkem Svobodou?
Od Luďka Svobody jsem neodešel kvůli otázkám o povaze jeho sexuality. Jako trenér a svěřenec jsme měli dobrý vztah. Navíc, sexuální orientace druhých mě nezajímá. Odešel jsem kvůli neshodám s někým jiným v jeho skupině. Nebylo soustředění či závodu, aniž by se to obešlo bez nějakých dramat, pomluv. V takovém prostředí se nebylo možné koncentrovat na trénink. Přestalo mě to bavit.

Jak zájem ze strany homosexuálů vnímáte?
Vůbec to neberu vážně. Svojí sexuální orientací jsem si jistý, takže nevidím důvod, proč bych to nebral jen jako lichotku. Lidi takové věci vůbec moc řeší.

Soutěž krásy? Sportovní soustředění

Pro mnoho chlapů je soutěž krásy něco "divného". Jak to vnímáte vy?
Změnil jsem na ni náhled. Mr. World není soutěž jen o kráse. Hledají člověka, který se dokáže v životě uplatnit, má charisma a pevný charakter. Ostatně, celou bych ji přirovnal ke sportovnímu soustředění.

Proč?
Za ty tři týdny, které předcházely finálovému večeru, jsem denně nespal víc jak šest hodin. Každý den měl úplně přecpaný program. Ano, měli jsme přehlídky, ale i vojenská cvičení a řadu náročných sportovních soutěží. Myslím, že to byl záměr, aby zjistili váš skutečný charakter.

Jak to soutěžící snášeli?
Chlapi byli unavení a začali si lézt na nervy. Rozdělilo nás to na ty, co si neustále stěžovali, a na ty, kteří se tlaku přizpůsobili. Bylo třeba zachovat si nadhled. Každopádně, být celou dobu s osmdesáti chlapy od rána do večera, je opravdu zajímavé.

Před soulskou soutěží jste byl minimálně čtyři dny v týdnu v posilovně. Jak to bude nyní?
Nerad bych to měnil. Minimálně čtyřikrát až pětkrát týdně se hýbat musím. Jím relativně zdravě, i když si taky rád pochutnám na všem možném. Určitě využiji desetileté zkušenosti z Kanady, kde jsem získal černý pásek v karate, a začnu více chodit na kick box.

Dříč, co má rád samotu

Jak o sebe pečuje druhý nejkrásnější muž světa? Trávíte hodně času před zrcadlem?
Myslím, že se o sebe starám jako ostatní chlapi. Nerad se holím, takže to beru strojkem na krátko. Jednou za dva tři měsíce jdu ke kadeřníkovi.

Proč se nerad holíte?
Člověk se za vousy a dlouhé vlasy dokáže dobře schovat.

Schovat se? Před čím?
Tak, před vším. Když jsem zarostlý, mám větší pocit anonymity.

Takže chlap, na něhož v Soulu mířily desítky kamer, je v civilu uzavřeným introvertem?
Nejsem uzavřený, ale lépe se mi přemýšlí, když jsem sám. Třeba když jsem venku jen se svou labradorkou Laylou. Je to taková moje meditace. Dobíjím si baterky a chuť být zase mezi lidmi.

Říkáte o sobě, že jste tvrdohlavý idealista. Znamená to, že dokážete ustát rány?
Nevzdávám se. S desetibojem jsem skončil kvůli zranění. Kvůli vyhřezlé plotýnce jsem nejel na olympiádu do Pekingu. Proto mne vyhodili z PSK Olymp a vzali mi plat i ubytovnu. Další rok mi nedali ani korunu na soustředění. Všechno jsem si platil sám. A nebylo to levné. Zranění se navíc stále zhoršovalo a brzy přišel konec. Ale nezlomil jsem se, jen jsem se vydal jinou cestou.

Nerad prohráváte?
Hodně nerad. Jako asi většina mužů. To je ta naše ješitnost. Když v něčem prohraji, protože ten druhý je prostě lepší, uznám to. Jsem ale naštvaný, když prohraji vlastní vinou.

Jste dříč?
Říkalo se o mně, že jsem masochista, protože jsem rád makal na tréninku. Ne že bych se vyžíval v tréninkové bolesti, ale věděl jsem, že v tom spočívá úspěch. Jsem zkrátka člověk, co se dokáže hodně tlačit i přes nepříjemnosti.

Na zádech máte vytetovaného lva ze státního znaku. Jste vlastenec?
Už od šestnácti jsem věděl, že českého lva chci mít vytetovaného. Jsem pyšný na to, že jsem Čech. Nechal jsem si to udělat v roce 2007. Těsně před závodem na Kladně, kde jsem splnil limit na mistrovství světa do Osaky.

Za Atlantikem jste studoval i herectví a máte zkušenosti se zpěvem. Dorazila k vám po soulském úspěchu i nějaká zajímavá nabídka z téhle oblasti?
Z televize či filmu jsem zatím žádné nabídky nedostal. Ale pár otevřených dveří mám. Nechci však nic prozrazovat. Teď hlavně musím stále pracovat na tom, aby moje úspěchy neskončily u Koreji.

Houževnatý, pokorný… Máte nějaké hříchy? Co kouření, alkohol, jiné drogy?
K cigaretám jsem nekompromisní a tvrdě zastávám názor, že na veřejných místech by se nemělo kouřit. Občas si dám pár piv, mám rád i Bourbon. Ale jinak souhlasím se Stevenem Tylerem z Aerosmith, který říká: Když neberete drogy, je víc času na sex a rokenrol.

josef karas

Narodil se 20. srpna 1978, na Kansas State University vystudoval kineziologii, sportovní psychologii a základy lékařství.

Jeho největším sportovním úspěchem je dvacáté místo v desetiboji na mistrovství světa v Osace v roce 2007, první místo na českém mistrovství v Táboře v roce 2006 a čtrnácté místo na evropském mistrovství v Göteborgu.

V současné době pracuje jako sportovní poradce, pomáhá středoškolákům získat po maturitě sportovní stipendium na univerzitách ve Spojených státech.

Rád hraje na kytaru a chodí do přírody se svou labradorkou.