Někteří vlci zůstávají se svou starou smečkou, v níž vyrostli, a fungují jako otcové, strýčkové, dědové. Jiní ji opouštějí, aby si vystavěli novou, v jejímž čele stanou. Faktorů pro selekci je víc, nyní vědci odkryli překvapující vliv parazita, který dokáže kontrolovat chování šedých vlků.
„Víme, že vlčí chování je ovlivněno celou řadou faktorů, včetně zkušeností, genetiky, aktuálních okolností a sociálního kontextu. Nyní můžeme na seznam dodat i parazity,“ shrnula zjištění Kira Cassidy, bioložka zabývající se divokou přírodou v organizaci Yellowstone Wolf Project.
Parazit, který podporuje troufalost
Toxoplasma gondii pro vědce přitom není neznámým. Parazit se dokáže rozmnožovat pouze ve střevech volně žijících nebo domácích koček, napadnout umí jakékoli teplokrevné zvíře. Chronicky je jím infikována dokonce třetina lidské populace, pokud však má člověk dobrou imunitu, nedovolí infekci způsobit žádnou nemoc, dodává americké Středisko pro kontrolu a prevenci nemocí.
Portál Science připomíná, že se již dlouho ví, že hlodavci napadení tímto parazitem ztrácejí strach ze svých predátorů. Změny v mozku zvětšují množství dopaminu a testosteronu, podporují neohroženost, troufalost a riskantní chování, zvětšují riziko, že bude hlodavec sežrán kočkou.
Španěl žil jako dítě dvanáct let mezi vlky. Byla to nejšťastnější doba, tvrdí V sedmi letech ho adoptovala vlčice a byla mu lepší matkou než jeho macecha. Poprvé v životě pocítil lásku a péči. Když ho po dvanácti letech nalezla v divočině policie a proti jeho vůli jej odvedla do civilizace, byl to pro Marcose Rodrígueze Pantoju nejděsivější moment v životě. Lituje ho dodnes. |
Dopady nemá Toxoplasma gondii pouze na hlodavce. Výzkumy odhalily, že na šimpanze, kteří jím byli infikováni, přestali být citliví na leopardí moč, která je pro běžné šimpanze odporná. Ztratili instinkt, který je varoval před nebezpečím. Další studie ukázala, že infikované hyeny se nezdráhají pohybovat se blíže lvům než jiné.
Vyrazilo nám to dech
Teď se vědci vrhli na zkoumání dopadů parazita na šedé vlky. K dispozici měli data o chování a pohybu vlků, stejně jako o jejich zdraví, včetně infekcí od parazitů, za šestadvacet let. Údaje vycházely z krevních testů celkem 229 vlků, monitorování jejich jednání a migrace skrze kamery, letadla, obojky s čidly. Závěr studie publikované v magazínu Communications Biology byl jednoznačný. Vlci, do jejichž těl parazit Toxoplasma gondii pronikl, měli jedenáctkrát vyšší pravděpodobnost, že svou rodnou smečku opustí a položí základy nové, o 46 procent vyšší šanci, že se stanou vůdci smečky, píše magazín Smithsonian.
„Když jsme zhlédli výsledky, zůstali jsme stát s otevřenou pusou a beze slova civěli jeden na druhého. Míra vlivu je mnohem větší, než jsme očekávali,“ přiznává pro web Nature News Meyer a dodává: „Paraziti mohou hrát mnohem větší roli, než jakou jim kdokoli přičítal.“
V případě yellowstonských vlků poznamenává, že za jejich infekce mohou tamní pumy. Právě v oblastech, kde se obě populace stýkaly, bylo nakažených vlků nejvíc. Přesto však nehrozí, že by vlci s infekcí na své hazardérské chování doplatili tím, že je kočkovité šelmy vyhubí. Vlci jsou schopní se pumám nejen ubránit, dokonce je dokážou lovit.
Podle Christiny Hansen Wheatové ze Stockholmské univerzity stojí za to prozkoumat, jaké další následky na vlčí chování Toxoplasma gondii má. Může totiž stát za odvahou nakažených jedinců opustit rodnou smečku, jejich odchod však může mít i jiné důvody. Parazit totiž může způsobovat agresivitu, ta vede k napadání ostatních členů smečky – a následkem může být, že je násilný člen ze společenství prostě vyhozený, spekuluje Wheatová pro CNN.
Šéfové s parazitem
Toxoplasma se však, podle hromadících se dokladů, podepisuje i na chování lidí, připomíná magazín National Geographic. Podle studie Cambridgeské univerzity páchají infikovaní lidé více dopravních nehod než jiní. Podle práce z National Library of Medicine může parazit své nositele posunout do šéfovských pozic nebo k vlastnímu podnikání. V zemích, kde je hladina infekce vyšší, vykazuje populace nižší obavu z podnikatelského nezdaru.
Přesný mechanismus, jakým parazit vyvolává změny v chování, zatím není známý. Evoluční biolog Eben Gering však poznamenává, že paraziti, Toxoplasma gondii především, hrají v dnešním světě významnou, i když podceňovanou roli. Vědci odhadují, že parazité tvoří kolem čtyřiceti procent všech živočišných druhů a pravděpodobně většinu těch, které jsme dosud neobjevili. „Paraziti ovlivňují naše chování mnohem více, než si průměrný člověk myslí,“ soudí Gering.
